Blood Feud (The Drake Chronicles #2)

Druhý díl tentokrát není z pohledu Solange a Lucy, ale z pohledu Logana, bratra novorozené upírky, a Isabeau, členky klanu, který je považován tak trochu za divoký.
Rodinu Drakeů a ostatní tentokrát spojuje společný nepřítel: Montmarte, ten, který chtěl už tenkrát Solange pro sebe. Tedy, nejen Solange, spolu s ní i její korunu.

Hlava rodiny, Helena, se poté, co zabila Natashu, stala královnou. Isabeau St. Croix se k nim dostaví kvůli vyjednáváním, co s Montmartem.
A během krátké chvíle se Logan, jeden z mnoha bratrů Solange, do Isabeau zamiluje. Šamanka kmene Kala pak předvolá Logana, který musí složit zkoušku, zda-li je Isabeau hoden. Tři úkoly splní a stane se tak členem kmene.

Isabeau má v hlavě ovšem jediný cíl: pomstít se upírovi jménem Greyhaven, díky kterému byla pod zemí dvě stovky let. Když se má proto ve chvíli rozhodnout, zda zůstane na místě, kam se s Loganem dostala po útoku Montmartových zrůdiček Hel-Blar a zabít Greyhavena, nebo se s Loganem vydat hledat současnou královnu, chvíli váhá. Nakonec s ním přeci jen vyrazí. Stanou se svědky, jak se Solange dobrovolně vzdá, pokud její rodina vyvázne nezraněna. Ostatní samozřejmě nesouhlasí, a tak se strhne bitva, při které zemřou jak Greyhaven, tak i Montmarte. Konečně.

Pokračování bylo o chlup lepší než první díl, ve kterém šlo především o proměnu Solange. Tentokrát se do přítomnosti promítaly i - dalo by se říct - vzpomínky Isabeau, kdy v Paříži na vlastní oči viděla popravu svých rodičů, kdy se musela živit okrádáním mrtvých a kdy se její nejbližší přítelkyní stala prostitutka. Isabeau si evidentně myslela, že po těch dvou stech letech je silná, ovšem cit, který začne cítit k Loganovi, ji vyvede z omylu.
Logan působil jako naprostý gentleman, který se mi dostal pod kůži. Montmartre mi zase lezl na nervy; tou svou jistotou, že Solange (a s ní i moc) získá snadno. Byl slizkej jako had, až jsem se nemohla dočkat, kdy už bude po něm. V knize se i mihl Nicholas s Lucy, jejichž slovní přestřelky jenom přidaly plusové body na závěr.
Tahle upířina mě prostě baví!