Když bylo Grace jedenáct, napadla ji smečka vlků a pokousala ji. Jeden z nich - Sam - ji ale odtáhnul dřív, než ji mohli zabít.
Od té doby se Grace těšila na zimu, kdy uvidí svého žlutookého vlka.
O šest let později se ve městě Mercy Falls stala fatální nehoda - vlci údajně zabili Jacka - jednoho kluka ze školy. Celé město se proto vlků straní, jenom Grace se je snaží chránit. Při honu na vlky se Grace snaží zastavit lovce s puškami. Když se dostane domů, najde u domu postřeleného chlapce. Jediný pohled do očí a už věděla, o koho se jedná.
Dostane Sama do nemocnice, ze které pak společně pláchnou. Grace Sama dočasně ubytuje ve svém pokoji. On jí říká, jaké to je ve vlčí kůži a ona mu prozradí svou teorii o tom, proč se ani jednou nezměnila ve vlka od té doby, co ji pokousali. Její otec ji totiž jednoho horkého dne nechal omylem zavřenou v autě. Doktoři tvrdili, že to neměla přežít a to ji nejspíš vyléčilo.
Jak to tak bývá, hlavní představitelé se do sebe zamilují. Sam Grace pomocí fotek, které pořídila, seznamuje se smečkou - s Beckem, Paulem, Shelby - která má ráda Sama a dokonce napadne Grace u nich doma -, a Jacka, kterého se snaží najít, aby se přidal ke smečce.
S přibližující se zimou je pro Sama stále těžší zůstat člověkem. Isabel, Jackova sestra, řekne Grace, že s ním mluvila. Nakonec Sam Isabel všechno řekne, že Jack není mrtvý. Graceina kamarádka Olivia se jí svěří, že ji Jack kousnul, ovšem jako člověk. (Ten kluk má teda charakter!)
No a protože si Jack myslí, že existuje lék, napadne Sama, uvězní ho kdesi v kůlně a poté zajede za Grace, aby z ní dostal, jak se vyléčit. Jenže ona to neví.
Sama s Isabelinou pomocí Grace s Beckem najdou ještě předtím, aby promrzl dost na to, aby se změnil ve vlka. Teď trochu vedle - Sam si myslí, že je to jeho poslední rok, protože čím starší je vlk, tím menší zima mu stačí na to, aby se změnil ve vlka a už nikdy víc v člověka. Grace naloží Sama do auta, na cestě narazí do jelena či čehosi, Sam se před jejíma očima změní ve vlka a Grace truchlí.
Ale přemýšlí nad tím - a i Isabel se nabízí s pomocí -, jak ho dostat zase do lidské kůže. Isabel na klinice vezme krev člověka nakaženého meningitidou. Beck jim pomáhá a zvažuje, jestli by to mohlo pomoct.
Jack dostane nakaženou krev, stejně jako Sam (v podobě vlka), ale Olivia odmítne.
Jack nakonec zemře. Olivia se promění ve vlka a běhá si venku se smečkou. Grace si myslí, že je Sam mrtvý.
Když ale venku naplňuje krmítko pro ptáky a zjeví se před ní Sam - člověk -, docela zírá.
Tahle knížka byla úžasná! Četla jsem ji jenom týden, každej den jsem si dala kousek. Hezky jsem si k tomu pouštěla audio a na konci je přídavek - komentář od autorky - napsala Shiver, protože baví ji, když lidi rozbrečí. U mě se jí to nepovedlo, ale na konci jsem k tomu neměla daleko.
Gradující začátek, střed, kterej vás udrží a konec, ve kterém doufáte (a přitom víte, jak to dopadne) v happy end. Prostě tuhle knížku doporučuju!
Shiver / Mrazení (The Wolves of Mercy Falls #1)
City of Ashes (The Mortal Instruments #2)
Dokončila jsem City of Ashes a upřímně.. už nevím, co bylo na začátku. Musím si to přečíst česky. Pamatuju si jenom to nejdůležitější.
Claryina (vlastně i Jaceova) matka je stále v kómatu.Valentýn stále uniká, Clary se sbližuje se Simonem a Jace je... žárlivý?
Ne, to asi ne. Neměl by.
Začátek: Jace byl drzej a odmlouval Inkvizitorce, která ho pak poslala do Tichého města (Silent's City?) do vězení. Clary společně s Isabel a Alekem se ho vydají zachránit, osvobodí ho a dostanou ho zpátky do Institutu. Ještě předtím, Jace ve vězení navštíví jeho otec Valentýn a s pomocí Agramona (démona strachu) se zbaví Bratrů ticha.
Poté (už nevím proč) se vydají kamsi do podzemí k Seelie Court. Královna sdělí Clary, že je obdařená od svého otce, stejně jako Jace.
Valentýn mezitím sbírá Nástroje smrti, aby si mohl vytvořit armádu démonu a válčit proti Lovcům duchů. Nakonec mu to ale Claryin dar znemožní. Objeví totiž, že je schopná sama si vytvořit runy, a ne jenom používat ty v... tý knížce, kde jsou napsaný. Jace je zase schopný udělat, co si namane.
Ze Simona se stane upír a začíná si rozumět s Miaou, vlkodlakem.
Inkvizitorka, kterou Jace upřímně nesnáší, položí vlastní život, aby ochránila Jace před útokem démonů na Valentýnově lodi. Předtím mu ovšem chtěla něco říct, jenže to nestihla. Aneb hurá do třetího dílu. (Prosím, prosííím, že nebudou sourozenci?!)
Clary unese démon, dopraví ji na Valentýnovu loď, potká se s Miaou a s pomocí Claryiny vymyšlené runy se Mia stihne dostat ven; Clary však chytí Valentýn. Jako na koni se zjeví Jace s Lukem a Simonem, o kterém se Clary domnívala, že je mrtvej. Ale jako úplně, ne, že je z něj upír.
Díky další runě se Valentýnova loď zbortí a shoří. Shořet měl i Simon; když totiž prchali pryč, začalo svítat, jenže on se neproměnil v prach. Jestli to nebude tou krví, kterou mu dal Jace na vzkříšení.
No a pak je všechno zase při starým. Jace řekne Clary, že teď už se bude chovat jako bratr (ale neeee) a Simon chce být s Clary jenom kamarád.
Když chce Clary navštívit svoji matku v nemocnici, potká tam ženu, která tvrdí, že ví, jak ji probudit.
City of Glass čeká!
Poznámka: tohle rozhodně neberte jako shrnutí knihy! Já už si prostě nepamatuju, co jak šlo za sebou.
Zavržený - ukázka, 2. část
Odhodlaná mít to za sebou co nejrychleji, jsem popadla mapu, klíčky od auta a vycouvala svým Fiatem Spider na příjezdovou cestu.
V roce 1979 to asi bylo bezva auto, jenže mě čokoládově hnědá barva, rzí prožraný zadní nárazník a bílá sedadla potažená popraskanou koženkou moc nevzrušovala.
Boova herna se ukázala být dál, než se mi líbilo, jízda podél pobřeží zabrala třicet minut. S mapou opřenou o volant jsem zaparkovala Fiat na obřím parkovišti před velkou škvárobetonovou budovou osvětlenou blikajícím nápisem Boova herna, Mad Black Paintball a Ozzův kulečník. Na zdech se svíjely graffiti a asfalt skrápěly nedopalky cigaret. Návštěvníky herny jsem si představovala jako budoucí členy prestižní Ivy League a jiné vzorné občany města. Snažila jsem se zůstat hrdá a netečná, ale stejně se mi dělalo špatně od žaludku. Dvakrát jsem zkontrolovala, zda je auto pořádně zamčené, a zamířila dovnitř.
Postavila jsem se do fronty a čekala, až mě vpustí za natažený provaz. Když skupinka přede mnou platila, vmáčkla jsem se dopředu a hodlala proklouznout do labyrintu ječících sirén a blikajících světel.
„Slečna si myslí, že může zadarmo?“ zahulákal kouřem zhrublý hlas.
Trhla jsem sebou a zamrkala na hustě potetovaného vyhazovače.
„Nepřišla jsem hrát. Jenom někoho hledám.“
Zavrčel. „Pokud chceš dovnitř, zaplatíš.“ Položil dlaň na pult, kde vystavená cenovka hlásila, že dlužím patnáct dolarů. V hotovosti.
Hotovost jsem neměla. I kdybych měla, neutratím ji za několikaminutový náhled do Patchova ničemného života. Krev se mi vařila, dostala jsem vztek nejen na zatracený zasedací pořádek, ale i na to, že mě dovedl až sem. Akorát musím najít Patche, promluvit si můžeme i venku. Neabsolvovala jsem celou cestu sem jen proto, abych teď odtáhla s prázdnýma rukama.
„Pokud se nevrátím do dvou minut, tak vám těch patnáct dolarů zaplatím,“ slíbila jsem. Dřív, než jsem mohla vymyslet lepší plán nebo se aspoň trochu uklidnit, udělala jsem něco na své poměry absolutně šíleného. Prosmýkla jsem se pod lanem, ale to nestačilo. Proletěla jsem hernou, oči na šťopkách, a pátrala po Patchovi. Nevěřím, že jsem to doopravdy udělala, ale byla jsem jako sněhová koule a nabírala na rychlosti a hybné síle. Najít Patche a vypadnout.
Vyhazovač dusal za mnou a řval: „Hej!“
V přízemí Patch nebyl a já se pustila ze schodů dolů, podle směrovek k Ozzovu kulečníku. Pod schodištěm pár tlumených žárovek osvětlovalo pokerové stolky a v nálevně stála řada kulečníkových stolů. Patch se skláněl nad tím, který byl ode mě nejdál, a pekelně se soustředil na střelu.
