Markus Zusak - Zlodějka knih

Mladý australský autor sepsal silný, jímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem. Vyšla poprvé v roce 2006, letos její prodej dosáhl 1 000 000 výtisků po celém světě. Čtenáři oceňují Zusakovo vypravěčské umění, originální volbu vypravěče, poetický jazyk, zejména se však vyzvedává téma knihy. Druhou světovou válku a holokaust se Zusakovi podařilo originálně a působivě zprostředkovat i těm, kteří tu dobu znají už jen z literatury, filmů či z vyprávění. Líčí ji jednak pohledem vševědoucí a všudypřítomné smrti, jednak slovy dítěte, navíc dítěte žijícího v Německu, v poražené zemi. Zaměřuje se ale spíš na všední život v zázemí, do kterého válka jen pomalu a plíživě proniká. Podle Zusakových vlastních slov ho k napsání knihy inspirovalo vyprávění jeho matky, která prožila válku v Mnichově a zažila bombardování města, a byla i svědkem scény, která získala důležité místo ve Zlodějce knih: městem prošel průvod Židů pochodujících do koncentračního tábora; jakýsi muž prý jednomu z nich podal kousek chleba a dostal za to pár ran důtkami od vojáka z eskorty. Kolem této scény, spojující laskavost a krutost, dvě krajní polohy lidské povahy, pak vyrostl obsáhlý příběh, který dokáže podmanit.

Vím, že tohle nepatří do YA fiction, ale tahle knížka byla naprosto skvělá. Právě proto jsem ji taky pasovala na jednu z nejlepších knih, co jsem četla.
Na cestě vlakem zemře Lieselin bratr a její matka ji pak zavede k „novým rodičům“. S Hansem - svým novým otcem - si Liesel padne do oka, protože k ní v noci chodí když se Liesel budí kvůli nočním můrám. Svojí matce začne vypomáhat s roznášením vyžehleného prádla a stále vzpomíná na svou skutečnou matku. Hans učí Liesel číst a společně píšou ve sklepě na stále přemalovávané stěny.
S Rudym, se kterým hraje občas na ulici fotbal, se stanou nejlepšími přátely, kteří spolu chodí jak krást jablka do sadu, tak ji Rudy doprovází i do domu starosty, kde Liesel krade knížky. Rudy se stále nemůže dočkat polibku od Liesel. Chudák.
K nim domů jednou přijde Max - Žid, syn Hansova přítele z války. Maxe (aby ho nikdo neviděl) ubytují ve sklepě. Zanedlouho je ale ubytován u Liesel v posteli, protože ze sklepa onemocněl. V té době začnou hlídky obcházet domy, aby si prohlédly sklepy a rozhodly, které se hodí na kryty. Ten jejich ne a Max je v bezpečí. Když jednou musí Liesel s rodiči dům opustit kvůli hrozbě náletu, Maxe tam nechají. Vrátí se a Maxe už nenajdou, protože odešel.
Hanse pošlou do války, Liesel vzpomíná na Maxe a s Rudym společně chodí krást. Když městem ale zase jde průvod Židů, Liesel Maxe najde. Pak ji zbije voják.

Nebudu psát, jak to celé dopadne - dovedete si to představit, ne?
Přes tvář mi občas přelétl úsměv (vzhledem k okolnostem..), posledních pár desítek stránek pak nahánely slzy do očí. Na to, kolik je autorovi a jaký bestseller napsal, smekám :)