Rozběhla jsem se východním směrem a snažila jsem se rychle dostat od Evernightu co nejdál. Má noční můra mě nepřestávala pronásledovat. To místo mě děsilo k smrti. Když od něj uteču, můj strach zmizí. Zastavila jsem se, prudce oddechovala a otočila se, abych zjistila, jak jsem daleko...
A najednou jsem ho uviděla. Asi padesát metrů ode mě stál zpola zahalen mlhou muž v dlouhém, tmavém kabátě. V okamžiku, když jsem ho spatřila, se rozběhl směrem ke mně.
Až v tu chvíli jsem poznala, co je opravdový strach. Byla jsem v šoku, jako kdyby mě někdo polil ledovou vodou, a zjistila jsem, jak rychle dokážu doopravdy utíkat. Nekřičela jsem. Nemělo to smysl, protože jsem utekla do lesa, aby mě nikdo nenašel, což byla ta nejhloupější věc, kterou jsem kdy udělala, a vypadalo to, že i poslední. Ani jsem si sebou nevzala mobilní telefon, protože tu stejně nebyl signál. Nebyl tu nikdo, kdo by mě mohl zachránit. Musela jsem běžet jako o život.
Slyšela jsem jeho kroky, pod kterými praskaly větve a šustily listy. Přibližoval se ke mně. Bože, jak byl rychlý! Jak může někdo běžet tak rychle?
Učili tě, jak se bránit, pomyslela jsem si. Měla bys vědět, jak se v takovéhle situaci zachovat! Jenže v tu chvíli jsem si na to nedokázala vzpomenout. Nedokázala jsem přemýšlet. Větve se mi zatrhávaly o rukávy bundy a o vlasy, které se mi uvolnily z uzlu. Zakopla jsem o kámen a kousla se přitom do jazyka, ale běžela jsem dál. Stále se přibližoval. Musela jsem běžet ještě rychleji. Jenže jsem nemohla.
„Chrr,“ zachrčela jsem, když mě srazil k zemi. Padla jsem zády na tvrdou půdu, on spadl na mě a jeho nohy se zamotaly do mých. Dal mi ruku na pusu a mně se podařilo vytáhnout zpod jeho těla paži. V mé staré škole nám při hodinách sebeobrany radili útočit na oči, prostě je útočníkovi vyškrábat z důlků. Vždycky jsem si myslela, že když budu muset zachránit sebe nebo někoho jiného, tak to udělám, ale teď jsem si nebyla jistá, že to zvládnu. Ohnula jsem prsty a sbírala odvahu.
V tom okamžiku ten muž zašeptal: „Viděla jsi, kdo tě honil?“
Pár vteřin jsem na něj jen zírala. Sundal mi ruku z pusy, abych mohla odpovědět. Cítila jsem na sobě jeho těžké tělo a všechno okolo mě se točilo. Nakonec jsem ze sebe vypravila: „Myslíš kromě tebe?“
„Mě?“ Netušil, o čem to mluvím. Podíval se kradmo za nás, jako by nás chtěl chránit. „Před někým jsi utíkala – nebo ne?“
„Utíkala jsem jen tak. Nikdo kromě tebe mě nehonil.“
„Takže ty sis myslela –“ Najednou mě uvolnil ze svého sevření. „Sakra. Omlouvám se. Nechtěl jsem. Páni, musel jsem tě vyděsit k smrti.“
„Ty jsi mi chtěl pomoct?“ Musela jsem se ho zeptat, než jsem tomu dokázala uvěřit.
Rychle přikývl. Jeho obličej byl stále blízko mého, tak blízko, že jsem neviděla nic jiného. Měla jsem pocit, že neexistuje nic jiného než my dva a válející se mlha. „Vím, že jsem tě vystrašil, a je mi to líto. Opravdu jsem si myslel –“
Jeho slova mi moc nepomáhala, měla jsem čím dál tím větší závrať. Potřebovala jsem vzduch, ticho a něco, na co jsem nedokázala přijít, protože byl stále tak blízko u mě. Ukázala jsem na něj prstem a řekla něco, co jsem snad ještě nikdy nikomu neřekla, jen teď tomu nejděsivějšímu neznámému člověku, kterého jsem kdy potkala: „Zmlkni.“
A on zmlkl.
Povzdechla jsem si a položila hlavu zpátky na zem. Přitiskla jsem si pěsti na oči tak silně, až jsem začala vidět rudě. V ústech jsem cítila krev a srdce mi bušilo tak rychle, až se mi zdálo, že se mi třesou žebra. Mohla jsem se počurat, ale to by bylo ještě víc ponižující, než jak už jsem se cítila. Místo toho jsem zhluboka dýchala tak dlouho, než jsem byla schopná se posadit.
Pak jsem zjistila, že ten muž je pořád vedle mě. Přemohla jsem se a zeptala se ho: „Proč jsi mě srazil k zemi?“
„Myslel jsem, že se musíme schovat. Skrýt se před tím, kdo tě honí, ale nakonec tě vlastně nehonil –“ zatvářil se rozpačitě – „nikdo.“
Sklonil hlavu a já jsem si ho poprvé mohla pořádně prohlédnout. Předtím jsem neměla čas, abych si na něm něčeho všimla. Když je váš první dojem takový, že jde o šíleného zabijáka, nemarníte čas drobnostmi. Teď jsem zjistila, že to není dospělý muž, jak jsem si původně myslela. Přestože byl vysoký a ramenatý, vypadal mladě, mohl být asi tak stejně starý jako já. Měl rovné zlatohnědé vlasy, které mu kvůli honičce spadaly do čela, silnou, hranatou čelist, pevné, svalnaté tělo a úžasně tmavozelené oči.
Ale nejpozoruhodnější na něm bylo to, co měl pod kabátem: staré černé boty, černé vlněné kalhoty a tmavě červený svetr se dvěma havrany a stříbrným mečem uprostřed. To byl znak Evernightu.
„Ty studuješ,“ řekla jsem, „tady na škole.“
„Ještě ne, ale mám brzy začít.“ Mluvil potichu, jako kdyby mě nechtěl znovu vyděsit. „A ty?“
Přikývla jsem a snažila jsem se připevnit si sponkami uvolněné vlasy. „Tohle je můj první rok. Moji rodiče tu dostali místo jako učitelé a tak jsem tu... zaseklá.“
To mu asi připadalo divné, protože se na mě zamračil a jeho zelené oči na mě pohlédly hloubavě a nejistě. Brzy se ale vzpamatoval a podal mi ruku. „Lucas Ross.“
„Aha.“ Byl to divný pocit představovat se někomu, o kom jsem si ještě před dvěma minutami myslela, že mě chce zabít. Svou širokou a studenou rukou pěvně stiskl tu mou. „Já jsem Bianca Olivierová.“
„Tep ti buší jako o závod,“ zamumlal Lucas. Díval se mi upřeně do obličeje a já znovu znervózněla, ale tentokráte jsem z toho měla daleko lepší pocit. „Dobře, tak když jsi neprchala před žádným útočníkem, proč jsi utíkala? Protože mně to nepřišlo jako ranní rozcvička.“
Zalhala bych mu, kdyby přišla na to jak, ale nic mě nenapadlo. „Vstala jsem brzy, protože, no, protože jsem odsud chtěla utéct.“
„Rodiče jsou na tebe zlí? Mlátí tě?“
„Ne! Nic takového.“ Cítila jsem se uraženě, ale došlo mi, že ho muselo napadnout právě tohle. Proč by jinak naprosto příčetný člověk běžel lesem před východem slunce tak, jako by mu šlo o život? Právě jsme se seznámili, takže mě možná pořád ještě považoval za duševně zdravou. Rozhodla jsem se nezmiňovat se mu o svých nočních můrách, protože by si o mě pravděpodobně začal myslet, že jsem se zbláznila. „Ale nechci tady chodit do školy. Líbilo se mi v městečku, kde jsem se narodila, a kromě toho je akademie v Evernightu tak – je tak –“
„Strašidelná.“
„Jo.“
„A kam ses chystala utéct? Máš nějakou představu, co bys dělala pak?“
Zčervenala jsem a nebylo to jen vypětím z běhu. „Ehm, ne. Vlastně jsem nechtěla doopravdy utéct. Bylo to jen takový gesto. Myslela jsem si, že když to udělám, tak mí rodiče konečně pochopí, jak moc tady nechci zůstat, a možná odjedeme.“
Lucas překvapeně zamrkal a pak se začal usmívat. Jeho úsměv mě zbavil strachu a probudil zvědavost, dokonce nadšení. „Jako já s prakem.“
„Cože?“
„Když mi bylo pět, tak jsem si myslel, že se moje máma ke mně chová ošklivě, a rozhodl jsem se, že uteču. Vzal jsem si sebou prak, protože jsem byl velký, silný chlap, chápeš. Který se o sebe dokáže postarat. Taky jsem si vzal baterku a sušenky.“
Přes všechny své rozpaky jsem se usmála. „Myslím, že sis zabalil líp než já.“
„Vykráčel jsem pyšně z domu a došel jsem až... na konec zadního dvorku. Tam jsem zůstal celý den a vrátil jsem se, až když začalo pršet, protože jsem sebou neměl deštník.“
„Takhle to dopadá, když si to člověk skvěle naplánuje,“ povzdychla jsem si.
„Já vím. Je to tragický. Vrátil jsem se dovnitř celý mokrý a bolelo mě břicho, protože jsem snědl dvacet sušenek. Moje máma, přestože mě dokáže vytočit, je rozumná, a tak dělala, jako by se nic nestalo.“ Lucas pokrčil rameny. „A takhle se zachovají i tví rodiče. Uvědomuješ si to, že jo?“
„Teď už ano.“ Hrdlo se mi stáhlo zklamáním. Vlastně jsem celou tu dobu znala pravdu. Jednoduše jsem musela něco udělat kvůli své vlastní nespokojenosti, ne kvůli tomu, aby si mě rodiče víc všímali.
Pak se mě Lucas zeptal na něco, co mě udivilo. „Chceš odsud doopravdy pryč?“
„Jako utéct? Doopravdy utéct?“
Lucas přikývl a zatvářil se vážně.
Ale tu otázku nejspíš vážně nemyslel. Určitě se mě zeptal jen proto, abych se vrátila do reality. „Ne, nechci,“ připustila jsem. „Vrátím se a připravím se do školy jako hodná holka.“
Znovu se pousmál. „Nikdo netvrdí, že musíš být hodná.“
Řekl to tak, že mě to zahřálo u srdce. „Já jen – ta akademie v Evernightu – myslím, že tam nikdy nezapadnu.“
„S tím bych si nedělal starosti. Možná by to bylo dokonce lepší.“ Zadíval se na mě vážně a pozorně, jako by věděl líp než já, kam bych mohla zapadnout. Buď jsem se mu opravdu líbila, nebo jsem si to jen vybájila, protože jsem se mu líbit chtěla. Ale byla jsem ještě příliš nezkušená, abych na to přišla.
Rychle jsem vstala. Když se zvedl i Lucas, zeptala jsem se: „Tak co jsi tam teda dělal? Když jsi mě uviděl?“
„Jak už jsem řekl, myslel jsem si, že máš potíže. Tady kolem se potulují různí tvrdí hoši. Ne každý se dokáže ovládat.“ Sundal si ze svetru pár borovicových jehlic. „Neměl jsem hned myslet na to nejhorší. Reagoval jsem instinktivně. Promiň.“
„To je v pořádku, vážně. Teď už vím, že jsi mi chtěl pomoct. Ale mě zajímalo, co jsi dělal v lese, než jsi mě uviděl. Zahájení školního roku začne až za několik hodin. Je ještě dost brzy. Studenti mají přijet až okolo desáté dopoledne.“
„Já jsem nikdy moc nehrál podle pravidel.“
To znělo zajímavě. „Takže ty jsi ranní ptáče?“
„To sotva. Ještě jsem nešel spát.“ Měl okouzlující úsměv a využíval toho. Ale mně to nevadilo. „Moje máma mě sem nemohla přivézt, protože odjela na služební cestu. Tak jsem jel vlakem a zbytek cesty jsem chtěl dojít pěšky, abych trochu prozkoumal zdejší krajinu. A přitom zachránil holku v nesnázích.“
Když jsem si vzpomněla, jak rychle za mnou Lucas běžel, a uvědomila jsem si, že mi chtěl zachránit život, něco se změnilo. Ta vzpomínka ve mně už nevyvolávala strach, ale úsměv. „Proč jsi přijel do Evernightu? Já jsem tu ztvrdla kvůli rodičům, ale ty jsi mohl jít jinam. Na jinou školu. No, prostě někam jinam.“
Vypadalo to, že Lucas opravdu neví, jak na to odpovědět. Šli jsme lesem a on držel větve tak, aby mě neškrábaly do obličeje. Tohle pro mě ještě nikdo neudělal. „To je dlouhý příběh.“
„Já s návratem nespěchám. Kromě toho zbývá do zahájení ještě pár hodin.“
Zdroj: K revue 5/2010
Akademie Evernight - ukázka
Wolfgang Hohlbein - Zkáza
Nevím, jestli se jedná o poslední díl či ne. Nikde jsem to nenašla.