„Patchi!“ zaječela jsem. Zrovna v tu chvíli Patch ťukl tágem do koule a ostatní se rozletěly po hrací ploše. Trhnul hlavou. Zíral na mě a v očích se mu mísilo překvapení se zvědavostí.
Vyhazovač seběhl dolů a hrubě mi stiskl rameno. „Nahoru. Hned.“
Patchova ústa vykouzlila další ze svých sotva znatelných úsměvů. Těžko říct, jestli byl tenhle míněn uštěpačně nebo přátelsky.
„Je tu se mnou.“
Hromotluka to znejistělo, sevření lehce povolilo. Než se stačil rozmyslet, setřásla jsem ho a prokličkovala mezi stoly k Patchovi. Nejdřív dlouhými kroky, ale čím víc jsem se k němu blížila, tím víc mě odvaha opouštěla.
Náhle jsem si uvědomila, že je jiný než ve škole. Nedokážu to úplně postihnout, ale jako by kolem něj jiskřila elektřina.
Byl nenávistnější?
Byl sebevědomější.
A svobodnější. Ty černé oči se mi dostávaly pod kůži, jako magnety lnuly ke každému mému pohybu. Potají jsem polkla a snažila se ignorovat vlastní žaludek, který se rozhodl, že si trochu zastepuje. Nevím proč, ale na Patchovi je něco špatně. Něco v nepořádku.
„Promiň, že jsem zavěsil,“ řekl a přiblížil se těsně ke mně. „Tady dole není dobrý signál.“
Jo, jasně.
Kývnutím poslal ostatní pryč. Na chviličku zavládlo napjaté ticho, než se první z jeho spoluhráčů konečně pohnul, odkráčel a nezapomněl do mě vrazit. Ukročila jsem, abych neztratila rovnováhu a vzhlédla akorát vča, abych zachytila, jak mě zbylí dva muži při odchodu propichují ledovými pohledy.
Paráda. Jako bych za to mohla, že mě k Patchovi přesadili.
„Osmička?“ kývla jsem na kulečník a nehledě na prostředí jsem se snažila znít co nejsebejistěji. V tomhle měl pravdu, herna vážně není místo pro mě. To ale neznamená, že se tu zhroutím.
„Kolik je v sázce?“
Úsměv se rozšířil. Tutově ze mě má srandu.
„Nehrajeme o peníze.“
Odložila jsem kabelku na kraj stolu. „Škoda. Všechno, co mám, bych vsadila proti tobě.“ Našla jsem stránku s úlohou a dvěma popsanými řádky. „Položím ti pár rychlých otázek a mizím odsud.“
„Kretén?“ četl si Patch nahlas a opíral se o tágo. „Rakovina plic? To je věštba?“
Zamávala jsem papírem a rozvířila vzduch. „Předpokládám, že jsi zdejšímu ovzduší také pomohl. Tak co, kolik doutníků za noc? Jeden? Dva?“
„Nekouřím,“ prohlásil upřímně, ale já mu nevěřila.
„Uhum.“ Položila jsem si list mezi osmičkou a tmavě fialovou koulí. Napsala jsem „stoprocentně doutníky“ a přitom loktem šťouchla do fialové koule.
„Kazíš hru,“ upozornil a pořád se smál.
Zachytila jsem jeho pohle a musela se také letmo pousmát.
„Doufám, že ne ve tvůj prospěch. Největší sen?“ Na tuhle otázku jsem byla zvlášť hrdá, věděla jsem, že ho zaskočí. Vyžadovala totiž přemýšlení.
„Políbit tě.“
„To nebylo vtipné,“ odsekla jsem, vděčná, že jsem se nezaktotala.
„Ne, ale začervenala ses.“
Radši jsem se posadila na stůl a snažila se vypadat maximálně lhostejně. Zkřížila jsem nohy, abych mohla psát na koleni.
„Pracuješ?“
„Myju stoly v Bordeline. Nejlepší mexická restaurace ve městě.“
„Náboženství?“
Tahle ho sice nepřekvapila, ale ani nepotěšila. „Myslel jsem, že ses chtěla zeptat jen na pár otázek. Tahle je už čtvrtá.“
„Náboženství?“ opakovala jsem jemněji.
Patch si zamyšleně přejížděl dlaní po čelisti.
„Ne tak docela náboženství... sekta.“
„Jsi členem sekty?“ Pozdě jsem si uvědomila, že nebylo vhodné tak překvapeně vyjeknout.
„Momentálně potřebuju sehnat zdravou pannu coby oběť. Plánoval jsem, že si nejdřív získám její důvěru, ale pokud už jsi připravená a chceš hned...“
Úsměv mi dočista zamrznul. „Chceš na mě udělat dojem?“
„Zatím jsem to nezkusil.“
Sklouzla jsem ze stolu a postavila se čelem k němu. Byl o hlavu vyšší.
„Vee mi řekla, že jsi starší. Kolikrát jsi proletěl z biologie? Jednou? Dvakrát?“
„Vee není můj tiskový mluvčí.“
„Popíráš, že jsi propadl?“
„Jen ti říkám, že jsem loni nechodil do školy.“ Jeho oči se mi vysmívaly. To mě zatvrdilo.
„Takže jsi ulejvák?“
Zdroj: K revue 4/2010
Zavržený - ukázka, 1. část
Ono to je docela fakt dlouhý, takže to bude na víc částí.
S mámou bydlíme na kraji Coldwateru, ve staré usedlosti z osmáctého století. Je to jediný dům na Hawthorne Lane a nejbližší sousedi jsou od nás na míli daleko. Občas přemýšlím, proč původní stavitel ze všech volných parcel okolo postavil dům zrovna na té, kde se jakýmsi záhadným způsobem slézá mlha snad z celého pobřeží Maine.
Dům bývá zahalen do zádumčivého závoje mlhy, jako by se kolem něj toulaly zbloudilé duše.
Odpoledne jsem strávila na barové stoličce v kuchyni ve společnosti úkolu z algebry a naší hospodyně Dorothey. Máma pracuje pro aukční síň Hugo Renaldi, pořádá dražby nemovitostí a starožitností po celém východním pobřeží. Tento týden odjela do Charlestonu v Jižní Karolíně. Musela hodně cestovat, takže platí Dorothey za vaření a úklid, ale klidně se vsadím, že má Dorothea za úkol dohlížet i na mě.
„Jak bylo ve škole?“ ptala se s lehkým německým přízvukem. Stála u dřezu a drátěnkou škrábala z kastrolu připálené lasagně.
„Rozsadili nás na biologii.“
„A to je dobře nebo špatně?“
„Předtím jsem seděla s Vee.“
„Hm.“ Zápěstí sebou trhlo, jak se do hrnce pustila ještě zuřivěji. „Takže špatně.“
Souhlasně jsem vzdychla.
„Pověz mi o nové sousedce. Jaká je?“
„Vysoký, snědý a otravný.“ A neskutečně uzavřený. Patchovy oči připomínaly černé hvězdy. Bral všechno a nedával nic. Ne že bych o něm chtěla vědět víc. Nelíbí se mi zvnějšku a pochybovala jsem, že by se mi zamlouvalo, co se skrývá uvnitř.
Tedy, to není úplně přesné. Zvnějšku se mi líbil hodně.
Dlouhé, silné paže, široká, uvolněná ramena a úsměv zpola hravý, zpola svůdný. Vlastní myšlenky mě zneklidnily, bude lépe, když se je pokusím ignorovat.
V devět hodin Dorothea skončila s prací a při odchodu zamkla dům. Šla jsem se s ní rozloučit a cestou zpátky jsem rozsvítila lampy na verandě. Rozehnaly mlhu a Dorothea na mě zatroubila klaksonem. Zůstala jsem sama.
Probírala jsem se pocity, které si se mnou pohrávaly. Nebyla jsem hladová, unavená ani osamělá. Ale úloha do biologie mě přece jen znervózňovala. Řekla jsem Patchovi, že mu nezavolám a před šesti hodinami jsem to myslela vážně. Teď se mi to rozleželo v hlavě a opravdu nechci propadnout. Biologie není můj nejhorší předmět. Známky se potácely na hranici mezi A a B a já měla dojem, že je to nepřekonatelná porážka ležící v cestě budoucímu vzdělání.
Šla jsem do kuchyně k telefonu a zkontrolovala, co zbylo ze sedmi číslic v mé dlani. Tajně jsem doufala, že to Patch nezvedne. Pokud by byl nedostupný nebo nechtěl spolupracovat, mohla bych to proti němu použít jako důkaz a přesvědčit trenéra, aby nás rozesadil. Dobrý plán. Tetelila jsem se nadějí, když jsem vytáčela číslo.
Patch odpověděl na třetí zazvonění. „Co je?“
Nasadila jsem neutrální tón. „Volám kvůli tomu úkolu. Můžeme se někde setkat? Vím, že jsi říkal, že máš práci, ale...“
„Noro.“ Patch vyslovil mé jméno jako pointu vtipu. „Myslel jsem, že nezavoláš. Ani za nic.“
Proklínám se, že jsem svá slova nedodržela. Proklínám Patche, protože se v tom pitvá. Proklínám trenéra a jeho šílené úkoly. Otevřela jsem pusu a doufala, že vypotím aspoň něco chytrého. „A? Můžeme se teda setkat?“
„Bojím se, že nemůžu.“
„Nemůžeš nebo nechceš?“
„Zrovna hraju kulečník.“ Hlasem mu prosáklo veselí. „Je to důležitá hra.“
Podle rámusu v pozadí jsem věřila, že o kulečníku nelže. Jestli je však hra důležitější než můj domácí úkol, to je otázka názoru.
