Ta čeština mi dala zabrat!
Děj se odehrává v lázeňském městečku Krokovy Vary, kudy protéká řeka Orše. Hlavními postavami jsou majitel plovárny Antonín Důra, kanovník Roch a major Hugo. Moc si neužívají léta, protože jim pořád prší.
Příjezd kouzelníka Arnoštka a jeho pomocnice Anny vzbudí pozdvižení. Arnoštek je sympatický Důrově ženě Kateřině, Anna zase třem pánům.
Jednou, když Antonín dlouho nejde domů, se ho Kateřina vydá hledat na plovárnu. Tam na něj narazí a zprvu si myslí, že má poměr s Annou. Antonín jí ale vysvětlí, že pouze zachraňoval Annu z vody.
Jednou k Anně do vozu přišel i abbé, ta ho poprosila, jestli by jí nepohlídal vaření. Pijáci z nedaleké hospody se pak k vozu vydali posmívat se Arnoštkovi. Jeden z nich dostal od abbého ránu. Kanovník pak s natrženým uchem, které mu Antonín přišije, uteče.
Při vystoupení, na kterém Arnoštek chodil po laně, k němu přišel starší pán a s lanem začal cloumat. Arnoštek spadl. Vystoupila proto Anna.
Arnoštek se poté zmohl a vstal, aby šel naproti majorovi s holí. Když uviděl, že je s ním Anna, začal je oba mlátit. Major pak prosí Annu, aby zůstala s ním, ale ta nakonec s Arnoštkem odejde.
Do starých kolejí se vše vrátí až po odjezdu kouzelníka. Mistr, abbé i major si o tom všem pokecají a Kateřina vše odpustí Antonínovi.
Nevidím smysl v tom, že jsem tuhle knížku četla, když stejnak učitelka z nás bude páčit neskutečný detaily, který si příští týden už nebudu pamatovat. Uf, ten poslední rok bude těžkej.
Vladislav Vančura - Rozmarné léto
A. S. Puškin - Evžen Oněgin
Jedna z mála knih povinné četby, která mě jakštakš bavila.
Znáte to, nešťastná láska.
Taťjána spatří Evžena a zamiluje se do něj. Napíše dopis (dost slavnej) a všechno mu řekne. Jenže on ji odmítne. Evžen odejde a Taťjána se mezitím provdá za šlechtice. Když ji uvidí, zamiluje se do ní, jenže tentokrát odmítne ona jeho.
Ne, kecám, školní četba mě nikdy moc nebavila.
William Shakespeare - Hamlet, Romeo a Julie
Tohle mě bavilo.
O Romeovi a Julii toho asi moc psát nemusím. Kapuleti vs. Montekové. A naštvaní rodiče se usmíří až nad hrobem svých dětí. Ale neřekla bych, že tahle hra měla premiéru už v roce 1595! Lidi se toho ovšem pořád nemůžou nabažit.
Však věčně budou srdce jímat znova,
žal Juliin a bolest Romeova.
(Z mojí hlavy, moc dobře si to pamatuju.)
Hamlet už je na děj složitější. Moc si toho z něj nepamatuju - jo, vlastně skoro všichni jsou na konci mrtví.
Být, nebo nebýt? To je to, oč jde!
Je důstojnější trpělivě snášet
kopance, rány, facky osudu,
nebo se vrhnout proti moři útrap
a rázem všechno skončit? Zemřít, spát!
Nic víc. Ten spánek uspí bolest srdce,
ukončí všechna trapná trápení
lidského těla. Jaké větší přání
by člověk mohl mít? Spát, zemřít, nebýt.
(Hamletův monolog, jednání třetí, scéna první, verše 57–65, v překladu Jiřího Joska)
Verš převzat z Wikicitátů.