Když Andrej s Abu Dunem narazí na dívku u potoka při hledání puuri dan (která by Andrejovi mohla dát odpovědi na otázky), nemyslí si, že by pro ně mohla být nějakou hrozbou. Ovšem ona a její tři bratři jim natrhnou zadky. A Andrej tuší, že s těmi dětmi něco není v pořádku.
Oba se pak probudí v cikánském táboře, kde Abu Dunovi zachrání život. Postupně se pak seznamují s životem v něm, Andrej vyráží na trh s Elenou, která ho chce naučit obchodovat.
Jednou se ovšem dostanou do křížku s mlynářem Handmannem, který jim odmítá dát obilí. Že prý je Elena čarodějnice. Celou situaci zachrání otec Flock, který se Andrejovi za místní obyvatele omluví.
Když se pro obilí vydají znovu, Handmann prohlásí, že by ho raději dal sežrat krysám, než ho vydat jim. No a co se nestane, další den Handmann uteče z mlýna, protože se tam objevily krysy a obilí sežraly. Podezření tedy padá na Elenu. Na místo, kde cikáni zůstávájí dorazí i inkvizitor. Nařídí, aby nikdo neopouštěl tábor, dokud se situace nevyřeší.
Sám se pak Andrej s Abu Dunem do mlýna vydají, aby se přesvědčili, venku se ovšem objeví ďábelské děti a mlýn doslova zaplaví krysy. Andrej vyvázne, Abu Dun se musí léčit déle.
Mezitím je otec Flock napadnut těmi záhadnými dětmi, avšak ani Abu Dun je nedokáže zabít. Odvedou proto Flocka do tábora, kde ho ošetří. Pak se vydá zase zpátky tam, odkud přišel.
Elena to dá mezitím dohromady s Andrejem. Když mu po nějaké době řekne, že s ním čeká dítě, je Andrej docela v šoku. Navíc se musí rozhodnout, co dál - může zůstat s Elenou a cestovat, ale tím pádem přijít o Abu Duna, který chce odejít, nebo jít s ním dál a přijít o Elenu.
Puuri dan - Anka - mu navíc neposkytla odpovědi na jeho otázky. Spíš má Andrej o mnoho víc otázek.
Andrej se nakonec rozhodne, že zůstane. Abu Dun odchází. Náhodou však Andrej uvidí, že Abu Dunovo zranění, které měl na ruce, zmizelo. A pojme podezření, že něco nehraje. Navíc se Andrej necítí moc dobře, skoro jako by byl nemocný. Ovšem on nikdy neonemocněl. Myslel si, že nemůže, než potkal Alessu, která zemřela.
Po noci strávené s Elenou se Andrej probere v místnosti s Laurusem, manželem Eleny a náčelníkem cikánů, který se z něho snaží vymlátit duši. Dozvídá se, že všichni ostatní kromě Lauruse jsou taky svým způsobem nesmrtelní. Navíc přijde Anka, která se ho chce zbavit, protože zjistí, že Andrej je nebezpečný. Než ale mrknou, jsou všichni po smrti.
Vydá se hledat Abu Duna. Najde ho nad tuctem zmasakrovaných lidí, mezi nimi i inkvizitor a otec Flock, který přežil. Abu Dun Andreje prosí, aby ho zabil, že si nemůže pomoct, že jako nesmrtelný nechce žít, a tak ho před zraky inkvizitora ho probodne. Jemu nařídí, aby otce Flocka odvedl do bezpečí. Mezitím se na scéně objeví Elena s dětmi (které jsou její vlastní). Všichni jsou nakonec po smrti.
Abu Dun se nakonec probere (Anka nebo kdo z něj udělala nesmrtelného) a spolu s Andrejem vyráží na cestu.. někam.
EDIT: Ještě mě tak napadlo.. Co se stalo s Mariou? Co s Fredericem? Ani ve třetím, ani ve čtvrtém díle jejich jména nepadnou.
City of Glass (The Mortal Instruments #3)
Wow!
Poslední díly knižních sérií bývají nejlepší. Ale tohle bylo fantastický! Prostě si musím koupit originály. Ne anglický, i když kvůli tý obálce by to stálo za hřích.
Clary se chystá na Idris, kde má najít jediného člověka, který je schopen probudit její matku. Jenže Jace nechce, aby Clary šla, takže to narafičí tak, že Simon jako že přijde a oznámí Lightwoodovým, že Clary nechce jet. 
Když se ovšem portálem na Idris chtějí dostat, zaútočí na ně démoni a Jace je nakonec nucen vzít Simona sebou.
Když se to dozví Clary (která si myslí, že je Simon v NY), otevře si vlastní portál a na Idris sebou vtáhne i Luka, který se ji snažil zastavit. Skončí v jezeře Lyn, jehož voda je pro Lovce stínů nebezpečná. Clary si lokla a tak ji Luke musí dostat k někomu, kdo jí může pomoct. A tak zamíří k Lukově sestře Amatis.
Mezitím se Simon seznamuje se Sebastianem a s Aline. Po nějaké době se rozhodne, že se Simon vrátí portálem do New Yorku. Alec ho doprovází, pak se Simona ujme konzul Malachi, ale ten ho místo odvede k Inkvizitorovi, který chce vědět, jak to, že mu nevadí slunce. A protože mu to Simon neprozradí, hodí ho do vězení, ve kterém se přes zeď seznámí se Samuelem.
Clary uteče z domu Amatis a vydá se hledat Jace. Když ho najde, hooodně se s ním pohádá. On ji osočí z toho, že je bezmocná, že není Lovec stínů a že se ostatní kvůli ní nechtějí nechat zabít. Ona na oplátku řekne, že se chová přesně jako svůj otec Valentýn. Když se snaží Clary najít cestu domů, dohoní ji Sebastian a cestu jí ukáže. Když se pak vrátí, Amatis už na ni čeká.
Jace se pak pokouší dostat Simona z vězení, ale ten odmítá s tím, že by se vědělo, kdo za tím stojí. Tak se Jace zase vrátí.
Sebastian se další den objeví s tím, že ví, kde najít Ragnora Fella, tu osobu, která může pomoct Claryině matce. Když ovšem dorazí na místo, najdou Magnuse. Ten Clary řekne, že Ragnor je mrtvý. Objeví skrytou zprávu. Clary musí najít Bílou knihu, ve které je to kouzlo, které drží její matku v kómatu. Na cestě zpátky Sebastian Clary políbí a pak jí řekne, že je Simon uvězněn ve městě.
Doma na ni čeká Jace. Je na něj naštvaná, hazí po něm talíře (jej, to mě pobavilo :D) a pak se spolu vydají na místo, kde Jace vyrůstal. Najdou Bílou knihu ukrytou v kuchařce. Čirou náhodou vlezou do sklepa, kde najdou uvězněného anděla. Ten jim ukáže, jak Valentýn, co provedl se svým prvním dítětem (tedy Jacem). Jocelyn pila krev démonů a Valentýn tím chtěl dosáhnout dítěte válečníka. Jocelyn pak od Valentýna utekla, aby se to samé nestalo s Clary a taky Clary ukáže jednu runu. Anděl se pak zabije a statek se tím pádem začne hroutit. Jace a Clary ale stihnou utéct. Venku pak řeší, že Jace je zčásti démon a Clary anděl a že to je ten důvod, proč ho to k ní tak táhne. Když pak pěšky šli zpátky do Alicante, město hořelo.
Aleca a ostatní napadnou démoni a odnesou Aline. Isabel se proto vydá za ní. Ta pak uteče pryč. Alec pak nechá Isabel s Maxem a Sebastianem v domě a sám se vydá ven na pomoc. Isabel na okamžik odejde, a když se vrátí, Maxe ani Sebastiana nemůže najít. Sebastian ji pak nakonec zmlátí. (Parchant!)
Clary se s Jacem dostane do vězení, kde je Simon. Dostanou ho ven a Simon trvá na tom, že půjde i Samuel. V něm ale Jace pozná Hodge. Ten jim řekne, že třetí Nástroj smrti je zrcadlo, které představuje jezero Lyn. Pak se přiřítí Sebastian a zabije ho. Zpátky v Alicante najdou Lightwoodovi v domě, Maxe Sebastian zabil.
Pak se přijde na to, že Sebastian vůbec nebyl ten, za koho se vydával. Na zasedání, kterému šéfuje Inkvizitor Alderrtee, se objeví Valentýn jako projekce. Dá jim den na to, aby se rozhodli, zda se vzdají Valentýnovi a budou mu přísahat poslušnost, nebo jestli budou proti němu. V případě druhé možnosti Valentýn vypustí armádu démonů. Zabije Aldertreeho a zmizí.
Jace se pak vydá stopovat Sebastiana. Jocelyn se objeví a Clary je na ni nejdřív naštvaná, ale pak si s ní promluví. Dozví se, že Jace ve skutečnosti není její bratr (no hurá!), ale Sebastian.
Clary navrhne, že označí runou (tou od anděla) každého Lovce stínů a Podsvěťany. Tím by se totiž jejich síly vyrovnaly. Nakonec souhlasí. Lovci stínů tak budou bojovat s vlkodlaky a i s upíry, ale pod podmínkou, že jim vydají Simona. Ten pak jde dobrovolně.
Jace se mezitím střetne se Sebastianem. Skoro Jace zabil, ale Isabel zakročila a Jace ho nakonec dorazil. A taky se dozví, že Clary není jeho sestra.
Ta se mezitím snaží dostat k jezeru Lyn, aby zastavila Valentýna. Chce totiž vyvolat anděla, který mu prokáže jednu laskavost. A Valentýn se chce zbavit všech Lovců stínů, kteří jsou proti němu. Když se Valentýn snaží Clary zabít, objeví se Jace. Ten bodne Valentýna, ale Valentýn probodne i Jace, který zemře. Valentýn pak vyvolá anděla, ale ten ho zabije, protože to všechno chtěl udělat pro vlastní slávu. Prokáže tak jednu laskavost Clary, a ta si přeje Jace.
Jace je vlastně vnukem bývalé Inkvizitorky Imogen, která mu zachránila život. Alec to dá dohromady s Magnusem
, Jocelyn s Lukem a Clary nakonec s Jacem.
No a pak už všichni oslavují a koukají na ohňostroj.
Credit to Kava-Nii-Chan and mortal-vampire-host.
Blue Moon (The Immortals #2)
Poté, co se Ever rozhodla být s Damenem a tím pádem nesmrtelná, začne srkat stejný červený nápoj jako on, přičemž přestane jíst normální jídlo. Sabine si toho všimne a hned si myslí, že je Ever anorektička. Nakonec ji Ever teda přesvědčí, že není to, co si myslí a že je všechno v pohodě.
Po čtyřech stoletích se Damen a Ever chtějí posunout o krok dál. Damen totiž zůstává pořád stejný, ale Ever se pokaždé reinkarnuje a Damen ji tak musí pořád hledat. Až do teď. A tak si naplánují společný víkend v luxusním hotelu.
Mezitím se na škole objeví nový spolužák Roman. Everina kamarádka Haven po něm jede, ale zdá se, že on má oči jenom pro Ever. Od té doby, co se Roman objevil, to vypadá, jako by byl Damen nemocný.
Když dojde k avizovanému výletu do hotelu, Damen odjede pryč. Pár dní se neukáže a když k tomu nakonec dojde, chová se dost jinak. Ne jako kdyby s Ever chodil. Navíc Ever vidí jeho auru, dokáže číst jeho myšlenky a už z něj nevyzařuje takové teplo jako dřív.
