Mediátor

Před chvílí jsem zhltla první díl. A musím se přiznat, že mě to baví.
Nečekejte žádný upíry, vlkodlaky nebo čarodějnice, ale duchy.
Příběh vypráví šestnáctiletá Suze, která je mediátor. Duchy vidí a má za úkol pomoci jim přijít na to, proč nejsou v nebi/pekle.
Zrovna se přestěhovala z NY do severní Kalifornie do domu, kterej toho má už hodně za sebou. A taky ve svém pokoji najde Jesseho.
V každém díle se Suze do někoho zakouká. A v každém díle se najde nějakej zlobivej duch. Je to takovej obyčejnej teenager - teda kromě toho, že vidí duchy. A taky se vždycky dostane do maléru...
Knížky jsou psaný jazykem teenagerů. Dobře se to čte, nemusim louskat jazyk, abych tomu rozuměla. Navíc oplývá Susanaah takovým sarkasmem, že se o tom ani mně nezdálo!

EDIT 8.2.
Dočetla jsem všech šest dílů. Zase - nebudu spoilerovat. Dopadne to jak to dopadne. Suzin sarkasmus jsem si oblíbila, Paula bych z knihy vygumovala úplně a pro Jesseho mám slabost :)
A kdybych náhodou začala psát stejným stylem jako autorka/Suze, nedivte se :)

"You know what," I said, very fast. "I don't want to talk. Is that okay? I really, really don't want to talk. I am all talked out."
Jesse lifted Spike off his lap and put him on the floor. Then he stood up.
What was he doing? I wondered. What was he doing?
I took a deep breath, and kept talking about not talking.
"I'm just – Look," I said, as he took a step toward me. "I'm just going to give Cee Cee a call and maybe we'll go to the beach or something, because I really … I just need a day off."
Another step toward me. Now he was right in front of me.
"Especially," I said significantly, looking up at him, "from talking. That's what I especially need a day off from. Talking."
"Fine," he said. He reached up and cupped my face in both his hands. "We don't have to talk."
And that's when he kissed me.
On the lips.


And, as I stood there, staring down at him, his eyelids lifted . . .
. . . and I was falling, as hard as I did every time he looked at me, into the deep dark pools that were
Jesse’s eyes . . eyes that weren’t just seeing me, but knew me. Knew my soul.
He lifted the hand I wasn’t clutching, plucked aside the oxygen mask that had been covering his nose
and mouth, and said just one word.
But it was a word that set my heart singing.
"Querida."

1 komentářů:

Netty 9. září 2010 v 11:21  

To jsou hodně dobrý knihy:)Přečetla jsem je jedním dechem.

Kam jste to vlezli?

Vítejte na blogu jedné knihomolky, která ráda hltá stránky anglických knih a která moc nemá mozek na to, aby psala klasické recenze. Ačkoli se snaží.
Anotace si sama překládá ze stránky Goodreads, na které je závislá a visí na ní prakticky denně. Čtením příspěvků riskujete odhalení zápletek a závěrů děl. Varovala vás.
Když se ozvete, možná vám dá i číslo ICQ nebo kde že to píše kecy na Facebooku.
Na články si nárokuje autorská práva a po těch, kteří to nerespektují, jde jako pes!
Činnost blogu (po)zastavena v únoru 2011.

Search