Emily Brontëová - Na větrné hůrce

Vůbec nevím, proč jsem tuhle knížku četla. Nebyla to povinná četba, pánové ve třídě by to asi nezkousli. Ale postupně jsem se do toho začítala a čím dál tím víc jsem začala nesnášet Heathcliffa...

Román se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin, kam přichází nový nájemce, aby nečekaně prožil strašidelné noční dobrodružství a začal pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Objevuje příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a celoživotní touhu po pomstě. Heathcliffova neukojitelná krutost po léta ničí životy lidí z usedlosti, pak ale láska, kterou nelze řídit rozumem, znovu zasáhne do osudů hlavních hrdinů.

1 komentářů:

Silvaren 22. listopadu 2010 v 12:32  

Tenhle román mě strašně zklamal. Pořád jsem čekala nějakou pointu, ale všichni jsou na sebe strašně zlí a nic z toho. Těžko uvěřit, že se krutý Heathclif a sobecká Kateřina milovali. I ten konec je divný. Nechápu, proč je ta knížka tak slavná.

Kam jste to vlezli?

Vítejte na blogu jedné knihomolky, která ráda hltá stránky anglických knih a která moc nemá mozek na to, aby psala klasické recenze. Ačkoli se snaží.
Anotace si sama překládá ze stránky Goodreads, na které je závislá a visí na ní prakticky denně. Čtením příspěvků riskujete odhalení zápletek a závěrů děl. Varovala vás.
Když se ozvete, možná vám dá i číslo ICQ nebo kde že to píše kecy na Facebooku.
Na články si nárokuje autorská práva a po těch, kteří to nerespektují, jde jako pes!
Činnost blogu (po)zastavena v únoru 2011.

Search