Vůbec všechno se změní. Ti nejlepší na škole sedí u oběda u jednoho stolu zároveň s těmi nejhoršími. Všichni si na Ever ukazují jako na blázna a zároveň ji mají za stíhačku, protože Damen se najednou začal tahat s jinou holkou a ona se s ním snažila si promluvit. Dokonce i do domu se mu vloupala.
Roman je na druhou stranu v klidu a odmítá Ever říct, co se děje. Začíná si myslet, že v tom má prsty Roman. Když se jí to později potrvdí, dozví se navíc, že Roman je taky nesmrtelný.
S Avou, která jí chce pomoct, se vydává do Summerlandu, kde potká dvojčata Romy a Riney. Tak trochu jí dělají průvodkyně a zavedou ji do jednoho chrámu, kde Ever uvidí Damenovu minulost, jak mu zavraždili rodiče při výrobě červeného nápoje. Zároveň Ever zjistí, jak zachránit Damena. Může se vrátit v čase a tím zachránit svoje rodiče a sestru, ale taky přijít o Damena.
Rozhodne se pro svoje příbuzné a společně s Avou v Summerlandu obstarají vše, co je potřeba. Ever taky musí připravit protilátku pro Damena, aby ho zachránila. On, protože nepije svůj džus pro nesmrtelné (:D), umírá. Ovšem ta protilátka, aby byla účinná, musí se nechat chvíli ležet a pak do ní přidat tu poslední věc- jakousi bylinku.
Ve škole nakonec Ever probere svoje spolužáky a Romanovou kouzlo na ně už nepůsobí. Dotáhne Damena k Avě domů a pomalu se začne loučit.
Aby se Ever pojistila, na papírek si napíše pár věcí: nevěřit Drině, nechtít tu mikinu (kvůli které nakonec bourali) a Damena.
Zpátky ve svém původním životě se Ever něco nezdá. Má přítele, ale tak nějak o něj nemá zájem. Jednoho dne, když všichni spolu vyráží na rodinný výlet k jezeru, jí Riley prozradí, že třeba ona má přežít. Pak do nich z boku narazí kamion a Ever se probudí zase ve svém pokoji.
Žene k Avě, aby zachránila Damena a tam narazí na Romana. Ten se ho chtěl zbavit, protože prý zabil Drinu, jenže Ever mu prozradí, že to ona to udělala. A pak se Roman rozhodne pro záchranu Damena.
Potkají Riney, která je v kruhu s Damenem. Zakazuje Ever ten kruh porušit, jestli chce Damena zachránit, protože kdyby vstoupila ona, mohl by i Roman. Ten přesvědčí Ever, aby do protijedu, co zachrání Damena, nakapala pár kapek svojí krve. Poté Ever kruh poruší, Damen se uzdravuje a Roman prozrazuje Ever, jak lehce se nechala napálit. Damen totiž bude v pořádku, ale jakmile se s Ever třeba jenom políbí, tak zemře.
Claudia Gray - Akademie Evernight (Evernight #1)
Šestnáctiletá Bianca chce utéct z domova. Rodiče ji odvezli z městečka, kde dosud žila, a zapsali ji na akademii Evernight, strašidelnou internátní školu, kam chodí studenti, kteří jsou až příliš dokonalí: krásní, bohatí a bezohlední. Bianca ví, že mezi ně nezapadne. Potom pozná Lucase. Je jiný než ostatní, neuznává snobská školní pravidla a dokáže se svým bezohledným spolužákům postavit. Přestože Lucas Biancu varuje sám před sebou, vzniká mezi nimi pouto, kterému ani jeden z nich nedokáže vzdorovat. Bianca by dala v sázku vše, jen aby mohla být s Lucasem, ale temná tajemství jsou nevyhnutelně předurčena k tomu, aby je od sebe odtrhla... a otřásla vším, v co Bianca až dosud věřila.
Aneb další knížka ala Twilight. Ne, že by to neznělo zajímavě, ale já toho mám teď hodně.
Jinak mám k dispozici zase ukázku, bude později. Také jsem objevila, že tahle série má prozatím 3 díly, 4. vyjde v březnu příštího roku.
Anglické originály najdete tady.
Richelle Mead - Spirit Bound (Vampire Academy #5)
Dnes vychází (ne u nás, jak jinak) předposlední pátý díl ze série Vampýrská akademie s názvem Spirit Bound.
Dimitrij dal Rose poslední šanci. Ale ona si vybere špatně...
Po dlouhé a strastiplné cestě do Dimitrijova rodiště na Sibiři se Rose Hathawayová konečně vrací na Akademii sv. Vladimíra - a ke svojí nejlepší kamarádce Lisse. Maturita se blíží a děvčata se nemohou dočkat, až začne jejich skutečný život za branou Akademie. Ale Rosino srdce stále bolí kvůli Dimitrijovi a on je tam venku, někde.
Nedokázala ho zabít, když měla šanci. A nyní se její nejhorší obavy blíží k naplnění. Dimitrij ochutnal její krev a ona ve svém srdci ví, že ji loví. A jestli se k němu Rose nepřidá, nezastaví se dokud ji neumlčí... navždy.
EDIT: E-book už se objevila na netu :)
EDIT 2: Už i audio je venku.
Cassandra Clare - City of Glass (The Mortal Instruments #3)
Neodolala jsem a pustila se do posledního dílu. Teda vlastně ne posledního, ještě vyjde City of Fallen Angels, ale to už bude jen z pohledu Simona.
Když jsem zkoumala obálku, myslela jsem si, že je to Alec. Teď jsem toho názoru, že je to asi Sebastian.
Na to, že jsem začala teprve včera, jsem už docela dost pokročila. Za sebou mám zhruba třetinu.
A musím říct, že Jace je hajzl! Dosud.
Anotace:
Aby zachránila svou matku, musí Clary cestovat do domova předků Lovců stínů - do Města ze skla. Ani jí nevadí, že vcházet do města bez povolení je proti zákonu a porušení zákona může znamenat smrt. Věci zhorší i to, když se dozví, že ji tam Jace nechce a že Simon se ocitne ve vězení Lovců stínů, kterým je upír, kterému nevadí slunce, hodně podezřelý.
Jak Clary odkrývá víc z rodinné historie, najde spojence v tajemném Lovci stínů Sebastianovi.
Jedinou šancí, jak porazit Valentýna v plné síle, který chce zničit Lovce stínů, je spojit se s odvěkými nepřáteli. Ale můžou Podsvěťané a Lovci stínů odložit svou nenávist ke spolupráci? Zatímco si Jace uvědomuje, kolik je ochoten obětovat kvůli Clary, může Clary využít svoji sílu k záchraně Skleněného města - cokoli to bude stát?
Alyson Noël - Evermore (The Immortals #1)
Ever při autonehodě přijde o své rodiče, sestru a psa. Viní z toho sama sebe a nechce si odpustit. Od té doby dokáže číst lidem myšlenky, vidí auru lidí a obsah knížky se dozví jen tím, že se jí dotkne. Pokládá to za prokletí, a proto nosí mikinu s kapucou a v uších má neustále sluchátka, aby se vyhnula kontaktu s lidmi.
Ve svém pokoji se často zjevuje Riley - její sestra, která si s ní povídá. Se svou tetou Sabine má Ever zvláštní vztah, tak nějak neví, o čem s ní mluvit.
Když se ve škole objeví Damen a Ever se náhodou dotkne, všechno se změní. V tu chvíli totiž Ever neslyší ničí myšlenky.
Jednou Ever u sebe doma na Halloween večírek a převlékne se jako Marie Antoinetta. Pozve taky svoje jediné dva kamarády Haven a Milese. Ne Damena. Sabine pozve Avu, která vidí Riley. Ví, co Ever trápí a snaží se jí pomoct, jenže ta to odmítá. Ovšem, Damen se objeví (jako milenec Marie Antoinetty), chvíli tam pobude a pak zase zmizí.
Ve škole se Damen snaží usmířit s Ever. Dělá cukru-cukru a zabere to. Ten ji pozve na rande místo školy a spolu poté vyrážejí do Disneylandu. Na cestě zpátky jede Damen za Ever, ale po chvíli zase zmizí. No a Ever je zase naštvaná.
Haven se zkamarádila s Drinou a Evangelinou. Jednou do spolu vyrazí do nějakého klubu, pak se ale Drina s Haven vypaří a Evangelinu tam nechají. Snaží se jí dovolat, avšak po týdnu se dozví, že je mrtvá.
Vliv Driny na Haven roste: nosí stejné oblečení, barvu vlasů má stejnou a na zápěstí si Haven nechala vytetovat hada, který se honí za vlastním ocasem. Když se na něj Ever podívala, měla pocit, že se hýbe. Když však mrkne, nic se neděje. Po nějakém čase se do jejího tetování dostane infekce. Ale Haven si nechce nechat pomoct.
Poté se Haven pohřešuje. (Ani kdybyste mi vyhrožovali vraždou, nevzpomněla bych si proč.)
Ever dojede domů, Damen na ni čeká, uvaří jí večeři a pak Ever varuje, aby ho nesledovala domů. S Rileyinou pomocí se Ever dozví drby o celebritách, ale taky to, kde Damen bydlí.
Dojede tam, najde velký prázdný dům a jeden pokoj, který je zavřený. Když vejde dovnitř, uvidí Damena skloněného nad Haven, a okamžitě si pomyslí, že ji chce zabít. Snaží se zavolat pomoc, jenže Damen jí něco provede s pamětí.
Probere se doma, dorazí do školy, Damen na ní už čeká, jenže Ever ví, že něco není tak jak má. Nepamatuje si posledních pár dní. Haven se najednou objeví a když říká Ever, o čem se jí zdálo a zmíní při tom slovo krev, Ever to všechno dojde zpátky. Odežene Damena s tím, že ho nesnáší, že to on může za smrt jejích blízkých.
Když si společně s Milesem a Haven lokne alkoholu, zjistí, že to má účinky na její schopnosti - otupuje to smysly, takže k ní nepronikají myšlenky ostatních. Začne se proto opíjet pravidelně, až to jednoho dne praskne a na týden jí vyloučí ze školy.
Drina pozve Haven na párty a ona nadšeně říká, že nic nemůže prozradit, že to slíbila.
Když se v den párty Ever probere s kocovinkou, uvidí vedle sebe pírko, který jí dal Damen na Halloweenským večírku. On tam byl. Ve snu viděla nějaký kaňon. Ihned se tam vydá s tím, že tam uvidí Haven a Milese, aby si s nima promluvila.
Jenže potká Drinu. A ta jí vyhrožuje, říká, jak moc miluje Damena a že je její a že se Ever stále mezi ně plete už několik desetiletí. Drina se jí snaží zabít, jenže Ever myslí na svou rodinu, na to jak byli šťastní a najednou zmizí.
A objeví se v Summerlandu (kde si myšlenkou ztělesní Orlanda Blooma :D), kde potká Damena. Ten jí vysvětlí, že je nesmrtelný a že se Ever má rozhodnout, jestli chce být taky.
Zpátky doma si zajde za Avou pro pomoc. Naučí Ever, jak si zaštítit mysl, aby jí Damen (nebo i Drina) nemohli číst tak snadno myšlenky. Ava jí taky prozradí, že by možná měla Riley pustit dál, aby byla s rodiči. Jenže ona je jediné, co Ever zbylo. Nakonec teda Riley řekne sbohem a ta jí slíbí, že jí bude dávat signály, aby věděla, že je s ní. Poté, když si Ever teda rozmyslí (a taky přestane chlastat), že Damena miluje a že s ním chce být, se potká v kuchyni s Drinou, která ji chce (zase?!) zabít. Dají si pár facek, rozmlátí kuchyni, Drina prozradí, že to ona může za nehodu její rodiny a vtom (tradá) se objeví Damen. Tím, že Ever sobě odpustila vinu za smrt jejích blízkých, zabila Drinu a na čele jí zmizela památka na osudnou nehodu - jizva na čele.
Zavržený (Hush, Hush #1)
Je to asi minuta, co jsem skončila.
Bylo to dobré. Dost dobré. Chytlavé. Vtipné.
Začíná to tak, že kdysi dávno jeden chlapec donutil Chaunceyho složit přísahu věrnosti. Každý rok, když začne hebrejský měsíc Cheshvan, je jeho tělo po dobu dvou týdnů ovládáno někým jiným. A on s tím nemůže nic udělat. Kdo? No Patch přeci, ten, který ho donutil přísahat. Chauncey je totiž Nephilim, potomek anděla a člověka. Nesmrtelný.