„Kde jsi?“ zeptala jsem se.
„V Boově herně. Na taková místa určitě nechodíš.“
„Můžeme se bavit aspoň po telefonu? Mám tady připravený seznam otázek...“
Zavěsil.
Nevěřícně jsem hleděla na telefon. Pak jsem vyškubla z bloku čistý arch papíru a na první řádek načmárala Kretén. Pokračovala jsem na druhém řádku. Kouří doutníky. Chcípne na rakovinu plic. Doufám, že brzo. Ale tělo má perfektní.
Poslední poznatek jsem vzápětí zuřivě zaškrtala, až byl nečitelný.
Hodiny na mikrovlnce blikaly 21:05.
Naskýtaly se dvě možnosti. Buď si rozhovor s Patchem vymyslím nebo půjdu do Boovy herny. První řešení je jistě svůdné, pokud bych dokázala zapomenout na trenérovu výhružku, že si všechny odpovědi ověří. Nevěděla jsem toho o Patchovi dost, abych si věrohodně vycucala z prstu celý rozhovor. A druhá možnost? Ta svůdná nebyla ani vzdáleně.
Oddalovala jsem rozhodnutí, dokud jsem nezavolala mámě. Je to součást naší dohody. Ona pracuje a cestuje a já se chovám jako zodpovědná dcera, které se dá věřit a nevyžaduje neustálý dozor. Mám svou svobodu ráda a nechci provést něco, kvůli čemu by máma musela vzít hůře placenou práci někde v okolí a na každém kroku mě hlídat.
Na čtvrté zazvonění se ozvala hlasová schránka.
„To jsem já. Jenom se hlásím. Dodělala jsem úkol do bioly a půjdu spát. Zavolej mi zítra během oběda, jestli chceš. Mám tě ráda.“
Zavěsila jsem a v šuplíku našla čtvrťák.
„Jdeme na to,“ oznámila jsem profilu George Washingtona. „Když padne orel, zůstanu.“ Cvrnkla jsem mincí do vzduchu, v pádu ji lapila, připlácla na hřbet ruky a nervózně se podívala na výsledek. Srdce mi divoce tlouklo a já si nebyla tak úplně jistá, proč.
„Je rozhodnuto,“ pomyslela jsem si.
Zdroj: K revue 4/2010
Becca Fitzparticková - Zavržený (Hush, Hush #1)
Do knihovny poslední dobou chodím zásadně kolem knihkupectví.
Dneska mě tam zaujal jakýsi knižní měsíčník a na titulní stránce název Zavržený.
Uvnitř se nachází anotace...
Studentka Nora Greyová je svědomitá, chytrá a rozhodně nemá ráda riziko. Jenže se zamiluje do Patche a to je její první chyba. Seznámili se na hodině biologie a Nora chce jediné - držet se od něj co nejdál. Jenže jak se zdá, Patch je vždy o dva kroky napřed. Dívka na sobě cítí jeho pohled, i když Patch není nablízku. Cítí jeho přítomnost, i když je v pokoji sama. A když své okouzlení nedokáže déle tajit, vyjde najevo, kdo Patch ve skutečnosti je a proč ji vyhledal. Patchova minulost je totiž všechno, jen ne nevinná. A nejlepší, co kdy udělal, bylo, že se zamiloval do Nory.
... a taky dlouhá ukázka, kterou postnu asi zítra. Teď jdu zase hltat Shiver.
EDIT: Originál jsem našla a hodila ho na ulož.to.
Percy Jackson: Zloděj blesku
Knížka se vážně liší od filmu.
Percy ve filmu je pohlednej fešák, v knížce mu je 12. Ve filmu jde do podsvětí výhradně proto, aby zachránil svoji mámu, ale v knížce jde do podsvětí, aby od Háda získal ukradený blesk.
Ale od začátku.
Percy zjistí, že jeho učitelka matematiky vlastně není učitelka matematiky, ale Lítice, kterou poslal.. teď nevim, jestli Hádes nebo Áres. Před branou tábora polokrevných zabije Mínotaura. A jeho máti se skutečně dostane do podsvětí.
V boji o vlajku Percy nebojuje proti Anabeth, ale s ní. Díky tomu souboji vlastně objeví, kdo je jeho otec, a tak získá svůj srub sám pro sebe, protože bohové velké trojky se dohodli, že si nebudou dělat dětičky, ovšem Poseidon si asi nemohl pomoct.
Percy se spolu s Groverem a Anabeth vydává na výpravu, jejíž cílem je získat zpátky pro Dia blesk.
Potkají Medůzu, useknou jí hlavu, já vlastně ani už nevím, kolik těch bohů na cestě potkají, ale Áres (na motorce v kožený bundě - drsnéé :D) se k nim chová jako k přátelům jen proto, aby nezjistili, že to on pomocí Luka ukradl blesk z exkurze na Olympu.
Ale Percy jako pravej polokrevnej na všechno nakonec přijde, Áresovi nakope zadek, mámu sice na chvíli nechá v podsvětí, ale Zeus se na konci o vše postará, a navíc Percy uvidí svého otce. Blesk a nějaká Hádova přilbice se vrátí majitelům a Luke se vypaří kdoví kam. Kam? To bych si musela otevřít druhej díl... zase anglicky, ach jo.
Pravá krev: Mrtví do soumraku
Kdo viděl první řadu True Blood, ví, o čem budu psát.
Sookie - která umí číst myšlenky - pracuje v baru, do kterého jednoho dne přijde upír Bill. Celá vyjukaná ho tam obskakuje a pak zjistí, že se jeden páreček chystá provést mu něco nehezkého. Vysát z něj krev a tu pak prodávat.
Zachrání ho, sblíží se, a aby ji to nemrzelo, na oplátku pak Bill zachrání ji, když se z ní ten dotyčný páreček pokusí vykopat duši.
Pak to je takový... upíří porno, jak bych to nazvala. Myslela jsem, že HBO to dost zveličuje, ale oni to fakt natočili podle knížky.
Protože ne všichni mají Billa a upíry všeobecně v lásce, skupinka místních podpálí dům, kde sídlili. Sookie je na prášky z toho, jestli to Bill přežil. Jde domů přes hřbitov a Bill tam vytáhne ruku ze země a chytne ji za nohu. Z toho by mě kleplo!
Ještě jsem nenapsala o zápletce... Ve městě dochází k vraždám mladých žen, které měly pletky s upíry. Sookie se proto s Billem vydává do jednoho baru, kde potká Erica (co na něm v seriálu všichni vidí?). Ne, že by jim nějak pomohl. A Sookie taky ten vrah zabije babičku. Je obviněn její bratr (Sookiin) Jason. A pak přijde finále, ve kterém se dovíme, že zabíjel Rene, přítel Arlene (další servírky z baru) kvůli tomu, že jeho sestra taky měla pletky s upíry. Sookie vyvázne líp v knížce než v seriálu. Jo, a zjistíme, že majitel baru Sam je měňavec, kterej se mění v kolii.
deviantArt
Schopnosti některých lidí jsou neuvěřitelný! Aneb co se mi dost líbí:
Bella a Edward (Twilight) *cute*
Jace a Clary (City of Bones)Btw. momentálně se prokousávám celkem složitou angličtinou v City of Ashes a čekám, jak to mezi nima dopadne... Doufám, že nebudou pořád SOUROZENCI!!
Heh :D
Na tohle se netěším... Předpokládám, že teď už to bude jen horší a horší.
Aneb co bych chtěla mít doma. House of Night, Twilight saga, The Mortal Instruments, S. King, True Blood, The Immortals a další.Hostitel
Na Zemi zaútočí vetřelci - a lidé jim slouží pouze jako hostitelé. Avšak přežívá ještě hrstka divokých lidí, kteří se ukrývají, aby je Hledači nenašli.
Do těla Melanie, která raději dobrovolně skočí do výtahové šachty než aby ji chytili, je implantována Poutnice.
Postupně se s Melanií sžívá, snaží se objevit její tajemství = polohu dalších lidí. Jenže se spřátelí a vydají se na cestu za Jamiem a Jaredem, kteří se ukrývají kdesi v poušti. Poutnice se snaží rozluštit symboly, která jí Melanie promítá a s jejich pomocí se dostanou do pouště, kde obě téměř zemřou. Najde je ovšem strýček Jeb. Ještě předtím, než se vydají na cestu, se zbaví Hledačky tak, že jí Poutnice neřekne, co chystá. Chce přeci ochránit Melaniiny - ale už i Poutničiny - milované.
Odvede ji/je (Melanii i Poutnici) do systému jeskyní, kde přežívá poměrně větší skupinka lidí. Při prvním setkání s Jaredem jí jednu flákne. Je izolovaná, všichni se dohadují, jestli by ji rovnou neměli zabít, ale nakonec Jeb stojí za ní a chrání ji.
Kyle se ji jednou pokusí zabít, ale nakonec Poutnice/Wanda ho zachrání. Koná se soud a rozhoduje se, co se s ním bude dít. Zůstává, nevyhoštěn, protože by venku mohl být zajat a prozradit tak polohu.
