Znovu bych chtěla poděkovat Knižnímu klubu za poskytnutí reading copy.
Česká anotace:
Oceněná kniha pro mládež na pomezí fantasy a thrilleru. Sedmnáctiletý Finn denně bojuje o život v Inkarceronu, obrovském vězení, které má vlastní inteligenci a krutě s ní střeží tisíce vězňů. Finn si je díky znamení na ruce jist, že se zde nenarodil jako ostatní, ale přišel Zvenčí. Claudia je dcerou Správce Inkarceronu a má se vdávat; nenáviděný princ jí byl nastrčen mocichtivou královnou. Panuje totiž navenek středověká Doba – supermoderní svět se zastavil a dobrovolně se zbavil vší techniky v zájmu míru. Claudia i Finn jsou vězni svých světů – jenže vše se změní, když naleznou křišťálový klíč, který jim umožní spolu komunikovat.
Po přečtení Smečky jsem začala být mírně skeptická. Nevěděla jsem, co od Inkarceronu očekávat. Na závěr jsem zjistila, že to žádné zklamání nebylo, takže dílko od Catherine Fisherové můžu doporučit dál.
Zatímco Claudia si jako Správcova dcera žije jako ptáček ve zlaté kleci, Finn se musí každodenně potýkat s nevyzpytatelným vězením, které každému hází klacky pod nohy. Kromě toho chlapce zmáhají i záchvaty, při kterých se mu vybavují kousky vzpomínek, jenž si ovšem nedokáže poskládat dohromady. I přesto, že mu všichni okolo - včetně jeho přísežného bratra Keira - říkají, že nikdo Zvenčí nikdy nepřišel ani tam neodešel, on tomu nevěří. Oba hlavní protagonisté tak mají o zábavu postaráno: Claudia se nechce provdat za hloupého Caspara a Finn se snaží prokázat, že ho Vězení nestvořilo.
Oba však spojuje jedna věc - chtějí uniknout.
Zpočátku se mi zdálo, že má kniha pomalejší rozjezd, ale jakmile jsem se dostala za půlku, tak se to rozjelo. Nápad s vězením, které si takřka dělá, co se mu zamane, mi přijde nanejvýš originální. Stejně tak jsem byla ke stránkám přilepená všemi těmi intrikami, objevy a otázkami, na které jsem chtěla v danou chvíli hned vědět odpovědi. To, jak je všechno popsáno, vás donutí alespoň trochu zapnout mozek a ty věci si představit. No, někdy to nebylo zrovna snadné.
Některé věci nejspíš budete tušit s tím, jak se bude děj postupně odkrývat. Hodně mě bavilo číst si o Finnových vzpomínkách, které si zpočátku nemohl poskládat dohromady. Obdivovala jsem na něm tu víru, že nepochází z vězení. Mnozí to popírali, ale on se nenechal.
Chování otce Claudie mě v jedné chvíli dokonce přesvědčilo, že by nemusel být tak špatný. Přišlo mi, že autorka mohla odůvodnit nemoc Jareda, učitela Claudie, ale to se třeba dozvíme v dalším díle.
Kniha má zajímavý konec s náznakem, že se v tom dalším díle budou dít opravdu zajímavé věci a že nic už nebude tak jako dřív. Doufám tedy, že se Knižní klub rozhodne vydat i pokračování, abychom všichni věděli, jak se co vyvrbí. První díl v českém překladu vyjde na začátku května.
Na okraj bych vás ještě informovat, že číslo zobrazení stránek už přesáhlo neuvěřitelných sto tisíc, za což děkuju. :)