Nora je vzorná studentka, a když se jí dostane na biologii jako partnera Patche, protestuje. Jenže učitel s tím nic neudělá. Scéna v baru (viz ukázka) to jenom přiostřuje. Ve škole chodí k psycholožce, protože jejího tátu zabili, když kupoval dárek pro její matku. Najednou se tam objeví nová psycholožka slečna Greenová a rýpe se v Nořině minulosti.
Nora má neustále pocit, že ji někdo sleduje. Jednou jede domů od své kamarádky Vee a porazí osobu v lyžařské masce. Vyděšená jede zpátky k Vee, a ta, když se podívá na svoje auto, nic nevidí. A Nora si myslí, že se zbláznila.
Postupem času Nora s Vee potkávají Patche prakticky na každém rohu a Nora už si myslí, že ji sleduje. (Vtip: on si myslí, že ona sleduje jeho :D) Vee se proto rozhodne pro akci: s Norou se lstivě dostanou k záznamům ve škole, kde Nora prohledá Patchovu složku. Nic tam nenajde.
Nicméně Nora si uvědomuje, že to s jejími city k Patchovi nebude jen tak. (Hm, jak to bylo v anotaci? 'Patchovy oči připomínaly černé hvězdy.' No bodejť by jo :D). Ve škole se Nora seznámí s Elliotem a Julesem, kteří přestoupili z jiné školy. Pozvou ji a Vee ven a společně jedou do zábavního parku. No a tam uvidí Nora Patche. Ten ji láká, aby šel s ní, že jí řekne, co se děje. Tak Nora jde - s výmluvou, že si jde koupit cukrovou vatu - a povozí se s Patchem na horské dráze. Přitom má pocit, že vypadla z vozíku ven. Jenže pak se zase probere a je na nástupišti. Její kamarádi už odjeli, takže ji Patch sveze na motorce domů.
Ve svém pokoji, když přijde jednou domů, Nora uvidí toho v lyžařské masce. Všechno je rozházené a Nora utíká zavolat policii. Když policisté přijedou, najdou pokoj v neporušeném stavu.
Když se Nora vydá na nákupy s Vee a venku uvidí tu osobu v lyžařské masce, vymění si s Vee bundu a ta vyjde z obchodu první. Po chvíli ji najde Nora zmlácenou. Vee si myslí, že jí to udělal Patch, ale Nora tomu nevěří.
Jednou v knihovně si Nora proklepává Elliota. Zjistí, že na škole, odkud přišel, došlo k údajné sebevraždě jeho přítelkyně. Elliot byl vyšetřován. Když si to Nora čte, Elliot se jí objeví za zády. Prchne, co jí nohy stačí. Jenže jí to nedá spát, Vee jí to nevěří a tak se Nora vydá do Portlandu poptat se na něj. Vee se mezitím vydá s Elliotem a Julesem na nějakou párty a to i přesto, že jí to Nora zakázala. Elliot jí totiž vyhrožoval fyzickým násilím.
V Portlandu Nora zjistí, jak to s Elliotem bylo. Pokecá si se servírkou, která dělala s tou mrtvou slečnou. Pak vyrazí za Vee, která jí volá. Chce se dostat do toho baru, kde je. Po cestě potká paní bez domova, která jí prozradí směr za její kabát, čepici a rukavice. Když se pak otočí, uslyší výstřely, otočí se, uvidí paní na zemi a je jí jasné, že zakuklenec (lyžařská maska :D) jde po ní. Zavolá záchranku, ale když se pak znovu otočí, tělo je pryč. Z budky zavolá Patchovi, přijede, jedou za Vee, jenže po cestě se autu porouchá motor, a tak Nora skončí s Patchem v motelu.
Když se pak Nora dotkne Patchovi jizvy na zádech ve tvaru V, zjistí, kdo je a co má v úmyslu. Dabria (alias slečna Greenová) poví Patchovi, že ví, jak získat zpátky křídla, že prý stačí jen dělat strážného anděla Noře. Jenže on je nechce zpátky, chce být člověk. Ale Dabria chce jeho zpátky.
To on ji chtěl zabít, aby se stal znovu člověkem. Je totiž padlým andělem a musí obětovat ženského potomka ze stejného rodu, z kterého je Chauncey. Jenže to Patch nedokáže.
No a co když Noru nechce zabít žádnej chlápek, ale Dabria? Když se dostane domů, čeká na ni. Chce jí zabít a vysvětluje jí, že chce Patche pro sebe. Mezitím zuřivě podpaluje dům. Všimněte si: Nořina matka není doma, je pracovně na nějaké svatbě. Nora se schová, Patch ji najde, nařídí jí, aby odjela do zábavního parku, jenže místo toho zavolá Vee, jestli je v pohodě.
Ta se Elliotem a Julesem vloupá do školy, kde hrajou na schovku. Vydá se za nima, Patch ji dožene a tam dojde k největšímu překvapení v knížce. Za všechno totiž může Jules. On donutil Elliota zabít svou přítelkyni a skočil Noře pod auto. On totiž není Jules, ale Chauncey. Někam zavřel Vee, snaží se zabít Noru, která ho bodne skalpelem do stehna a snaží se utéct. Jenže on zamknul všechny východy. A Patch je kdovíkde.
Nořinou slabinou je to, že se bojí výšek. A Jules to ví, protože dokáže do hlavy dostat cokoli chce. Obrázky, myšlenky, prakticky všechno. Nora ovšem musí vylézt po žebříku. Patch jí skrz myšlenky říká, co dělat. Když pak Nora Julesovi/Chaunceovi prozradí, že jsou pokrevně příbuzní a že tím, že se obětuje, se stane Patch člověkem, pokusí se ji zastavit. Jenže ona skočí z krovu.
Probere se doma, kam ji dotáhnul Patch. Ten nepřijal její oběť a stal se tak jejím strážným andělem. A Jules je po smrti.
Vynechala jsem pár detailů, ale snad to nevadí.
Jak si z nás Maggie dělá srandu
Maggie Stiefvater, autorka Shiver, postla na svém blogu jeden velice vtipnej obrázek:
Sam je hlavní představitel, Rachel je kamarádka Grace, Isabel je sestra Jacka a Cole bude asi novej ve smečce. Poslední věta ale nejlepší :D
Protože jsem byla zvědavá, jestli si Maggie vážně vytvořila profily na facebooku, zkusila jsem je najít a voila:
Info
Protože momentálně nemám co napsat, uvedu aspoň, čemu se věnuju.
Knížku Zavržený (v originále Hush, hush) můžu jen doporučit! Včera (vlastně dneska) jsem od ní odtrhla oči až o půl třetí ráno.
Evermore se taky prokousávám, ale zatím tam není moc znát, o co vlastně jde.
Taky jsem se prohrabala vším, co jsem četla (teda ne vším, mnoho jsem toho už zapomněla) a aktualizovala si profil na goodreads.com. Knížky k přečtení se mi tam hezky kupí :D
Čtvrtý díl Eragona?
Poslední příspěvek dneska, slibuju.
Vypadá to, že Christoper Paolini maká na posledním díle ze svojí tetralogie Eragon. Jako důkaz zde najdete ukázku ze čtvrté knihy. Ještě dodám, že se neví žádný přibližný termín vydání ani název.
Left Hand of God
Thomas Cale přišel do svatyně vykupitelů jako malý kluk.
Všichni, co tam přijdou, jsou vychováváni jako vojáci. Do hlav je jim vtloukáváno, že se jako hříšníci už narodili. Což je pochopitelně blbost.
Ale abych se dostala dál, Cale je bit, týrán a nikomu nevěří, jen sám sobě. Ochranou ruku nad ním drží vykupitel vojevůdce Bosco.
Ten si ho taky volá pokaždé, když přemýšlí o nějaké taktice. Díky úrazu hlavy, který Cale utrpěl (zase: už nevím jak), ví, co jeho protivník udělá ještě než to udělá. Zároveň protivník nepozná, co se Cale chystá udělat.
Cale má dva přátele: Váhavého Henryho a Kleista. Jednou se rozhodnou utéct, při útěku se Cale zbaví jednoho vykupitele, který pitval (fuj!) nějaké dvě slečny, a jednu z nich zachrání. Ona - Riba - a jeho přátelé čekají na Cala, který se vydal ven prozkoumat terén. Když ho pronásledují vykupitelé se psy, zahrabe se do bláta a přijde na geniální plán. Vezme nějaké sebou, dorazí zpátky do svatyně a všichni nakonec prchnou.
Ale - dostanou se do zajetí Materazziů, Cale jim prozradí část plánů, které vykupitelé chystají (díky němu; sám ten plán vymyslel) a tak se pokusí je zarazit. Dá se dohromady s Arbell Labutí šíjí a potká IdrisPukkeho, který ho chvíli doprovází.
Materazziové měli mnohonásobnou převahu, ale přesto prohráli. Vykupitelé byli totiž vyčůraní a většina Materazziů si vlastně zavinila svoji smrt sama. Do bitvy se Cale vydal hledat Arbellina bratra Simona, místo toho našel a zachránil jednoho z Materazziů. Odvede na nedalekou farmu a sám se vydá zpátky do Memphisu za Arbell. (Ach ta láska :D) Po cestě ho však zajmou vojáci, vrátí se zpátky do Memphisu, tam se setká se svými třemi přátely a výměnou za jejich svobodu je to, že Cale zůstane s vykupitelem Boscou. Cale souhlasí, a když se spolu s vykupitelem vydá někam pryč, Henry, Kleist a IdrisPukke je sledují.
Marně se teď snažím vygooglovat nějaké podrobnosti o dalších dvou dílech, nebo přinejmenším aspoň o tom následujícím. Našla jsem pouze oficiální stránky.
House of Night - Marked
Zase upíři.
Ale pozor, změna: nezáří, nejsou jedovatí a ani nenosí žádný prsten, co je ochrání před sluncem.
Prostě si přijde Stopař, oznámí dotyčné osobě, že je vybrána a tím to hasne. Osoba pak změnu buď přijme, nebo zemře.
Přesně to potká Zoey. Je ve škole, zjeví se Stopař a ona neví, co dělat. Její rodiče jsou zděšeni, že mají pod střechou nestvůru, a tak se Zoey rozhodne, že uteče a do Školy noci se dostane sama.
Cestou se staví za babičkou, jenže tam se praští do hlavy (už netuším proč), uvidí sama sebe ležet na zemi a taky si při tom trochu pokecá s bohyní Nyx.
Měla bych poznamenat: Zoey je tak docela zvláštní - její znamení na čele by nemělo být barevné, ale je. To je ale znak dospělých upírů. No a všichni na ni hned koukali s otevřenou pusou.
Probere se ve Škole, převezme si ji tam velekněžka Neferet a při cestě do svého pokoje se náhodou stane svědkem docela ožehavé scény.
Seznámí se s Afroditou (jedna z aktéru oné scény), které si myslí, že každýmu šéfuje, spřátelí se s dalšími pár lidmi a věci zaběhnou celkem do normálu.
Proměnu nezvládnou dva lidé ze školy a Zoey je v šoku, když je pak postupně uvidí, živé. S červenýma očima. Ale oni zase zmizí, takže si z toho nic moc nedělá.
Na rituálu Dcer temnoty koluje pohár s vínem, ve kterém je i kapka krve. Ale Zoey chce víc a víc... Když je pak venku, narazí na svého (skoro) bývalého se svojí nejlepší kamarádkou. Žádá je, aby šli pryč. Zoey pak náhodou škrábne Heatha (toho bývalého, teda, skoro) a lokne si krve. Netušila, jaký z toho bude mít potíže.
Ale už zkratkou: Zoey zjistí, že má nadání pro pět smyslů (voda, oheň..), dá se dohromady s Erikem (druhý aktér oné scény), Afrodita žárlí a při dalším rituálu Dcer temnoty vyvolá duchy. Jenže to Afrodita nezvládne, Zoey zasáhne a zachrání Erika s Heathem, vlastně všechny a to vše na vlastní oči vidí Neferet, která zbaví Afrodity vedoucí funkce a dá ho Zoey.
Počítám, že v dalším díle se rozvine to se znovuoživlými mláďaty.