Wanda se začleňuje do společnosti: vypráví o tom, jak byla na šesti (myslím) planetách, pomáhá obdělávat pole, vyráží na výpravy ven, hraje fotbal s ostatními. Jared jí postupně začíná věřit (poté, co na společné výpravě seženou lék pro nemocného Jamieho), že Melanie je pořád tam uvnitř. Je to zamotaný - Jared miluje Melanii, Ian (Kylův bratr) se zase zamiluje do Wandy.
Ta se nakonec rozhodne, že opustí tělo, aby Melanie mohla být s Jaredem. Ian o ničem neví, Jamie jakbysmet.
Wanda Doktorovi prozradí a ukáže, jak vyjmout duši. Ty pak dávají do kryotanku, v nichž se přemisťují na jiné planety.
Končí to tak, že se Wanda probere v novém těle, protože Ian ani Jared nechtěli dovolit, aby si jen tak odešla. Melanie je zase sama sebou a na další výpravě potkávají další skupinu divokých lidí.
Alyson Noel - The Immortals
Evermore
Sedmnáctiletá Ever přežila automobilovou nehodu, při které zemřeli její rodiče, mladší sestra a pes. Nyní žije se svou tetou v jižní Kalifornii, sužována vinou, že přežila a navíc s novou schopností slyšet myšlenky všech okolo ní. Snaží se vyladit tohle rozptylování až do té doby, než přijde Damen, roztomilej novej kluk na škole, který ji přesvědčí, aby vylezla z ulity.
V prvním díle objevila Ever svoje psychické síly a potkává Damena. V tomto díle se stává jistější ohledně svých schopností, ale jakmile se začne cítit v pohodě, síly osudu na ní nechají nemožné rozhodnutí: Damen vážně onemocní a potřebuje její pomoc, ale když ho zachrání, obětuje možnost opravit minulost a zachránit rodinu, která zemřela při automobilové nehodě.Shadowland
Ha, překlad asi nebude, protože nevím, co znamená ta druhá věta. Něco o kletbě?
Na cestě do Shadowland (Země stínů?), Ever dává šanci magii, aby napravila některé věci, ale objeví, že jí někdo vyhrožuje oddělením Damena od ní navždy. Ten někdo je okouzlující Jude. Lapena mezi Damenem a Judem musí Ever najít svůj osud. S kým má být?
Vyjít mají ještě díly: Dark Flame (22.6. 2010), Night Star (28.2. 2011)
PS: Sama Alyson má na bloggeru svůj blog :)
Kronika nesmrtelných: Smrtelná rána
Andrej putuje s Abu Dunem z Transylvánie do Německa, kam je navede cikánka Alessa, kterou Andrej zachránil před upálením na hranici. Ona je totiž jako on - vampýr - a v Německu by se prý měl dozvědět víc o tom, co vlastně je. Alessa zemře na neznámou nemoc a Andrej přemýšlí, jak je to vůbec možné.
Dorazí do vesničky jménem Trentklamm, kde je zpočátku moc vlídně nepřivítají. Nakonec je ale Birgen ubytuje a vysvětlí jim důvody, proč se tak chovají - protože před časem vtrhli do vesnice příslušníci ďáblova kultu a unesli děti a ženy.
Birgen je ale poprosí, jestli by nevysbodili jeho dceru, která je zavřená ve vězení. Oni souhlasí, vydají se na cestu, napadne je záhadná kreatura, která Andreje skoro zabije, ale nakonec vyhraje. Vezme si jeho duši a pozoruje na sobě změny...
Strážní je najdou, uvězní, Andrej se seznámí s bratrem Tobiasem. Ten přesvědčí Andreje o tom, že musí nalézt důkaz o tom, že obyvatelé Trentklammu nejsou posedlí ďáblem, tzn. nalézt Birgera, který i se svou dcerou uprchl.
A tak se společně vydávají na cestu za kreaturou, která napadla Andreje.
Podle roztrhaných oveček poznají, že se v nedaleké jeskyni skrývá ta příšera. K Andrejovi se přidá Günther se psy. Jenže jsou kromě Andreje všichni pobiti.
Zase se zázračně uzdraví, osvobodí Abu Duna ze zajetí a společně se vydají za vlkodlaky.
Najdou je, jenže jsou nemocní, navíc Andrej v jednom z nich pozná Birgera. Nemůžou dělat už nic víc než jen koukat, jak umírají.
Dostanou se do menší šarvátky na cestě zpátky, odvedou je do starého kostela, Andreje domněle zabijí (vojáci si to myslí), jenže on se probere a slyší, jak bratr Tobias kuje pikle ještě s jedním.. no, už nevím, jak se jmenuje. Zároveň pochopil, že i Tobias sám je vlkodlak, včetně toho druhýho. Andrej se prozradí, všichni jsou zděšení, jak to, že žije a dovnitř poté vtrhne i inkvizitor. Tobiasův otec se promění ve vlkodlaka zásluhou svého syna, ten se taky promění, Andrej Tobiase zabije a inkvizitor ho nechá s Abu Dunem jít.
Konec třetího dílu.
Shrnutí děje mi nikdy moc nešlo.
Kronika nesmrtelných: Vampýr
Druhý díl navazuje na první.
Andrej se vydá s Fredericem za lodí, na které jsou obyvatelé jejich vesnice. Když se je Andrej pokusí osvobodit, chytne ho Abu Dun. Chvíli ho tam na lodi drží, pak uzavřou příměří (pod podmínkou, že Andrej bude Abu Dunovi sloužit rok; ví totiž, co je) a Frederic se na loď taky dostane.
Bohužel, jejich loď zapálí dračí rytíř, lidé zemřou a Andrej a spol. ztroskotají.
Chtějí se pomstít, a tak se vydají na hrad, kde má být dračí rytíř. A pořád Andrej hledá Mariu, pochopitelně.
Padnou do léčky, chytí je Vlad Dracula - Nabodávač na kůl - a ten Andreje mučí, protože chce být jako on. Vladům sluha, druhej Vlad, který tvrdí, že s ním má společné jenom jméno, jim pomůže utéct, když panovník táhne na turecké vojsko, které s pomocí dvou zlatých rytířů rozpráší.
Vlad (sluha) je navede do starého mlýna, kde si odpočinou. Zradí je, dopraví je na hrad a čekají na to, co se bude dít. Maria a Frederic tam už jsou.
Jenže vyjde najevo, že Vlad sluha není sluha, ale Vlad panovník. Jen si prostě prohodili pozice. A on chce taky být jako on.
Na závěr zase bitka, Vlad je poražen, druhý zlatý rytíř zabit a vysát Andrejem, Maria zachráněna a Andrej s Abu Dunem mizí pryč.
Frederic se postaral o toho třetího rytíře, jenže duše rytíře se vyměnila s Fredericovou duší. A tak má rytíř zase jméno.
Tím to končí. Další díl začíná zajímavě - po deseti letech.
Stephenie Meyer - Hostitel
Konečně jsem se k tomu dokopala a začala ho číst.
Po třech kapitolách ovšem musím říct, že je to takový.. zmatečný. Člověku chvíli trvá, než si uvědomí, kdy si něco myslí Melanie (člověk, hostitel) a kdy zase Poutnice (duše, parazit).
Ale že prý to bude časem lepší, tak jsem zvědavá.
Anotace:
Melanie Stryderová se odmítá vzdát. Náš svět napadl neviditelný nepřítel. Lidé se pro tyto mimozemšťany mění na pouhé hostitelské tělo; jejich mozek ovládne vetřelec, ale tělo zůstává netknuté a zdánlivě beze změny pokračuje v předchozím životě. Obětí mimozemšťanů se rychle stane drtivá většina lidstva.
Když vetřelci dopadnou i Melanii, jednu z hrstky přežívajících "divokých" lidí, dívka vůbec nepochybuje, že nastal její konec. "Poutnice" - její vetřelecká "duše" - která teď ovládla Melaniino tělo, dostala předem varování před problémy existence v člověku: změt pronikavých emocí, příliš mnoho smyslů, vypjatě živé vzpomínky. S jednou potíží však Poutnice nepočítá: předchozí obyvatelka těla se odmítá vzdát vlády nad svou myslí, i když tělo jí už nepatří.
Poutnice bádá v Melaniiných myšlenkách a doufá, že objeví příčinu nezdolného lidského vzdoru. Místo toho Melanie naopak zaplní mysl Poutnice vzpomínkami a podobou milovaného muže - Jareda, který se dosud někde skrývá před vetřelci. A jelikož Poutnice se nemůže oddělit od Melaniiny tělesné touhy, sama začne prahnout po muži, jehož má odhalit. Když vnější okolnosti přinutí Poutnici a Melanii, aby uzavřely nedobrovolné spojenectví, vydají se spolu na nebezpečnou a nejistou pouť za mužem, kterého obě milují.
Shadow Kiss (Vampire Academy #3)
Nevím, jestli jsem schopná napsat stručně obsah, protože... upřímně, tenhle díl mě rozsekal. Asi jako závěr knížky Marley a já. Slzy po tváři se mi nijak často nekutálejí, nebo aspoň ne kvůli knížce.
Rose ve škole začíná šestitýdenní cvičení. Jde o to, že ke každému dhampýrovi bude přiřazen Moroj. Strážci si budou hrát na Strigoje a budou je napadat. Jenže Rose nedostane Lissu, ale Christiana. Nakonec se s tím smíří.
Při jednom útoku ale Rose zmrzne - protože viděla Masona, kterýho zabili Strigojové ve druhým dílu. Nejdřív si myslí, že je blázen, ale pak v tom začne hledat nějakej důvod. Pochopitelně, nikomu to neřekne.
