Left Hand of God - ukázka

Paul Hoffman: LEVÁ RUKA BOŽÍ
Cale je jedním z tisíců chlapců, kterých se zmocnili fanatičtí a krutí vykupitelé a v naprosté izolaci je připravují na válku proti rouhačským antagonistům. S neobyčejně zmužilým, ale zároveň velmi uzavřeným čtrnáctiletým chlapcem má podle všeho zvláštní plány jeden z nejvlivnějších vykupitelů – lord vojevůdce Bosco. Jednoho večera Cale náhodou spatří lorda dohlížitele Picarba, jak pitvá ještě živou dívku, a šokován jeho bestiálním počínáním jej zabije a zachrání jinou dívku jménem Riba. Podaří se mu zosnovat útěk ze svatyně, a tak s dalšími dvěma chlapci prchá do neznámého světa za nikdy nepoznanou svobodou… Dobrodružný příběh o životě a hledání víry ve světě, jejž postihla blíže nespecifikovaná katastrofa, je první částí trilogie, která má všechny předpoklady stát se celosvětovým bestsellerem.

O šest hodin později stál IdrisPukke nad mrtvým tělem západního strážného.
V uplynulých dobách velel IdrisPukke armádám v četných bitvách, v nichž zahynuly tisíce vojáků. Uběhlo už ale hodně času od té doby, kdy naposledy někoho zabil v boji muže proti muži. Okamžik zůstal stát, díval se na skelné oči a otevřená ústa, rozšklebené rty a vyceněné zuby a cítil, jak se celý roztřásl.
V důsledku toho mu pokus o napodobení sovy uvázl v hrdle a byl by pravděpodobně vyplašil každého, kdo už někdy soví houkání slyšel. Za necelou minutu však zahlédl sotva rozeznatelnou Calovu postavu; Cale pomalu scházel ze svahu dolů a dával pozor, aby nenadělal žádný hluk a aby ho pro případ, že by si ho všimli zbývající dva strážní, nepůsobil dojmem přílišného spěchu.
IdrisPukkeho začala zaplavovat vlna děsivého strachu, když se díval, jak jeho společník, který koneckonců nebyl víc než pouhý chlapec, klidně přistupuje k šesti spícím mužům a pouští se do díla.
Nevěděl přesně, co má vlastně očekávat, něco takového nečekal ani náhodou. Cale vytasil krátký meč a týmž pohybem zamířil čepelí dolů a probodl prvního spáče; muž nestačil vykřiknout ani se pohnout. Stále beze spěchu přešel Cale k druhému. Opět následoval prudký k zemi vedený úder a ani tentokrát se nic neozvalo. Když se Cale pohnul, třetí vykupitel se zavrtěl a dokonce zvedl hlavu. Třetí úder – a pokud oběť vykřikla, IdrisPukke ji neslyšel. Cale přešel ke čtvrtému muži, který teď už vzpřímeně seděl a ospale na něj mžoural – nechápal, co se děje, ale nebál se. Když mu meč probodl hrdlo, s přidušeným, ale hlasitým výkřikem se svalil na záda.
Poslední dva spáči, pátý a šestý, se probudili – byli to zkušení vojáci, zocelení bitvami a četnými překvapeními. První na Cala něco křikl, vyrazil přímo proti němu a mířil mu do obličeje krátkým oštěpem. Cale ho chtěl bodnout do krku, ale minul a hrot meče vjel muži uchem do hlavy. Vykupitel zaječel, zhroutil se a řval bolestí. Poslední spáč ztratil obvyklou duchapřítomnost, léta bojů mu náhle nebyl nic platná, a s hrůzou zíral na přítele, který zatínal prsty do suchého lesního listí pocákaného krví. Tiše stál, nehybný jako pařez, dokud mu Cale ve vražedném transu neprohnal meč hrudní kostí. S jediným heknutím padl k zemi, na níž se dosud s řevem zmítala předešlá oběť.
Teď teprve se Cale dal do běhu a mířil k dívce, která se probudila a přihlížela zabití posledních tří mužů. Měla spoutané ruce i nohy, Cale ji jediným pohybem zvedl, přehodil si ji přes rameno a rozběhl se do úkrytu za velkým balvanem, u něhož spala. Kolem levého ucha mu prosvištěl šíp a s rachotem se odrazil od kamení.
Z houští přímo nad jejich hlavami odpověděl IdrisPukke vlastním šípem. Na ten okamžik zareagoval druhý strážný, jehož šíp vlétl mezi stromy, v nichž se IdrisPukke schovával.
V dalších několika minutách létaly šípy sem a tam, IdrisPukke však v jejich svištění rozeznával jasný řád – jeden ze strážných se k němu nenápadně kradl blíž a druhý ho střelbou kryl. Světla s každou míjející vteřinou přibývalo a jakákoli šance, že se Calovi podaří úspěšně prchnout z úkrytu za kamenem, s blížícím se úsvitem rychle mizela. IdrisPukke se navíc už brzo musel pohnout, aby nezůstal v pasti.
Cale gestem naznačil Arbell, aby zůstala ležet a nehýbala se, a pak se dal do pohybu - vyběhl zpoza balvanu a mířil ke svahu při okraji kotliny. Jakmile IdrisPukke viděl, že se Cale rozběhl, zůstal stát s nataženou tětivou a doufal, že to lučištníka přiměje k předčasnému výstřelu, jímž prozradí svoji pozici. Lučištník však zachoval klid – hodlal si počkat, až Cale dorazí k srázu, který ho nevyhnutelně zpomalí, a teprve pak ho dostat. Chlapci to trvalo jen asi čtyři vteřiny a pak už se drápal vzhůru, nohy i ruce se mu bořily do povrchové vrstvy spadaného suchého borového jehličí - a neustále zpomaloval. Ve třech čtvrtinách cesty vzhůru uklouzl na kořeni stromu obaleném jílovitou hlínou, zavrávoral, zastavil se a hledal novou pevnou oporu. Byla to jen vteřina, ztratil ale veškerou hybnost a to lučištníkovi poskytlo potřebný čas. Vylétl šíp, jako bzučící vosa přelétl kotlinu a zasáhl Cala přesně v okamžiku, kdy se překulil přes okraj…