Knížce bych dala tak tři hvězdy z pěti. Přišlo mi, jako by autorka chtěla každýho poučovat, a to já nesnáším. Ale ani celkově mi tahle knížka moc nesedla, takže se hned do dalšího dílu rozhodně nepustím.
Zavržený - ukázka, 3. část
A poslední :)
Patch pomalu odložil tágo na hrací plochu a prstem na mě kývl, ať jdu blíž. Ani to se mnou nehnulo.
„Tajemství?“ Zase použil ten protivně sebevědomý tón. „Nikdy předtím jsem do školy nechodil. Další tajemství? Není to tam tak hrozné, jak jsem si myslel.“
Lhal. Všichni chodili do školy. Jsou na to zákony. Lhal, aby se na mě mohl povyšovat.
„Myslíš si, že lžu,“ šklebil se.
„Nikdy jsi nechodil do školy, nikdy? Pokud je to pravda... pokud nekecáš, a já si myslím, že kecáš, kvůli čemu ses rozhodl s tím začít zrovna letos?“
„Kvůli tobě.“
Projel mnou záchvěv strachu, ale přesně to Patch chtěl. Nehnula jsem ani brvou a tvářila se otráveně.
„A teď ten skutečný důvod.“
Přiblížil se ještě o krok a naše těla náhle odděloval jen nepatřičně uzounký prostor.
„Tvoje oči, Noro. Tvoje ledové, šedé oči jsou pro mě překvapivě neodolatelné.“ Naklonil hlavu, aby mě prostudoval i z jiného úhlu. „A tvoje vražedně plné rty.“
Ucukla jsem, zděšená ne jeho komentářem, ale částí vlastního já, které se to líbilo.
„To stačí. Jdu pryč.“
Ale věděla jsem, že neříkám pravdu. Musím říct ještě něco. Hlavou mi zběsile vířily myšlenky a já se snažila vybrat nějakou, která by stála za vyslovení. Proč je tak uštěpačný a proč se chová, jako bych si to zasloužila?
„Zjevně toho o mně spoustu víš,“ vydala jsem ze sebe prohlášení roku. „Víc, než bys měl. A taky evidentně přesně víš, co říct, abych se cítila nepříjemně.“
„Usnadňuješ mi to.“
Probodl mě osten hněvu. „Přiznáváš, že to děláš schválně?“
„Co jako?“
„Že mě provokuješ.“
„Zopakuj ještě to provokuješ. Líbí se mi tvoje pusa, když to říkáš.“
„Skončili jsme. Věnuj se svému kulečníku.“ Sebrala jsem ze stolku tágo a podala mu ho. Nevzal si ho.
„Nesnáším, když s tebou musím sedět,“ štěkla jsem. „Nesnáším, že s tebou musím dělat úkoly. Nesnáším ten tvůj ironický úsměv!“ Tiklo mi v čelisti, to se stává pokaždé, když lžu. Ani jsem netušila, že právě lžu. Hned bych si dala pár facek. „A tebe nesnáším taky!“ dodala jsem co nejpřesvědčivěji a bodla mu tágo do hrudníku.
„A já jsem rád, že nás dal trenér dohromady,“ prohlásil Patch. Ve slově „trenér“ jsem zaregistrovala lehkou ironii, ale na žádný skrytý význam jsem nepřišla. Aspoň si konečně vzal to tágo.
„Udělám všechno proto, aby nás rozsadil.“
Patch to shledal natolik humorné, že dokonce v úsměvu ukázal zuby. Sklonil se ke mně, a než jsem stačila ustoupit, něco mi vymotal z vlasů.
„Papírek,“ vysvětlil a pustil ho na podlahu. Jak se stahoval zpátky, všimla jsem si, že má na zápěstí nějakou značku. Zprvu mi to přišlo jako tetování, ale na druhý pohled jsem poznala rezavě hnědé, mírně zvrásněné mateřské znaménko. Tvarem připomínalo rozprsknutou kapku barvy.
„Docela nešťastné místo pro znamínko,“ podotkla jsem. Měl je na stejném místě jako já svou jizvu, což mě znervóznilo.
Patch klidně zakryl zápěstí rukávem a tvářil se až nápadně lhostejně.
„Máš je radši na soukromějších místech?“
„Nemám je ráda nikde.“ Hm, bůhvíjak tohle vyznělo, zkusím to znovu. „Nechci vědět, kde všude je máš.“ Dobře, třetí pokus. „Tvoje znamínka mě nezajímají. Tečka.“
„Další otázky?“ zeptal se. „Komentáře?“
„Ne.“
„Pak se uvidíme na biole.“
Přemýšlela jsem, jestli mu nemám vpálit, že se neuvidíme už nikdy v životě, ale nerada bych brala svá slova zpět dvakrát v jednom dni.
Později v noci mě ze spánku vytrhlo hlasité prásknutí. Strnula jsem, tvář přitisknutou k polštáři, všechny smysly v pohotovostním režimu.
Máma odjížděla za prací přinejmenším jednou v měsíci, takže jsem zvyklá, že spávám v domě sama, a už dávno si nepředstavuju skřípavé kroky, ploužící se z chodby do mé ložnice. Nikdy jsem se tu necítila nesvá. Ale poté, co tátu zastřelili, když v Portlandu kupoval mámě dárek k narozeninám, pronikla mi do života přítomnost něčeho zvláštního. Jako by něco obíhalo kolem mého světa a zdálky mě pozorovalo. Nejdřív mě ten podivný přízrak děsil, ale nikdy se nestalo nic zlého a ostří strachu se otupilo. Napadlo mě, že je to vyšší záměr, že to tak má být. Možná mi tátova duše zůstala nablízku. Ta představa mě obvykle uklidňovala, ale dnes ne. Dnes mě mrazilo, jako by se mi po těle sypaly kostky ledu.
Koutkem oka jsem zahlédla, jak se po podlaze plouží nepřirozený stín. Trhla jsem hlavou k oknu, ale venku stříbřitě zářil měsíc a nic, než jeho paprsky, mi do pokoje stíny vrhat nemohlo. Nic tam nebylo. Přitiskla jsem se k polštáři a namlouvala si, že možná přes měsíc přeběhl mrak. Nebo nějaké smetí unášené větrem. Přesto jsem ležela pár minut napjatá jako struna a čekala, až se trochu uklidním.
Po chvíli jsem sebrala odvahu vylézt z postele a podívat se z okna, ale trávník pod oknem zůstával tichý a prázdný. Jediné zvuky vydávaly stromy, vrzající vzadu za domem, a moje srdce, které se snažilo probít z hrudi.
Zdroj: K revue, 4/2010
What I'm gonna read - May
Rozhodla jsem se, že si budu psát seznam, co bych si ráda přečetla. Moje skleróza je strašná a kdykoli vlezu na jakýkoli web nebo se začtu do Pevnosti, najdu nové knížky, které bych si chtěla přečíst. Uvidíme ale, jak dlouho mi to vydrží.
A když je dneska toho prvního..
Rozhodně:
Richelle Mead - Blood Promise, když to vyjde, možná si dám i Spirit Bound,
P.C. Cast - Označená, Zrazená,
Orwell - Farma zvířat (jen kvůli škole),
Alyson Noel - Evermore,
a nejspíš si dám i Hush, hush od Beccy Fitzpatrick.
Samozřejmě, nejspíš dočtu i Levou ruku boží a poslední díl Kroniky nesmrtelných.
PS: Začátek měsíce neznamená začínání nových knížek, ale i dočítání těch z předešlých měsíců :)
Shiver / Mrazení (The Wolves of Mercy Falls #1)
Když bylo Grace jedenáct, napadla ji smečka vlků a pokousala ji. Jeden z nich - Sam - ji ale odtáhnul dřív, než ji mohli zabít.
Od té doby se Grace těšila na zimu, kdy uvidí svého žlutookého vlka.
O šest let později se ve městě Mercy Falls stala fatální nehoda - vlci údajně zabili Jacka - jednoho kluka ze školy. Celé město se proto vlků straní, jenom Grace se je snaží chránit. Při honu na vlky se Grace snaží zastavit lovce s puškami. Když se dostane domů, najde u domu postřeleného chlapce. Jediný pohled do očí a už věděla, o koho se jedná.
Dostane Sama do nemocnice, ze které pak společně pláchnou. Grace Sama dočasně ubytuje ve svém pokoji. On jí říká, jaké to je ve vlčí kůži a ona mu prozradí svou teorii o tom, proč se ani jednou nezměnila ve vlka od té doby, co ji pokousali. Její otec ji totiž jednoho horkého dne nechal omylem zavřenou v autě. Doktoři tvrdili, že to neměla přežít a to ji nejspíš vyléčilo.
Jak to tak bývá, hlavní představitelé se do sebe zamilují. Sam Grace pomocí fotek, které pořídila, seznamuje se smečkou - s Beckem, Paulem, Shelby - která má ráda Sama a dokonce napadne Grace u nich doma -, a Jacka, kterého se snaží najít, aby se přidal ke smečce.
S přibližující se zimou je pro Sama stále těžší zůstat člověkem. Isabel, Jackova sestra, řekne Grace, že s ním mluvila. Nakonec Sam Isabel všechno řekne, že Jack není mrtvý. Graceina kamarádka Olivia se jí svěří, že ji Jack kousnul, ovšem jako člověk. (Ten kluk má teda charakter!)
No a protože si Jack myslí, že existuje lék, napadne Sama, uvězní ho kdesi v kůlně a poté zajede za Grace, aby z ní dostal, jak se vyléčit. Jenže ona to neví.
Sama s Isabelinou pomocí Grace s Beckem najdou ještě předtím, aby promrzl dost na to, aby se změnil ve vlka. Teď trochu vedle - Sam si myslí, že je to jeho poslední rok, protože čím starší je vlk, tím menší zima mu stačí na to, aby se změnil ve vlka a už nikdy víc v člověka. Grace naloží Sama do auta, na cestě narazí do jelena či čehosi, Sam se před jejíma očima změní ve vlka a Grace truchlí.
Ale přemýšlí nad tím - a i Isabel se nabízí s pomocí -, jak ho dostat zase do lidské kůže. Isabel na klinice vezme krev člověka nakaženého meningitidou. Beck jim pomáhá a zvažuje, jestli by to mohlo pomoct.
Jack dostane nakaženou krev, stejně jako Sam (v podobě vlka), ale Olivia odmítne.
Jack nakonec zemře. Olivia se promění ve vlka a běhá si venku se smečkou. Grace si myslí, že je Sam mrtvý.
Když ale venku naplňuje krmítko pro ptáky a zjeví se před ní Sam - člověk -, docela zírá.
Tahle knížka byla úžasná! Četla jsem ji jenom týden, každej den jsem si dala kousek. Hezky jsem si k tomu pouštěla audio a na konci je přídavek - komentář od autorky - napsala Shiver, protože baví ji, když lidi rozbrečí. U mě se jí to nepovedlo, ale na konci jsem k tomu neměla daleko.
Gradující začátek, střed, kterej vás udrží a konec, ve kterém doufáte (a přitom víte, jak to dopadne) v happy end. Prostě tuhle knížku doporučuju!
City of Ashes (The Mortal Instruments #2)
Dokončila jsem City of Ashes a upřímně.. už nevím, co bylo na začátku. Musím si to přečíst česky. Pamatuju si jenom to nejdůležitější.
Claryina (vlastně i Jaceova) matka je stále v kómatu.Valentýn stále uniká, Clary se sbližuje se Simonem a Jace je... žárlivý?
Ne, to asi ne. Neměl by.
Začátek: Jace byl drzej a odmlouval Inkvizitorce, která ho pak poslala do Tichého města (Silent's City?) do vězení. Clary společně s Isabel a Alekem se ho vydají zachránit, osvobodí ho a dostanou ho zpátky do Institutu. Ještě předtím, Jace ve vězení navštíví jeho otec Valentýn a s pomocí Agramona (démona strachu) se zbaví Bratrů ticha.
Poté (už nevím proč) se vydají kamsi do podzemí k Seelie Court. Královna sdělí Clary, že je obdařená od svého otce, stejně jako Jace.
Valentýn mezitím sbírá Nástroje smrti, aby si mohl vytvořit armádu démonu a válčit proti Lovcům duchů. Nakonec mu to ale Claryin dar znemožní. Objeví totiž, že je schopná sama si vytvořit runy, a ne jenom používat ty v... tý knížce, kde jsou napsaný. Jace je zase schopný udělat, co si namane.