Mezitím se chystá proces s Viktorem Daškovem, to je pro změnu chlápek z prvního dílu. Rose chce s Lissou svědčit proti němu, jenže jim to není dovoleno. Ale s pomocí Adriana se tam dostanou.
Viktor odsouzen, Rose a spol. odletí domů a při tom se v letadle zblázní.
Teprve poté řekne, že vidí duchy. Musí chodit k psychiatrovi (pokud jsem to dobře pochopila). Tam jí dojde, že Dimitrije prostě miluje. Vyspí se spolu a když se loučí, uvidí Masona, který je varuje před Strigoji.
Zaútočí, vezmou rukojmí (spíš sváču) a zmizí do nedalekých skal. Dohromady se dá záchranná mise, rukojmí jsou osvobozeni, padne pár obětí a Dimitrij zmizí.
S pomocí přikyvujícího Masona se Rose dozví, že se z něj stal Strigoj.
A poslední věta:
City of Bones (The Mortal Instruments #1)
Ne! To nemůže být pravda! Takhle by to přeci autorka neudělala! myslela jsem si, když jsem si četla anotaci k druhému dílu. Právě jsem se přesvědčila, že to udělala.
Kniha začíná tím, že Clary a Simon jdou do klubu. Uvnitř se Clary stane svědkem vraždy, ale nemůže to nijak dokázat, protože tělo zmizí a nikde není ani stopa po krvi. Zato Jace, Alek a Isabela (Lovci stínů) jsou celkem v šoku, že je Clary vidí, když toho ostatní civilové nejsou schopní.
Postupně se Clary seznamuje se světem, který Lovci stínů vedou. S Jacem se sbližují, ale ona si prostě nevšimne, že ji Simon má rád.
Upíři, vlkodlaci a další stvoření figurují i v téhle knížce (ale pozor, tak jak to má být!) Časem se ukáže, že vlkodlaci stojí na straně Clary, protože přítel její matky je jedním z nich. Jo, zapomněla jsem podstatnej detail - Claryina matka je bývalá Lovkyně stínů, která utekla od Valentýna, který touží získat Pohár smrti k tomu, aby si vytvořil vlastní armádu zavržených.
Poté, co Luke (přítel Claryiny matky) odvypráví svůj příběh Clary o tom, jak velký kámoši byli s Valentýnem a teď jsi jdou po krku, se spolu vypraví najít Jace, kterýho Valentýn unesl. Najdou ho ve starý opuštěný nemocnici, ale Jace se nechce vrátit. Protože nalezl svého pravého otce - Valentýna. Clary tam také najde svoji matku, která leží v kómatu. Pak tam žvaní Valentýn, Clary dojde, že Jace je vlastně její bratr (trochu podpásovka, ne? Já jim to přála!) Valentýn zmizí portálem domů (na Idris, snaží se zlákat Jace), ten se ale nedá, Clary dostane svoji matku do nemocnice a tím vlastně končí první díl.
Maggie Stiefvaterová - Mrazení (Vlci z Mercy Falls #1)
Anotace: V lesích kolem amerického městečka Mercy Falls u kanadských hranic žijí vlci. Jednoho dne stáhnou z houpačky u nedalekého domu malou Grace. Pokoušou ji, ale vlk se žlutýma očima ji odtáhne do bezpečí. Od té doby dívku vlci fascinují, zvlášť její zachránce. Když o několik let později vlci napadnou Graceina spolužáka, chlapi z městečka vezmou pušky a uspořádají na ně hon. Ještě ten večer najde Grace na verandě svého domu postřeleného chlapce se žlutýma očima. Je to její vlk. Sam žije dva životy. Zimy tráví ve vlčí kůži se svou smečkou, v létě je na pár měsíců člověkem, než ho mráz promění zpátky ve vlka. Každý rok je však doba, po kterou může být člověkem, kratší. Sam ví, že přijde rok, kdy už na sebe lidskou podobu nevezme. Jenže ani on ani Grace se s tím nechtějí smířit, ne teď, když se konečně setkali. Jenže zima se blíží a Sam musí bojovat, aby neztratil sám sebe a taky Grace. Protože tentokrát už to bude navždy.
Review (anglicky) najdete zde.
Na závěr ještě britský cover:
Terry Goodkind - Meč pravdy
Hodně rozsáhlý dílko, dočetla jsem se, že vyšlo 11 dílů (j
estli se to tak dá říct), a z toho každý je rozdělen na dva další.
Anotace:
První díl skvělého fantasy cyklu Příběh Richarda Cyphera předurčeného bojovat s protivníkem nejsilnějším — tím je Darken Rahl, zlověstný mág, který si přeje zotročit všechno, co Richard považuje za dobré a krásné, a odsoudit jej s ostatními obyvateli Západozemí k životu v pekle zotročení a ponížení. Richardův život se změní, když zachrání Kahlan, krásnou ženu, která zoufale prchá před Rahlovými úkladnými vrahy, když se pokouší najít Zedda, posledního velkého Čaroděje. Pouze Zedd může vysvětit Hledače Pravdy, člověka s čistým srdcem a silnou vůlí, který bude muset vládnout strašlivou mocí legendárního meče pravdy. Pouze Hledač může zabránit Rahlovi získat tři schránky Ordenu, které propůjčí moc nad vším živým tomu, kdo je má. Jak se Rahlův plán blíží svému osudovému vyvrcholení, Zedd vyzve Richarda, aby se stal Hledačem. Richard se zpočátku zdráhá pozvednout meč a postavit se nebezpečím, která na něj číhají, přijme však tento úkol, když si uvědomí, že jeho svět zvadne pod bičem Rahlovy temné nadvlády ...
Na uloz.to tyhle knížky nahrála nějaká hodná osoba, stahujte tady. A teď jsem našla i audio... zase.
Podle těchto knížek je i seriál Legend of the Seeker, do kterýho jsem momentálně nesmírně zapálená. A jak to tak bývá, každý si určitě dovede představit, jak to celé dopadne..
Kronika nesmrtelných: Nad propastí
Tak jsem ji dneska ve škole dočetla.
Příběh začíná životem Andreje Delanyho, který se po dlouhé době vrací do své rodné vesnice, ze které byl vyhnán. Najde však prázdnou vesnici a pouze jediného chlapce. Vlastně taky svýho přítele, ale s ním to nedopadne dobře. S Fredericem (tím chlapcem), který mu řekl, co se ve vesnici dělo, se vydává hledat zlaté rytíře, kteří to způsobili.
Cestou se dostanou do hospody, kterou rytíři zapálí, ovšem Andrej i Frederic z toho vyváznou. Spojí se dvěma chlápkama, kteří si o Andrejovi myslí, že je čaroděj.
Pak se to zvrtne, protože oni vědí, kde jsou lidé z vesnice, Andrej na oplátku (co jinýho mu zbývá) za to vykrade vévodovu truhlici, jenže ho chytí.
Místo toho, aby zemřel (drží ho o hladu a žízni, mlátí ho), pořád žije a nakonec zjistí, co je vlastně zač. Nikde v knížce slovo upír není ani jednou (a i chápání toho slova je takový pofidérní - k nesmrtelnosti potřebují pít krev vlastního druhu), ale člověk to z toho tak pochopí. Frederic mě taky nakonec překvapil.
A samozřejmě - je tam i ženská, Maria, a poplete Andrejovi hlavu.
Na to, abych věděla, jak to dopadne a jestli vesničany zachrání, si musím půjčit druhý díl. A k tomu se dostanu nejdřív v úterý.
Improvement
Tohle je vlastně dost mimo mísu, ale chtěla jsem napsat, že poslední dobou se moje angličtina dostala do nebývalých výšin.
Zřejmě je to kvůli tomu, že čtu anglické originály a k tomu ještě poslouchám originální audio.
Samozřejmě, že nerozumím všemu! Ale hlavní smysl chápu, podrobnosti nejsou zas tak důležitý.
Takže tak, teď už víte, proč stahuju (a poskytuju ke stažení) audiobooks.
Cassandra Clare - Nástroje smrti
Velké dík patří Abyss, která na svém blogu uveřejnila článek o téhle sérii!
A znovu se potvrzuje, jak důležitou roli obálka hraje. Na ni mě totiž tyhle knížky chytly.
Anotace prvního dílu:
Když se patnáctiletá Clary Frayová vydá do newyorského klubu Pandemonium, vůbec netuší, že se stane svědkyní vraždy, kterou navíc spáchají tři teenageři se zvláštním tetováním na těle a podivnými zbraněmi v rukou. Mrtvé tělo pak jednoduše zmizí. Nejde jen tak zavolat policii, když jsou vrahové pro všechny ostatní neviditelní a na místě činu nezbyla ani kapka krve, která by napověděla, že tu zemřel člověk. A byl to vůbec člověk? Zde se Clary poprvé setká s Lovci stínů, bojovníky, kteří mají chránit svět před démony. Během čtyřiadvaceti hodin je Clary vtažena do jejich světa, její matka totiž zmizí a na samotnou Clary zaútočí démon. Proč by se ale démoni zajímali o obyčejné lidi, jako je Clary a její matka? A jak je možné, že má Clary najednou „vnitřní zrak“? To by rádi věděli i Lovci stínů…
Krom toho jsem i tuhle sérii našla jako audio knížky.
- Anglické originály
- Město z kostí
- Město z popelu
- Město ze skla
- Město padlých andělů - vyjde až 5. dubna 2011
P. C. Cast, Kristin Cast - House of Night
Už jsem tady o tý knížce něco psala. Ale teď se chci věnovat celé sérii.
Doposud vyšlo 6 dílů, ten sedmý s názvem Burned, vyjde 27. dubna. V plánu je vydání 12 (!!!) knížek.
A protože jsem zase googlovala, našla jsem audiobooks. Zatím šest, časem vyjdou i ty ostatní.
Všech šest dílů anglicky můžete stáhnout tady.
Audiobooks:
Wolfgang Hohlbein - Kronika nesmrtelných: Nad propastí
Anotace:
Slavná fantasy sága začíná v Transylvánii v 15. století. Hlavní hrdina, Andrej Delany, pátrá spolu s mladým Fredericem po krutých inkvizitorech, kteří vypálili jejich rodnou vesnici. Frederic ovšem brzy pojme hrozné podezření: Andrej, který dokáže procházet téměř bez úhony ohněm a snadno přežívá i nejtěžší zranění, musí být ve spolku s ďáblem! Netuší, že Andrej patří k posledním nesmrtelným, kteří za svůj věčný život platí vysokou cenu. Při pátrání po Fredericově odvlečené rodině narazí oba muži na společenství nesmrtelných a mocichtivých rytířů, kteří je nemilosrdně vlákají do pasti...
Dám pak vědět, jak mě to ne-/chytlo.
Richelle Mead
Rose loves Dimitri, Dimitri might love Tasha, and Mason would die to be with Rose‚. It‚'s winter break at St. Vladimir‚'s, but Rose is feeling anything but festive. A massive Strigoi attack has put the school on high alert, and now the Academy‚'s crawling with Guardians including Rose‚'s hard-hitting mother, Janine Hathaway. And if handto-hand combat with her...
10/10
Rozhodně zajímavější díl než první!
Is Rose's fate to kill the person she loves most? It's springtime at St. Vladimir's Academy, and Rose Hathaway is this close to graduation. Since Mason's death, Rose hasn't been feeling quite right. She has dark flashbacks in the middle of practice, can't concentrate in class, and has terrifying dreams about Lissa. But Rose has an even bigger secret ...
Jsem ani ne ve čtvrtině knížky a už teď se bojim, jak to dopadne...
No a protože si nedám pokoj od spoilerů...
Facing what is left of the Moroi after the Strigoi savaged St. Vladimir's Academy, Rose must make the most important decision of her life. Should she stay and protect Lissa, who is not only her best friend, but someone she is bound to by fidelity, or begin a quest to find Dimitri, her true love and save him from the a fate worse than death?
Hm, možná to nedopadne tak špatně
.
Spirit Bound vyjde 18.5.
Dimitri gave Rose the ultimate choice. But she chose wrong...
After a long and heartbreaking journey to Dimitri's birthplace in Siberia, Rose Hathaway has finally returned to St. Vladimir's-and to her best friend, Lissa. It is nearly graduation, and the girls can't wait for their real lives beyond the Academy's iron gates to begin. But Rose's heart still aches for Dimitri, and she knows he's out there, somewhere.
She failed to kill him when she had the chance. And now her worst fears are about to come true. Dimitri has tasted her blood, and now he is hunting her. And this time he won't rest until Rose joins him... forever.
Poslední šestý díl - Last Sacrifice - vyjde 14. prosince 2010.
Is Richelle kidding, right?!
Rick Riordan - Percy Jackson (Percy Jackson #1)
Jmenuji se Percy Jackson… Do teď jsem si myslel, že jsem obyčejný kluk, kterého čeká 
vyhazov ze školy… Zjistil jsem ale, že můj otec je bůh z Olympu... Moje učitelka se proměnila v krvavou příšeru a kamarád je Satyr... Všichni na mě mají spadeno a podezřívají mě z krádeže blesku, zbraně mocného boha Dia... Musím dokázat svou nevinu a najít ukradený blesk a s ním i zloděje.. Pomůžeš mi? Bude to ale nebezpečné, tak neříkej, že jsem tě nevaroval...
Percy Jackson už si zvykl na to, že není jen tak obyčejný kluk z New Yorku - jako syn boha moří Poseidóna patří do dvou světů, lidského i mytologického, kde se to hemží záludnými a krvelačnými nestvůrami. A spousta těch příšer, které dřív znal jenom ze starých řechkých pověstí, mu teď usiluje o život... Po nečekaně klidném školním roce se poslední den před prázdninami na Percyho sesype celá lavina problémů - hodina tělocviku se promění ve vybíjenou s lidožravými obry, kamarád Grover se dostane do problémů a Táboru Polokrevných hrozí zničení. A tak se Percy a jeho přátelé vydávají na další nebezpečnou výpravu...
Celkově má tahle sága pět dílů. U nás by tedy mělo ještě vyjít:
- The Titan's Curse
- The Battle of the Labyrinth
- The Last Olympian
Tady najdete anglické popisy všech pěti knih.
Význam obálek
Jablko znamená zakázané ovoce, tedy zakázanou lásku upíra a člověka.
Stephenie: "Jablko na obálce zobrazuje "zakázané ovoce".
Vadnoucí květina symbolizuje i uvadající duši Belly.
Na intoxicated: Tato obálka nebyla pod kontrolou Stephenie a ta sama přiznává, že ani moc neví, co symbolizuje. Zobrazuje vadnoucí květinu - takže Bellu.
Stuha symbolizuje Bellinu snahu odtrhnout se od dosavadního života.
Červený pěšec v pozadí symbolizuje Bellinu slabost jako člověka a krev proudící v jejím těle, naopak bílá královna symbolizuje její sílu jako upírky.
Intoxicated: Anglická obálka je metaforou Bellina vývoje skrz celou ságu. Začala jako nejslabší (alespoň fyzicky, když ji přirovnáme k upírům a vlkodlakům) figurka: pěšec. A skončila jako nejsilnější: královna. Nakonec je to právě Bella, díky které Cullenovi vyhrají.
Sources: intoxicated, barczag.blog.cz
Vampire Academy, again
Zajímavé. Možná bych dokonce řekla i dokonalé. Čtivé. A já naprosto uchvácená začala číst druhej díl anglicky. Chtěla jsem jí brzo spát, ale neudržela jsem se.
Stephen King - Dlouhý pochod
Další mistrovské dílo od Krále!
Thriller, který Stephen King napsal pod pseudonymem Richard Bachman. Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo dát vsázku svůj život a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí - tři napomenutí znamenají okamžitou smrt. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, zvítězí jenom ten, kdo z celé stovky vydrží nejdéle...
Zpočátku dobrý. Ale jakmile se tam začalo střílet, otrnulo mi.
Kill me, kiss me
První knížka tohohle typu, co jsem přečetla.
Ne manga, ale manhwa - obecný korejský pojem pro komiksy.
No a o čem to je?
Lidé si pořád pletou dva sourozence - dvojčata. Jednou se slečna vydá za svýho bráchu a brácha musí jít za holku. Oboum to moc nesedí. Pak to nějak praskne a ták.
Příběh populární korejské manwhy Kill Me, Kiss Me, známé pod zkratkou K2, vychází z oblíbené zápletky asijského komiksu - záměny identit mezi lidmi různého pohlaví. Hlavní hrdinka, samostatná a odvážná Tae, si na jeden týden vymění totožnost se svým bratrancem Yung-Wooem, aby mohla studovat na stejné škole jako její platonická láska. Život na jiné škole pod cizím jménem však přináší nejen spoustu vtipných nedorozumění, ale od začátku i ostré střety s členem místního gangu, nekonformním a charizmatickým Ga-Woonem. Ten si totiž řeší nevyřízené účty s domnělým Yung-Wooem, Tainým bratrancem. Tae se však nevzdá a v kůži svého bratrance bojuje nejen za něj, ale i za možnost svůj původní plán dokončit… Jenže kdo může dopředu tušit, kde pravou lásku nakonec najde?
Mě fascinují ty jejich výrazy (myslim jako obličeje, ne mluvu)
... a vlasy.
Emily Brontëová - Na větrné hůrce
Vůbec nevím, proč jsem tuhle knížku četla. Nebyla to povinná četba, pánové ve třídě by to asi nezkousli. Ale postupně jsem se do toho začítala a čím dál tím víc jsem začala nesnášet Heathcliffa...
Román se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin, kam přichází nový nájemce, aby nečekaně prožil strašidelné noční dobrodružství a začal pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Objevuje příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a celoživotní touhu po pomstě. Heathcliffova neukojitelná krutost po léta ničí životy lidí z usedlosti, pak ale láska, kterou nelze řídit rozumem, znovu zasáhne do osudů hlavních hrdinů.
D. M. Cornish - Tetování krví: Začátek cesty
Další fantasy.
Objevte zemi hrozivých bojovníků!
Chlapec s dívčím jménem Rosamunda, nalezenec vyrůstající v útulku, je kvůli svému jménu často vystaven posměchu vrstevníků. Rád by se stal námořníkem, ale je vybrán pro povolání lampáře. Cesta za jeho posláním je však plná překážek! Rosamunda putuje divokou krajinou, kterou obývají příšery. Cestou potkává známou fulgarku Evropu a je svědkem lítého boje, ve kterém padne její pomocník.
Stane se Rosamunda jejím průvodcem, nebo se přece jen rozhodne vydat na dráhu lampáře? Jaká bude jeho volba?
No, já už vím, jak se rozhodl. Z týhle trilogie jsem si půjčila i druhý díl, jenže díky své lenosti jsem ho zase vrátila do knihovny. Každopádně ta fulgarka je zajímavá!
Lynch Scott - Lži Lockeho Lamory
Ještě stále jsem se k této knížce nedostala. A to jsem si ji půjčovala už v lednu!