Ze Simona se stane upír a začíná si rozumět s Miaou, vlkodlakem.
Inkvizitorka, kterou Jace upřímně nesnáší, položí vlastní život, aby ochránila Jace před útokem démonů na Valentýnově lodi. Předtím mu ovšem chtěla něco říct, jenže to nestihla. Aneb hurá do třetího dílu. (Prosím, prosííím, že nebudou sourozenci?!)
Clary unese démon, dopraví ji na Valentýnovu loď, potká se s Miaou a s pomocí Claryiny vymyšlené runy se Mia stihne dostat ven; Clary však chytí Valentýn. Jako na koni se zjeví Jace s Lukem a Simonem, o kterém se Clary domnívala, že je mrtvej. Ale jako úplně, ne, že je z něj upír.
Díky další runě se Valentýnova loď zbortí a shoří. Shořet měl i Simon; když totiž prchali pryč, začalo svítat, jenže on se neproměnil v prach. Jestli to nebude tou krví, kterou mu dal Jace na vzkříšení.
No a pak je všechno zase při starým. Jace řekne Clary, že teď už se bude chovat jako bratr (ale neeee) a Simon chce být s Clary jenom kamarád.
Když chce Clary navštívit svoji matku v nemocnici, potká tam ženu, která tvrdí, že ví, jak ji probudit.
City of Glass čeká!
Poznámka: tohle rozhodně neberte jako shrnutí knihy! Já už si prostě nepamatuju, co jak šlo za sebou.
Zavržený - ukázka, 2. část
Odhodlaná mít to za sebou co nejrychleji, jsem popadla mapu, klíčky od auta a vycouvala svým Fiatem Spider na příjezdovou cestu.
V roce 1979 to asi bylo bezva auto, jenže mě čokoládově hnědá barva, rzí prožraný zadní nárazník a bílá sedadla potažená popraskanou koženkou moc nevzrušovala.
Boova herna se ukázala být dál, než se mi líbilo, jízda podél pobřeží zabrala třicet minut. S mapou opřenou o volant jsem zaparkovala Fiat na obřím parkovišti před velkou škvárobetonovou budovou osvětlenou blikajícím nápisem Boova herna, Mad Black Paintball a Ozzův kulečník. Na zdech se svíjely graffiti a asfalt skrápěly nedopalky cigaret. Návštěvníky herny jsem si představovala jako budoucí členy prestižní Ivy League a jiné vzorné občany města. Snažila jsem se zůstat hrdá a netečná, ale stejně se mi dělalo špatně od žaludku. Dvakrát jsem zkontrolovala, zda je auto pořádně zamčené, a zamířila dovnitř.
Postavila jsem se do fronty a čekala, až mě vpustí za natažený provaz. Když skupinka přede mnou platila, vmáčkla jsem se dopředu a hodlala proklouznout do labyrintu ječících sirén a blikajících světel.
„Slečna si myslí, že může zadarmo?“ zahulákal kouřem zhrublý hlas.
Trhla jsem sebou a zamrkala na hustě potetovaného vyhazovače.
„Nepřišla jsem hrát. Jenom někoho hledám.“
Zavrčel. „Pokud chceš dovnitř, zaplatíš.“ Položil dlaň na pult, kde vystavená cenovka hlásila, že dlužím patnáct dolarů. V hotovosti.
Hotovost jsem neměla. I kdybych měla, neutratím ji za několikaminutový náhled do Patchova ničemného života. Krev se mi vařila, dostala jsem vztek nejen na zatracený zasedací pořádek, ale i na to, že mě dovedl až sem. Akorát musím najít Patche, promluvit si můžeme i venku. Neabsolvovala jsem celou cestu sem jen proto, abych teď odtáhla s prázdnýma rukama.
„Pokud se nevrátím do dvou minut, tak vám těch patnáct dolarů zaplatím,“ slíbila jsem. Dřív, než jsem mohla vymyslet lepší plán nebo se aspoň trochu uklidnit, udělala jsem něco na své poměry absolutně šíleného. Prosmýkla jsem se pod lanem, ale to nestačilo. Proletěla jsem hernou, oči na šťopkách, a pátrala po Patchovi. Nevěřím, že jsem to doopravdy udělala, ale byla jsem jako sněhová koule a nabírala na rychlosti a hybné síle. Najít Patche a vypadnout.
Vyhazovač dusal za mnou a řval: „Hej!“
V přízemí Patch nebyl a já se pustila ze schodů dolů, podle směrovek k Ozzovu kulečníku. Pod schodištěm pár tlumených žárovek osvětlovalo pokerové stolky a v nálevně stála řada kulečníkových stolů. Patch se skláněl nad tím, který byl ode mě nejdál, a pekelně se soustředil na střelu.
„Patchi!“ zaječela jsem. Zrovna v tu chvíli Patch ťukl tágem do koule a ostatní se rozletěly po hrací ploše. Trhnul hlavou. Zíral na mě a v očích se mu mísilo překvapení se zvědavostí.
Vyhazovač seběhl dolů a hrubě mi stiskl rameno. „Nahoru. Hned.“
Patchova ústa vykouzlila další ze svých sotva znatelných úsměvů. Těžko říct, jestli byl tenhle míněn uštěpačně nebo přátelsky.
„Je tu se mnou.“
Hromotluka to znejistělo, sevření lehce povolilo. Než se stačil rozmyslet, setřásla jsem ho a prokličkovala mezi stoly k Patchovi. Nejdřív dlouhými kroky, ale čím víc jsem se k němu blížila, tím víc mě odvaha opouštěla.
Náhle jsem si uvědomila, že je jiný než ve škole. Nedokážu to úplně postihnout, ale jako by kolem něj jiskřila elektřina.
Byl nenávistnější?
Byl sebevědomější.
A svobodnější. Ty černé oči se mi dostávaly pod kůži, jako magnety lnuly ke každému mému pohybu. Potají jsem polkla a snažila se ignorovat vlastní žaludek, který se rozhodl, že si trochu zastepuje. Nevím proč, ale na Patchovi je něco špatně. Něco v nepořádku.
„Promiň, že jsem zavěsil,“ řekl a přiblížil se těsně ke mně. „Tady dole není dobrý signál.“
Jo, jasně.
Kývnutím poslal ostatní pryč. Na chviličku zavládlo napjaté ticho, než se první z jeho spoluhráčů konečně pohnul, odkráčel a nezapomněl do mě vrazit. Ukročila jsem, abych neztratila rovnováhu a vzhlédla akorát vča, abych zachytila, jak mě zbylí dva muži při odchodu propichují ledovými pohledy.
Paráda. Jako bych za to mohla, že mě k Patchovi přesadili.
„Osmička?“ kývla jsem na kulečník a nehledě na prostředí jsem se snažila znít co nejsebejistěji. V tomhle měl pravdu, herna vážně není místo pro mě. To ale neznamená, že se tu zhroutím.
„Kolik je v sázce?“
Úsměv se rozšířil. Tutově ze mě má srandu.
„Nehrajeme o peníze.“
Odložila jsem kabelku na kraj stolu. „Škoda. Všechno, co mám, bych vsadila proti tobě.“ Našla jsem stránku s úlohou a dvěma popsanými řádky. „Položím ti pár rychlých otázek a mizím odsud.“
„Kretén?“ četl si Patch nahlas a opíral se o tágo. „Rakovina plic? To je věštba?“
Zamávala jsem papírem a rozvířila vzduch. „Předpokládám, že jsi zdejšímu ovzduší také pomohl. Tak co, kolik doutníků za noc? Jeden? Dva?“
„Nekouřím,“ prohlásil upřímně, ale já mu nevěřila.
„Uhum.“ Položila jsem si list mezi osmičkou a tmavě fialovou koulí. Napsala jsem „stoprocentně doutníky“ a přitom loktem šťouchla do fialové koule.
„Kazíš hru,“ upozornil a pořád se smál.
Zachytila jsem jeho pohle a musela se také letmo pousmát.
„Doufám, že ne ve tvůj prospěch. Největší sen?“ Na tuhle otázku jsem byla zvlášť hrdá, věděla jsem, že ho zaskočí. Vyžadovala totiž přemýšlení.
„Políbit tě.“
„To nebylo vtipné,“ odsekla jsem, vděčná, že jsem se nezaktotala.
„Ne, ale začervenala ses.“
Radši jsem se posadila na stůl a snažila se vypadat maximálně lhostejně. Zkřížila jsem nohy, abych mohla psát na koleni.
„Pracuješ?“
„Myju stoly v Bordeline. Nejlepší mexická restaurace ve městě.“
„Náboženství?“
Tahle ho sice nepřekvapila, ale ani nepotěšila. „Myslel jsem, že ses chtěla zeptat jen na pár otázek. Tahle je už čtvrtá.“
„Náboženství?“ opakovala jsem jemněji.
Patch si zamyšleně přejížděl dlaní po čelisti.
„Ne tak docela náboženství... sekta.“
„Jsi členem sekty?“ Pozdě jsem si uvědomila, že nebylo vhodné tak překvapeně vyjeknout.
„Momentálně potřebuju sehnat zdravou pannu coby oběť. Plánoval jsem, že si nejdřív získám její důvěru, ale pokud už jsi připravená a chceš hned...“
Úsměv mi dočista zamrznul. „Chceš na mě udělat dojem?“
„Zatím jsem to nezkusil.“
Sklouzla jsem ze stolu a postavila se čelem k němu. Byl o hlavu vyšší.
„Vee mi řekla, že jsi starší. Kolikrát jsi proletěl z biologie? Jednou? Dvakrát?“
„Vee není můj tiskový mluvčí.“
„Popíráš, že jsi propadl?“
„Jen ti říkám, že jsem loni nechodil do školy.“ Jeho oči se mi vysmívaly. To mě zatvrdilo.
„Takže jsi ulejvák?“
Zdroj: K revue 4/2010
Zavržený - ukázka, 1. část
Ono to je docela fakt dlouhý, takže to bude na víc částí.
S mámou bydlíme na kraji Coldwateru, ve staré usedlosti z osmáctého století. Je to jediný dům na Hawthorne Lane a nejbližší sousedi jsou od nás na míli daleko. Občas přemýšlím, proč původní stavitel ze všech volných parcel okolo postavil dům zrovna na té, kde se jakýmsi záhadným způsobem slézá mlha snad z celého pobřeží Maine.
Dům bývá zahalen do zádumčivého závoje mlhy, jako by se kolem něj toulaly zbloudilé duše.
Odpoledne jsem strávila na barové stoličce v kuchyni ve společnosti úkolu z algebry a naší hospodyně Dorothey. Máma pracuje pro aukční síň Hugo Renaldi, pořádá dražby nemovitostí a starožitností po celém východním pobřeží. Tento týden odjela do Charlestonu v Jižní Karolíně. Musela hodně cestovat, takže platí Dorothey za vaření a úklid, ale klidně se vsadím, že má Dorothea za úkol dohlížet i na mě.
„Jak bylo ve škole?“ ptala se s lehkým německým přízvukem. Stála u dřezu a drátěnkou škrábala z kastrolu připálené lasagně.
„Rozsadili nás na biologii.“
„A to je dobře nebo špatně?“
„Předtím jsem seděla s Vee.“
„Hm.“ Zápěstí sebou trhlo, jak se do hrnce pustila ještě zuřivěji. „Takže špatně.“
Souhlasně jsem vzdychla.
„Pověz mi o nové sousedce. Jaká je?“
„Vysoký, snědý a otravný.“ A neskutečně uzavřený. Patchovy oči připomínaly černé hvězdy. Bral všechno a nedával nic. Ne že bych o něm chtěla vědět víc. Nelíbí se mi zvnějšku a pochybovala jsem, že by se mi zamlouvalo, co se skrývá uvnitř.
Tedy, to není úplně přesné. Zvnějšku se mi líbil hodně.
Dlouhé, silné paže, široká, uvolněná ramena a úsměv zpola hravý, zpola svůdný. Vlastní myšlenky mě zneklidnily, bude lépe, když se je pokusím ignorovat.
V devět hodin Dorothea skončila s prací a při odchodu zamkla dům. Šla jsem se s ní rozloučit a cestou zpátky jsem rozsvítila lampy na verandě. Rozehnaly mlhu a Dorothea na mě zatroubila klaksonem. Zůstala jsem sama.