Mezi spodinou se šíří zvěsti o Trnovi, neporazitelném šermíři, mistrném zloději, duchovi, jenž prochází stěnami. Mnozí ho pokládají za pověstného zastánce chudých, ostatní za pouhý mýtus. Ve skutečnosti je oním bájným Trnem, ovšem aniž by o to stál, Locke Lamora, drobný, nešťastně zamilovaný a sotva zručný s mečem. Jeho slavné skutky jsou jen vychytralými podfuky toho nejsložitějšího ražení. O pověsti, které je obestírají, se tedy rozhodně neprosil, ostatně čím méně pozornosti je jim věnováno, tím lépe. Bohaté okrádá, chudým ovšem nedává ze své kořisti ani co by se za nehet vešlo. Vše si nechává pouze pro sebe a svoji věrnou bandu zlodějů, pro Pány parchanty. Společně páchají drzé a odvážné podvody, které jsou v Camorru zcela novým druhem zločinu. Starobylé město však začíná znepokojovat smrtící tajemství a hrozí, že skrytá válka rozerve podsvětí, jediný domov, jaký kdy Páni parchanti poznali, na krvavé kusy. Lapeni ve vražedné hře, Locke a jeho přátelé prověří v boji o holý život svoji věrnost a důvtip až po nejzazší mez...
A. S. Puškin - Evžen Oněgin
Jedna z mála knih povinné četby, která mě jakštakš bavila.
Znáte to, nešťastná láska.
Taťjána spatří Evžena a zamiluje se do něj. Napíše dopis (dost slavnej) a všechno mu řekne. Jenže on ji odmítne. Evžen odejde a Taťjána se mezitím provdá za šlechtice. Když ji uvidí, zamiluje se do ní, jenže tentokrát odmítne ona jeho.
Ne, kecám, školní četba mě nikdy moc nebavila.
Bla bla bla...
Články budou. Možná zítra, možná v sobotu.
Plánuju si půjčit Percyho Jacksona, abych si přečetla i knižní předlohu. Navíc mi teď na posteli leží Vampýrská akademie, takže zase mám co dělat :)
Mimo to jsem už potřetí dočetla Rozbřesk. Vzadu v knížce mě potěšil seznam všech upírů, co se tma mihli. A taky...
Mnohým kapelám a hudebníkům, kteří jsou zdrojem mé motivace; už jsem zmínila Muse? Vážně? Škoda.... věnování Stephenie Meyer.
Muse, Muse, Muse...
Terri Irwinová - Steve a já
S
teve Irwin, postava známá ze série televizních seriálů také pod jménem Lovec krokodýlů. ProsluI zejména svou prací s nebezpečnými zvířaty a svými často kaskadérskými kousky s krokodýly. I v naší televizi vysílali (na některých kanálech ještě stále vysílají) seriály o jeho obdivuhodné práci s plazy a s australskou faunou vůbec. V Austrálii založil zoologickou zahradu a díky zmíněným seriálům se stal opravdovou celebritou. Bohužel, v roce 2006 nešťastnou náhodou zemřel při potápění – přes všechny jeho odvážné kousky ho nakonec zabilo vlastně mírumilovné zvíře. V knize Steve & já vypráví jeho žena, Terri Irwinová, příběh jejich společných a nezapomenutelných dobrodružství – od boje s jedovatými hady přes záchranu velkých nebezpečných krokodýlů, setkání s velrybami a spoustu dalších až po smutné dobrodružství poslední. Kniha Steve & já je nejen skutečným a dojemným příběhem, ale také báječným dobrodružstvím života s člověkem, který se stal legendou. Je příběhem, který napsala žena nejpovolanější. Ta, která ho milovala.
Nedostala jsem se zatím moc daleko. Na Steva jsem koukala v televizi, jak neohroženě skákal krokodýlům na hlavu a nevšímal si toho, jestli je zraněný. Hlavně, aby přežil krokodýl.
Ale už jsem četla, jak Steve požádal Terri o ruku. Vážení, bylo to v té části knihy, kde bych to rozhodně nečekala! Taky trošku závidím Terri pumu Malinu. Mít doma takovou číču, hm...
Viktor Farkas - Záhadné skutečnosti
Tak jsem si ji přečetla. Zajímavá, vážně že jo.
Autor tam píše o tajemných vzkazech od mrtvých, sebezapalování a vůbec děsivý věci.
S jednou povídkou jsem si dala záležet.
Rozsekán nehmotným přízrakem
Neviditelní sadisté se věnují na celé zeměkouli svým strašlivým choutkám. Nikdo před nimi není v bezpečí. Nikdo neví, odkud přicházejí a co vlastně svými hrůznými aktivitami sledují.
Nad Manilou, hlavním městem a nejdůležitějším přístavem Filipín, se setmělo. Druhá světová válka už sice byla šest let minulostí, avšak dozvuky japonské okupace a zoufalých osvobozovacích bojů za účasti amerických vojsk pod velením generála Douglase MacArthura byly také této noci, 10. května 1951, ještě všudypřítomné. Mladá republika, která v roce 1946 získala samostatnost, bojovala s bídou, nezaměstnaností, hladem a nemocemi.
Válka zanechala v ulicích města celé zástupy dětí a mladistvých, odkázaných jen na sebe. Byli to společenští trosečníci, na něž ostatní osudem ušetření lidé shlíželi svrchu nebo si s nimi tu a tam velmi ošklivě zahrávali.
V tomto předpeklí nebyl shluk lidí na rohu jedné ulice, k němuž přijela policejní hlídka, ničím zvláštním. Nepočetný zástup lidí obklopoval mladou dívku, která se válela po zemi a přitom zoufale křičela. Policisté stačili přes její sténání, pláč a hluk kolemstojících pochopit, že nešťastnici něco pokousalo. Zřejmě byla šílená, alkoholička, nebo to možná přehnala s drogami.
Policisté zahnali hlučící přihlížející zpět do taveren, z nichž původně vyběhli, a dopravili osmnáctiletou Claritu Villaneuvovou na okrsek, aby tam vystřízlivěla. Když se za ní zavřely dveře cely, vrhla se Clarita na kolena a zapřísahala policisty, aby jí pomohli. Zoufale k nim vzpírala ruce a ukazovala hluboká kousnutí, která jí způsobila „ta věc“, jak se vyjádřila.
Policisté už byli na odchodu, když dívka začala hystericky křičet. „Věc“ se totiž znovu projevila! Nerozhodní policisté nakonec vyvedli Claritu, která se chovala jako šílená, z cely a ponechali ji na chodbě. Než si stačili ujasnit, co si mají s viditelně psychicky narušenou dívkou počít, objevily se na jejích pažích a ramenou viditelné modrošedé kousance. Na okraji těchto ran se třpytily sliny. Jeden policista se spěšně vydal za kapitánem a ten zase za policejním prefektem.
Byl vyrozuměn dr. Mariana Lara, medical examinder, a tudíž nejvýše postavený policejní vyšetřovatel v lékařském oboru. Byl více než nespokojen s tím, že byl uprostřed noci vytažen z postele, aby vyšetřil vcelku jasnou epileptičku. Na příslušném místě očekával dr. Laru nejen policejní prefekt, ale i manilský starosta Arsenio Lacson.
Lara se značně neochotně podíval na dívku, diagnostikoval epilepsii – spojenou se samozraňováním – a nevýslovně vzteklý se vrátil domů, aby se pokusil do rána ještě něco naspat.
Když rozzlobený úřední lékař odešel, prozkoumali Claritina poranění osobně a velmi podrobně starosta a policejní prefekt. Samozraňování – to byl na první pohled holý nesmysl. Dr. Lara by jim měl předvést, jak se může člověk sám – a bez veškerých pomůcek – kousnout do zátylku a zezadu do ramene.
Osmnáctiletá dívka strávila zbytek noci na lavici policejní stanice v Manile, kde ze spánku hlasitě vzlykala. Následujícího dne všechno proběhlo s obvyklou rutinou: byla vznesena obžaloba pro potulku, dívka měla dostat několik dní vězení. Konec podivností. „Věci“ bylo podle všeho lhostejné, že se všichni aktéři vrátili k normálnímu životu. Výjimku pro ni představovala pouze Clarita.
Když byla dívka předvedena před soud, začala opět křičet. Dva silní policisté ji ne zrovna láskyplně uchopili; každý z nich držel jednu Claritinu ruku v železném sevření. Před nevěřícíma očima policistů, několika reportérů a medical examinera, který byl po ránu opět nucen si přivstat, se do dívčiny ruky, dlaní a zátylku zavrtaly neviditelné tesáky. Tento útok trval nekonečných pět minut, aniž by kdokoli mohl proti němu cokoli podniknout. Pak Clarita upadla do bezvědomí. V soudní síni se rozhostila bezradnost a zoufalství.
Policejní lékař dr. Lara oběť znovu vyšetřil. Tentokrát byl vyspaný a objektivní. Svou noční diagnózu revidoval v plném rozsahu. Nešlo ani o epilepsii, ani o sebemrzačení. Kousnutí byla naprosto reálná a Clarita si je prostě nemohla sama přivodit. Byl znovu vyrozuměn starosta a – jako autorita pro mimozemské záležitosti – arcibiskup.
Než se představitel městské správy dostavil, uplynulo asi třicet minut, během nichž se horor ještě jednou zopakoval. Kousance na dívčiných pažích i dlaních otekly. Když starosta dorazil, doprovodil společně s medical examinerem trýzněnou dívku do vězeňské nemocnice. Při převozu došlo k dalšímu útoku. Neviditelné zuby znovu způsobily na těle zoufale křičící Clarity modrošedé rány po kousnutí, tentokrát po obou stranách krku, na jednom prstě a na ruce, kterou starosta pevně svíral.
Patnáctiminutová jízda do vězeňské nemocnice se stala příšernou noční můrou pro manilského starostu, nejvyššího policejního lékaře, řidiče – a pochopitelně pro Claritu. Když po zdánlivě nekonečně dlouhé době dorazili na místo, nevysvětlitelné útoky ustaly.
Vypadalo to, že neviditelné cosi změnilo předmět svého lovu. Starosta Arsenio Lacson k této záhadné události stručně poznamenal: „Máme co činit s úkazem, pro který neexistuje žádné vysvětlení.“ Medical examiner dr. Mariana Lara použil méně kulantní, ale nepochybně výstižnější slova: „Div jsem si strachy nenadělal do kalhot.“ To mu jistě budeme věřit.
Zůstává skutečností, že na všech kontinentech v nejvlastnějším slova smyslu odnikud útočí neviditelné zuby a že druh Homo sapiens může být vystaven neobyčejně pestré stupnici záhadných sadistických činů, které nechápeme stejně tak, jako politováníhodná zvířata nerozumějí krutostem, jichž se na nich dopouštíme my.
Reuters News Agency v srpnu 1960 informovala o tom, že v jihoafrickém městě White River byl dvacetiletý Jimmy de Bruin před očima policejních detektivů celý den zohavován neviditelným nožem. Způsob, jakým to bylo provedeno, se nepodařilo objevit. Ve dvacátých letech ubodal jiný neviditelný (nebo to snad byl tentýž?) fantom na Coventry Street v Londýně chodce. Existuje dokumentace z 19. století, která nesmírně podrobně popisuje celou řadu útoků neviditelných sadistů proti dětem. Ve všech případech se objevilo totéž: zranění způsobená kousnutím, vlhká a lepivá, s okraji jakoby od slin.
Současná věda je tváří v tvář tomuto fenoménu stejně nejednotná jako kdysi a nejčastěji – pokud vůbec – mluví o autoagresi, jakémsi záhadném druhu amoku spojeném se stigmatizací.
Toto vysvětlení je sice vcelku případné u několika z dnes už nesčetných případů, o nichž navíc víme mnohdy několik století, ale rozhodně neplatí u velmi důkladně prozkoumaného úmrtí jedné sběračky dřeva v roce 1761. Nešťastnice se právě vracela se čtyřmi jinými ženami domů do vesnice u Ventimiglie v severní Itálii, když se znenadání se strašlivým výkřikem zhroutila k zemi. K nevýslovné hrůze zbývajících žen byla zničehonic mrtvá. Její tělo skýtalo strašlivý pohled: šaty a boty byly roztrhány na kousíčky, které byly rozházené kolem nebožky. Vypadalo to, jako by právě prošla mezi dvěma mlýnskými kameny. Měla zlomenou křížovou kost a břišní svaly na pravé straně rozervané, takže bylo vidět vnitřnosti. Většina tělesných orgánů byla roztrhaná a dokonale zbavená krve. Na hlavě šlo pozorovat rány jako po silných úderech, které většinou prorazily lebku, jeden bok a stehno byly zbaveny tkáně a stydká kost byla zcela odhalená. Podbřišek měla posetý hlubokými, souběžně vedenými řezy. Pod mrtvou ženou ani vedle ní nebyla objevena jediná kapka krve ani kousek tkáně. Tento monstrózní útok se odehrál za méně než jedinou vteřinu.
Zevrubné zkoumání, jehož se podjala Francouzská akademie věd, skončilo jen velkým otazníkem. Tak už to bývá při pokusech o vysvětlení fenoménů, které by vlastně vůbec neměly existovat.
Mediátor
Před chvílí jsem zhltla první díl. A musím se přiznat, že mě to baví.
Nečekejte žádný upíry, vlkodlaky nebo čarodějnice, ale duchy.
Příběh vypráví šestnáctiletá Suze, která je mediátor. Duchy vidí a má za úkol pomoci jim přijít na to, proč nejsou v nebi/pekle.
Zrovna se přestěhovala z NY do severní Kalifornie do domu, kterej toho má už hodně za sebou. A taky ve svém pokoji najde Jesseho.
V každém díle se Suze do někoho zakouká. A v každém díle se najde nějakej zlobivej duch. Je to takovej obyčejnej teenager - teda kromě toho, že vidí duchy. A taky se vždycky dostane do maléru...
Knížky jsou psaný jazykem teenagerů. Dobře se to čte, nemusim louskat jazyk, abych tomu rozuměla. Navíc oplývá Susanaah takovým sarkasmem, že se o tom ani mně nezdálo!
EDIT 8.2.
Dočetla jsem všech šest dílů. Zase - nebudu spoilerovat. Dopadne to jak to dopadne. Suzin sarkasmus jsem si oblíbila, Paula bych z knihy vygumovala úplně a pro Jesseho mám slabost :)
A kdybych náhodou začala psát stejným stylem jako autorka/Suze, nedivte se :)
"You know what," I said, very fast. "I don't want to talk. Is that okay? I really, really don't want to talk. I am all talked out."
Jesse lifted Spike off his lap and put him on the floor. Then he stood up.
What was he doing? I wondered. What was he doing?
I took a deep breath, and kept talking about not talking.
"I'm just – Look," I said, as he took a step toward me. "I'm just going to give Cee Cee a call and maybe we'll go to the beach or something, because I really … I just need a day off."
Another step toward me. Now he was right in front of me.
"Especially," I said significantly, looking up at him, "from talking. That's what I especially need a day off from. Talking."
"Fine," he said. He reached up and cupped my face in both his hands. "We don't have to talk."
And that's when he kissed me.
On the lips.
And, as I stood there, staring down at him, his eyelids lifted . . .
. . . and I was falling, as hard as I did every time he looked at me, into the deep dark pools that were
Jesse’s eyes . . eyes that weren’t just seeing me, but knew me. Knew my soul.
He lifted the hand I wasn’t clutching, plucked aside the oxygen mask that had been covering his nose
and mouth, and said just one word.
But it was a word that set my heart singing.
"Querida."
Richelle Mead - Vampire Academy
Obsah 
prvního dílu:
Morojská princezna Lissa a její nejlepší kamarádka Rose uprchly ve smrtelném strachu z vampýrské akademie, ale po dvou letech byly vypátrány tajemnými strážci a odvlečeny zpět. Znovu se tak ocitají v obrovském nebezpečí, protože na akademii se mohou pohybovat nebezpeční Strigojové.Ti chtějí Lissu zničit, protože jako jediná dcera urozeného morojského rodu je překážkou jejich plánu na ovládnutí světa vampýrů.
Naštěstí je tady ale dhampýrka Rose, v jejichž žilách se smísila krev vampýrů a lidí, takže dokáže zlým Strigojům lépe čelit. V tajemném a ponurém světě akademie ale nebude snadné odolat všem nástrahám a zradám: Lissa bude muset opatrněji využívat svých nadpřirozených schopností, aby nepadla do strigojské pasti, a Rose se musí vzdát velké lásky, aby mohla kamarádku ochránit a za žádných okolností ji nezklamat. Jediné, nač se totiž mohou obě spolehnout, je jejich vzájemné pouto, jejich přátelství...
Sága má 6 dílů. Našla jsem anglické originály (české ani náhodou) a taky audiobooks.
1 Vampire Academy
2 Frostbite
3 Shadow Kiss
4 Blood Promise
5 Spirit Bound
Meg Cabotová - Mediátor 1
Svět šestnáctileté středoškolačky Susannah se hemží duchy, zbloudilými dušemi, které potřebují pomoc, aby se dostaly do "země stínů". Pomoci jim mohou "mediátoři", lidé se schopností zesnulé vidět a hovořit s nimi. Suze je jinak normální 16letá středoškolačka, která se musí vyrovnávat s matčiným sňatkem, přírůstkem tří nevlastních bratrů, stěhováním z New Yorku do Kalifornie a změnou školy...
No, jsem na tuhle knížku zvědavá :)
Knížky CZ/ENG
Stephen King - Puls
Prostě mistr hororu!
Civilizace sklouzla po krvavé stopě do dalšího období temna, což možná někoho nepřekvapí, ale stalo se to takovou rychlostí, jakou nepředvídali ani největší škarohlídi mezi futurology. Bylo 1. října, Bůh dlel na nebesích, burza prosperovala a většina letadel létala načas. Za čtrnáct dní však nebe opět patřilo ptákům a burza se stala vzpomínkou. Příčinou zkázy je jakýsi jev, kterému se začne říkat Puls, a ten se šíří mobilním telefonem. Několik zoufalců, kteří přežili, se najednou ocitne v černočerném civilizačním temnu, plného násilí a chaosu. Kdekdo má mobil. A kdo ho nemá? Nový strhující román Stephena Kinga nejenže pokládá zásadní otázku: „A teď už mě slyšíte?`` Rovněž na ni brutálně odpovídá.
Mě knížky od Kinga vždycky chytnou a vtáhnou do děje. Jen dneska jsem přečetla asi 100 stránek z týhle knížky a dočetla ji tak do konce. Člověk si už ke konci říká, že je to všechno špatný, že telefoňáci ovládnou svět, ale to skončí celkem dobře.
A vůbec, zítra si jdu do knihovny pro dalšího Kinga!