Probírala jsem se pocity, které si se mnou pohrávaly. Nebyla jsem hladová, unavená ani osamělá. Ale úloha do biologie mě přece jen znervózňovala. Řekla jsem Patchovi, že mu nezavolám a před šesti hodinami jsem to myslela vážně. Teď se mi to rozleželo v hlavě a opravdu nechci propadnout. Biologie není můj nejhorší předmět. Známky se potácely na hranici mezi A a B a já měla dojem, že je to nepřekonatelná porážka ležící v cestě budoucímu vzdělání.
Šla jsem do kuchyně k telefonu a zkontrolovala, co zbylo ze sedmi číslic v mé dlani. Tajně jsem doufala, že to Patch nezvedne. Pokud by byl nedostupný nebo nechtěl spolupracovat, mohla bych to proti němu použít jako důkaz a přesvědčit trenéra, aby nás rozesadil. Dobrý plán. Tetelila jsem se nadějí, když jsem vytáčela číslo.
Patch odpověděl na třetí zazvonění. „Co je?“
Nasadila jsem neutrální tón. „Volám kvůli tomu úkolu. Můžeme se někde setkat? Vím, že jsi říkal, že máš práci, ale...“
„Noro.“ Patch vyslovil mé jméno jako pointu vtipu. „Myslel jsem, že nezavoláš. Ani za nic.“
Proklínám se, že jsem svá slova nedodržela. Proklínám Patche, protože se v tom pitvá. Proklínám trenéra a jeho šílené úkoly. Otevřela jsem pusu a doufala, že vypotím aspoň něco chytrého. „A? Můžeme se teda setkat?“
„Bojím se, že nemůžu.“
„Nemůžeš nebo nechceš?“
„Zrovna hraju kulečník.“ Hlasem mu prosáklo veselí. „Je to důležitá hra.“
Podle rámusu v pozadí jsem věřila, že o kulečníku nelže. Jestli je však hra důležitější než můj domácí úkol, to je otázka názoru.
„Kde jsi?“ zeptala jsem se.
„V Boově herně. Na taková místa určitě nechodíš.“
„Můžeme se bavit aspoň po telefonu? Mám tady připravený seznam otázek...“
Zavěsil.
Nevěřícně jsem hleděla na telefon. Pak jsem vyškubla z bloku čistý arch papíru a na první řádek načmárala Kretén. Pokračovala jsem na druhém řádku. Kouří doutníky. Chcípne na rakovinu plic. Doufám, že brzo. Ale tělo má perfektní.
Poslední poznatek jsem vzápětí zuřivě zaškrtala, až byl nečitelný.
Hodiny na mikrovlnce blikaly 21:05.
Naskýtaly se dvě možnosti. Buď si rozhovor s Patchem vymyslím nebo půjdu do Boovy herny. První řešení je jistě svůdné, pokud bych dokázala zapomenout na trenérovu výhružku, že si všechny odpovědi ověří. Nevěděla jsem toho o Patchovi dost, abych si věrohodně vycucala z prstu celý rozhovor. A druhá možnost? Ta svůdná nebyla ani vzdáleně.
Oddalovala jsem rozhodnutí, dokud jsem nezavolala mámě. Je to součást naší dohody. Ona pracuje a cestuje a já se chovám jako zodpovědná dcera, které se dá věřit a nevyžaduje neustálý dozor. Mám svou svobodu ráda a nechci provést něco, kvůli čemu by máma musela vzít hůře placenou práci někde v okolí a na každém kroku mě hlídat.
Na čtvrté zazvonění se ozvala hlasová schránka.
„To jsem já. Jenom se hlásím. Dodělala jsem úkol do bioly a půjdu spát. Zavolej mi zítra během oběda, jestli chceš. Mám tě ráda.“
Zavěsila jsem a v šuplíku našla čtvrťák.
„Jdeme na to,“ oznámila jsem profilu George Washingtona. „Když padne orel, zůstanu.“ Cvrnkla jsem mincí do vzduchu, v pádu ji lapila, připlácla na hřbet ruky a nervózně se podívala na výsledek. Srdce mi divoce tlouklo a já si nebyla tak úplně jistá, proč.
„Je rozhodnuto,“ pomyslela jsem si.
Zdroj: K revue 4/2010
Becca Fitzparticková - Zavržený (Hush, Hush #1)
Do knihovny poslední dobou chodím zásadně kolem knihkupectví.
Dneska mě tam zaujal jakýsi knižní měsíčník a na titulní stránce název Zavržený.
Uvnitř se nachází anotace...
Studentka Nora Greyová je svědomitá, chytrá a rozhodně nemá ráda riziko. Jenže se zamiluje do Patche a to je její první chyba. Seznámili se na hodině biologie a Nora chce jediné - držet se od něj co nejdál. Jenže jak se zdá, Patch je vždy o dva kroky napřed. Dívka na sobě cítí jeho pohled, i když Patch není nablízku. Cítí jeho přítomnost, i když je v pokoji sama. A když své okouzlení nedokáže déle tajit, vyjde najevo, kdo Patch ve skutečnosti je a proč ji vyhledal. Patchova minulost je totiž všechno, jen ne nevinná. A nejlepší, co kdy udělal, bylo, že se zamiloval do Nory.
... a taky dlouhá ukázka, kterou postnu asi zítra. Teď jdu zase hltat Shiver.
EDIT: Originál jsem našla a hodila ho na ulož.to.
Percy Jackson: Zloděj blesku
Knížka se vážně liší od filmu.
Percy ve filmu je pohlednej fešák, v knížce mu je 12. Ve filmu jde do podsvětí výhradně proto, aby zachránil svoji mámu, ale v knížce jde do podsvětí, aby od Háda získal ukradený blesk.
Ale od začátku.
Percy zjistí, že jeho učitelka matematiky vlastně není učitelka matematiky, ale Lítice, kterou poslal.. teď nevim, jestli Hádes nebo Áres. Před branou tábora polokrevných zabije Mínotaura. A jeho máti se skutečně dostane do podsvětí.
V boji o vlajku Percy nebojuje proti Anabeth, ale s ní. Díky tomu souboji vlastně objeví, kdo je jeho otec, a tak získá svůj srub sám pro sebe, protože bohové velké trojky se dohodli, že si nebudou dělat dětičky, ovšem Poseidon si asi nemohl pomoct.
Percy se spolu s Groverem a Anabeth vydává na výpravu, jejíž cílem je získat zpátky pro Dia blesk.
Potkají Medůzu, useknou jí hlavu, já vlastně ani už nevím, kolik těch bohů na cestě potkají, ale Áres (na motorce v kožený bundě - drsnéé :D) se k nim chová jako k přátelům jen proto, aby nezjistili, že to on pomocí Luka ukradl blesk z exkurze na Olympu.
Ale Percy jako pravej polokrevnej na všechno nakonec přijde, Áresovi nakope zadek, mámu sice na chvíli nechá v podsvětí, ale Zeus se na konci o vše postará, a navíc Percy uvidí svého otce. Blesk a nějaká Hádova přilbice se vrátí majitelům a Luke se vypaří kdoví kam. Kam? To bych si musela otevřít druhej díl... zase anglicky, ach jo.
Pravá krev: Mrtví do soumraku
Kdo viděl první řadu True Blood, ví, o čem budu psát.
Sookie - která umí číst myšlenky - pracuje v baru, do kterého jednoho dne přijde upír Bill. Celá vyjukaná ho tam obskakuje a pak zjistí, že se jeden páreček chystá provést mu něco nehezkého. Vysát z něj krev a tu pak prodávat.
Zachrání ho, sblíží se, a aby ji to nemrzelo, na oplátku pak Bill zachrání ji, když se z ní ten dotyčný páreček pokusí vykopat duši.
Pak to je takový... upíří porno, jak bych to nazvala. Myslela jsem, že HBO to dost zveličuje, ale oni to fakt natočili podle knížky.
Protože ne všichni mají Billa a upíry všeobecně v lásce, skupinka místních podpálí dům, kde sídlili. Sookie je na prášky z toho, jestli to Bill přežil. Jde domů přes hřbitov a Bill tam vytáhne ruku ze země a chytne ji za nohu. Z toho by mě kleplo!
Ještě jsem nenapsala o zápletce... Ve městě dochází k vraždám mladých žen, které měly pletky s upíry. Sookie se proto s Billem vydává do jednoho baru, kde potká Erica (co na něm v seriálu všichni vidí?). Ne, že by jim nějak pomohl. A Sookie taky ten vrah zabije babičku. Je obviněn její bratr (Sookiin) Jason. A pak přijde finále, ve kterém se dovíme, že zabíjel Rene, přítel Arlene (další servírky z baru) kvůli tomu, že jeho sestra taky měla pletky s upíry. Sookie vyvázne líp v knížce než v seriálu. Jo, a zjistíme, že majitel baru Sam je měňavec, kterej se mění v kolii.
deviantArt
Schopnosti některých lidí jsou neuvěřitelný! Aneb co se mi dost líbí:
Bella a Edward (Twilight) *cute*
Jace a Clary (City of Bones)Btw. momentálně se prokousávám celkem složitou angličtinou v City of Ashes a čekám, jak to mezi nima dopadne... Doufám, že nebudou pořád SOUROZENCI!!
Heh :D
Na tohle se netěším... Předpokládám, že teď už to bude jen horší a horší.
Aneb co bych chtěla mít doma. House of Night, Twilight saga, The Mortal Instruments, S. King, True Blood, The Immortals a další.Hostitel
Na Zemi zaútočí vetřelci - a lidé jim slouží pouze jako hostitelé. Avšak přežívá ještě hrstka divokých lidí, kteří se ukrývají, aby je Hledači nenašli.
Do těla Melanie, která raději dobrovolně skočí do výtahové šachty než aby ji chytili, je implantována Poutnice.
Postupně se s Melanií sžívá, snaží se objevit její tajemství = polohu dalších lidí. Jenže se spřátelí a vydají se na cestu za Jamiem a Jaredem, kteří se ukrývají kdesi v poušti. Poutnice se snaží rozluštit symboly, která jí Melanie promítá a s jejich pomocí se dostanou do pouště, kde obě téměř zemřou. Najde je ovšem strýček Jeb. Ještě předtím, než se vydají na cestu, se zbaví Hledačky tak, že jí Poutnice neřekne, co chystá. Chce přeci ochránit Melaniiny - ale už i Poutničiny - milované.
Odvede ji/je (Melanii i Poutnici) do systému jeskyní, kde přežívá poměrně větší skupinka lidí. Při prvním setkání s Jaredem jí jednu flákne. Je izolovaná, všichni se dohadují, jestli by ji rovnou neměli zabít, ale nakonec Jeb stojí za ní a chrání ji.
Kyle se ji jednou pokusí zabít, ale nakonec Poutnice/Wanda ho zachrání. Koná se soud a rozhoduje se, co se s ním bude dít. Zůstává, nevyhoštěn, protože by venku mohl být zajat a prozradit tak polohu.
Wanda se začleňuje do společnosti: vypráví o tom, jak byla na šesti (myslím) planetách, pomáhá obdělávat pole, vyráží na výpravy ven, hraje fotbal s ostatními. Jared jí postupně začíná věřit (poté, co na společné výpravě seženou lék pro nemocného Jamieho), že Melanie je pořád tam uvnitř. Je to zamotaný - Jared miluje Melanii, Ian (Kylův bratr) se zase zamiluje do Wandy.
Ta se nakonec rozhodne, že opustí tělo, aby Melanie mohla být s Jaredem. Ian o ničem neví, Jamie jakbysmet.
Wanda Doktorovi prozradí a ukáže, jak vyjmout duši. Ty pak dávají do kryotanku, v nichž se přemisťují na jiné planety.
Končí to tak, že se Wanda probere v novém těle, protože Ian ani Jared nechtěli dovolit, aby si jen tak odešla. Melanie je zase sama sebou a na další výpravě potkávají další skupinu divokých lidí.
Alyson Noel - The Immortals
Evermore
Sedmnáctiletá Ever přežila automobilovou nehodu, při které zemřeli její rodiče, mladší sestra a pes. Nyní žije se svou tetou v jižní Kalifornii, sužována vinou, že přežila a navíc s novou schopností slyšet myšlenky všech okolo ní. Snaží se vyladit tohle rozptylování až do té doby, než přijde Damen, roztomilej novej kluk na škole, který ji přesvědčí, aby vylezla z ulity.
V prvním díle objevila Ever svoje psychické síly a potkává Damena. V tomto díle se stává jistější ohledně svých schopností, ale jakmile se začne cítit v pohodě, síly osudu na ní nechají nemožné rozhodnutí: Damen vážně onemocní a potřebuje její pomoc, ale když ho zachrání, obětuje možnost opravit minulost a zachránit rodinu, která zemřela při automobilové nehodě.Shadowland
Ha, překlad asi nebude, protože nevím, co znamená ta druhá věta. Něco o kletbě?
Na cestě do Shadowland (Země stínů?), Ever dává šanci magii, aby napravila některé věci, ale objeví, že jí někdo vyhrožuje oddělením Damena od ní navždy. Ten někdo je okouzlující Jude. Lapena mezi Damenem a Judem musí Ever najít svůj osud. S kým má být?
Vyjít mají ještě díly: Dark Flame (22.6. 2010), Night Star (28.2. 2011)
PS: Sama Alyson má na bloggeru svůj blog :)
Kronika nesmrtelných: Smrtelná rána
Andrej putuje s Abu Dunem z Transylvánie do Německa, kam je navede cikánka Alessa, kterou Andrej zachránil před upálením na hranici. Ona je totiž jako on - vampýr - a v Německu by se prý měl dozvědět víc o tom, co vlastně je. Alessa zemře na neznámou nemoc a Andrej přemýšlí, jak je to vůbec možné.
Dorazí do vesničky jménem Trentklamm, kde je zpočátku moc vlídně nepřivítají. Nakonec je ale Birgen ubytuje a vysvětlí jim důvody, proč se tak chovají - protože před časem vtrhli do vesnice příslušníci ďáblova kultu a unesli děti a ženy.
Birgen je ale poprosí, jestli by nevysbodili jeho dceru, která je zavřená ve vězení. Oni souhlasí, vydají se na cestu, napadne je záhadná kreatura, která Andreje skoro zabije, ale nakonec vyhraje. Vezme si jeho duši a pozoruje na sobě změny...
Strážní je najdou, uvězní, Andrej se seznámí s bratrem Tobiasem. Ten přesvědčí Andreje o tom, že musí nalézt důkaz o tom, že obyvatelé Trentklammu nejsou posedlí ďáblem, tzn. nalézt Birgera, který i se svou dcerou uprchl.
A tak se společně vydávají na cestu za kreaturou, která napadla Andreje.
Podle roztrhaných oveček poznají, že se v nedaleké jeskyni skrývá ta příšera. K Andrejovi se přidá Günther se psy. Jenže jsou kromě Andreje všichni pobiti.
Zase se zázračně uzdraví, osvobodí Abu Duna ze zajetí a společně se vydají za vlkodlaky.
Najdou je, jenže jsou nemocní, navíc Andrej v jednom z nich pozná Birgera. Nemůžou dělat už nic víc než jen koukat, jak umírají.
Dostanou se do menší šarvátky na cestě zpátky, odvedou je do starého kostela, Andreje domněle zabijí (vojáci si to myslí), jenže on se probere a slyší, jak bratr Tobias kuje pikle ještě s jedním.. no, už nevím, jak se jmenuje. Zároveň pochopil, že i Tobias sám je vlkodlak, včetně toho druhýho. Andrej se prozradí, všichni jsou zděšení, jak to, že žije a dovnitř poté vtrhne i inkvizitor. Tobiasův otec se promění ve vlkodlaka zásluhou svého syna, ten se taky promění, Andrej Tobiase zabije a inkvizitor ho nechá s Abu Dunem jít.
Konec třetího dílu.
Shrnutí děje mi nikdy moc nešlo.
Kronika nesmrtelných: Vampýr
Druhý díl navazuje na první.
Andrej se vydá s Fredericem za lodí, na které jsou obyvatelé jejich vesnice. Když se je Andrej pokusí osvobodit, chytne ho Abu Dun. Chvíli ho tam na lodi drží, pak uzavřou příměří (pod podmínkou, že Andrej bude Abu Dunovi sloužit rok; ví totiž, co je) a Frederic se na loď taky dostane.
Bohužel, jejich loď zapálí dračí rytíř, lidé zemřou a Andrej a spol. ztroskotají.
Chtějí se pomstít, a tak se vydají na hrad, kde má být dračí rytíř. A pořád Andrej hledá Mariu, pochopitelně.
Padnou do léčky, chytí je Vlad Dracula - Nabodávač na kůl - a ten Andreje mučí, protože chce být jako on. Vladům sluha, druhej Vlad, který tvrdí, že s ním má společné jenom jméno, jim pomůže utéct, když panovník táhne na turecké vojsko, které s pomocí dvou zlatých rytířů rozpráší.
Vlad (sluha) je navede do starého mlýna, kde si odpočinou. Zradí je, dopraví je na hrad a čekají na to, co se bude dít. Maria a Frederic tam už jsou.
Jenže vyjde najevo, že Vlad sluha není sluha, ale Vlad panovník. Jen si prostě prohodili pozice. A on chce taky být jako on.
Na závěr zase bitka, Vlad je poražen, druhý zlatý rytíř zabit a vysát Andrejem, Maria zachráněna a Andrej s Abu Dunem mizí pryč.
Frederic se postaral o toho třetího rytíře, jenže duše rytíře se vyměnila s Fredericovou duší. A tak má rytíř zase jméno.
Tím to končí. Další díl začíná zajímavě - po deseti letech.
Stephenie Meyer - Hostitel
Konečně jsem se k tomu dokopala a začala ho číst.
Po třech kapitolách ovšem musím říct, že je to takový.. zmatečný. Člověku chvíli trvá, než si uvědomí, kdy si něco myslí Melanie (člověk, hostitel) a kdy zase Poutnice (duše, parazit).
Ale že prý to bude časem lepší, tak jsem zvědavá.
Anotace:
Melanie Stryderová se odmítá vzdát. Náš svět napadl neviditelný nepřítel. Lidé se pro tyto mimozemšťany mění na pouhé hostitelské tělo; jejich mozek ovládne vetřelec, ale tělo zůstává netknuté a zdánlivě beze změny pokračuje v předchozím životě. Obětí mimozemšťanů se rychle stane drtivá většina lidstva.
Když vetřelci dopadnou i Melanii, jednu z hrstky přežívajících "divokých" lidí, dívka vůbec nepochybuje, že nastal její konec. "Poutnice" - její vetřelecká "duše" - která teď ovládla Melaniino tělo, dostala předem varování před problémy existence v člověku: změt pronikavých emocí, příliš mnoho smyslů, vypjatě živé vzpomínky. S jednou potíží však Poutnice nepočítá: předchozí obyvatelka těla se odmítá vzdát vlády nad svou myslí, i když tělo jí už nepatří.
Poutnice bádá v Melaniiných myšlenkách a doufá, že objeví příčinu nezdolného lidského vzdoru. Místo toho Melanie naopak zaplní mysl Poutnice vzpomínkami a podobou milovaného muže - Jareda, který se dosud někde skrývá před vetřelci. A jelikož Poutnice se nemůže oddělit od Melaniiny tělesné touhy, sama začne prahnout po muži, jehož má odhalit. Když vnější okolnosti přinutí Poutnici a Melanii, aby uzavřely nedobrovolné spojenectví, vydají se spolu na nebezpečnou a nejistou pouť za mužem, kterého obě milují.
Shadow Kiss (Vampire Academy #3)
Nevím, jestli jsem schopná napsat stručně obsah, protože... upřímně, tenhle díl mě rozsekal. Asi jako závěr knížky Marley a já. Slzy po tváři se mi nijak často nekutálejí, nebo aspoň ne kvůli knížce.
Rose ve škole začíná šestitýdenní cvičení. Jde o to, že ke každému dhampýrovi bude přiřazen Moroj. Strážci si budou hrát na Strigoje a budou je napadat. Jenže Rose nedostane Lissu, ale Christiana. Nakonec se s tím smíří.
Při jednom útoku ale Rose zmrzne - protože viděla Masona, kterýho zabili Strigojové ve druhým dílu. Nejdřív si myslí, že je blázen, ale pak v tom začne hledat nějakej důvod. Pochopitelně, nikomu to neřekne.
Mezitím se chystá proces s Viktorem Daškovem, to je pro změnu chlápek z prvního dílu. Rose chce s Lissou svědčit proti němu, jenže jim to není dovoleno. Ale s pomocí Adriana se tam dostanou.
Viktor odsouzen, Rose a spol. odletí domů a při tom se v letadle zblázní.
Teprve poté řekne, že vidí duchy. Musí chodit k psychiatrovi (pokud jsem to dobře pochopila). Tam jí dojde, že Dimitrije prostě miluje. Vyspí se spolu a když se loučí, uvidí Masona, který je varuje před Strigoji.
Zaútočí, vezmou rukojmí (spíš sváču) a zmizí do nedalekých skal. Dohromady se dá záchranná mise, rukojmí jsou osvobozeni, padne pár obětí a Dimitrij zmizí.
S pomocí přikyvujícího Masona se Rose dozví, že se z něj stal Strigoj.
A poslední věta:
City of Bones (The Mortal Instruments #1)
Ne! To nemůže být pravda! Takhle by to přeci autorka neudělala! myslela jsem si, když jsem si četla anotaci k druhému dílu. Právě jsem se přesvědčila, že to udělala.
Kniha začíná tím, že Clary a Simon jdou do klubu. Uvnitř se Clary stane svědkem vraždy, ale nemůže to nijak dokázat, protože tělo zmizí a nikde není ani stopa po krvi. Zato Jace, Alek a Isabela (Lovci stínů) jsou celkem v šoku, že je Clary vidí, když toho ostatní civilové nejsou schopní.
Postupně se Clary seznamuje se světem, který Lovci stínů vedou. S Jacem se sbližují, ale ona si prostě nevšimne, že ji Simon má rád.
Upíři, vlkodlaci a další stvoření figurují i v téhle knížce (ale pozor, tak jak to má být!) Časem se ukáže, že vlkodlaci stojí na straně Clary, protože přítel její matky je jedním z nich. Jo, zapomněla jsem podstatnej detail - Claryina matka je bývalá Lovkyně stínů, která utekla od Valentýna, který touží získat Pohár smrti k tomu, aby si vytvořil vlastní armádu zavržených.
Poté, co Luke (přítel Claryiny matky) odvypráví svůj příběh Clary o tom, jak velký kámoši byli s Valentýnem a teď jsi jdou po krku, se spolu vypraví najít Jace, kterýho Valentýn unesl. Najdou ho ve starý opuštěný nemocnici, ale Jace se nechce vrátit. Protože nalezl svého pravého otce - Valentýna. Clary tam také najde svoji matku, která leží v kómatu. Pak tam žvaní Valentýn, Clary dojde, že Jace je vlastně její bratr (trochu podpásovka, ne? Já jim to přála!) Valentýn zmizí portálem domů (na Idris, snaží se zlákat Jace), ten se ale nedá, Clary dostane svoji matku do nemocnice a tím vlastně končí první díl.
Maggie Stiefvaterová - Mrazení (Vlci z Mercy Falls #1)
Anotace: V lesích kolem amerického městečka Mercy Falls u kanadských hranic žijí vlci. Jednoho dne stáhnou z houpačky u nedalekého domu malou Grace. Pokoušou ji, ale vlk se žlutýma očima ji odtáhne do bezpečí. Od té doby dívku vlci fascinují, zvlášť její zachránce. Když o několik let později vlci napadnou Graceina spolužáka, chlapi z městečka vezmou pušky a uspořádají na ně hon. Ještě ten večer najde Grace na verandě svého domu postřeleného chlapce se žlutýma očima. Je to její vlk. Sam žije dva životy. Zimy tráví ve vlčí kůži se svou smečkou, v létě je na pár měsíců člověkem, než ho mráz promění zpátky ve vlka. Každý rok je však doba, po kterou může být člověkem, kratší. Sam ví, že přijde rok, kdy už na sebe lidskou podobu nevezme. Jenže ani on ani Grace se s tím nechtějí smířit, ne teď, když se konečně setkali. Jenže zima se blíží a Sam musí bojovat, aby neztratil sám sebe a taky Grace. Protože tentokrát už to bude navždy.
Review (anglicky) najdete zde.
Na závěr ještě britský cover:
