Last Sacrifice cover

To bude asi Lissa, ne?

Zdroj: a Great read

Edit: zřejmě se nejedná o konečný cover, na ten si asi budeme muset počkat.

"Book Four"

Christopher Paolini vypustil do světa nový newsletter a v něm potvrdil, že pilně maká na čtvrtém díle. Budeme si muset počkat déle, protože je/bude větší, než Chris zamýšlel.
Cover knihy bude nejspíš zelený a Chris některou z postav zabije.
No, tak to jsem zvědavá.

Yay! I've got it!


Jak jsem psala na svůj hlavní blog, neodolala jsem a šla jsem si koupit Město z kostí. Tudíž se zase můžu rozplývat nad dějem a sarkasmem, kterým hýří jak Jace, tak Clary.
Město z popela dopadne podle toho, kolik dostanu od příbuzných opožděně k narozkám (:D) - navíc taky pořád šetřím do tý Anglie :)

The Mortal Instruments Jewelry

Už jsem na to narazila dříve na českých stránkách.
A dneska jsem na to narazila náhodou zase.
Co třeba tenhle Jacův prstýnek, kde je napsáno „I have belonged to you“?
Na této stránce toho najdete ještě o mnoho víc. Ani ceny nejsou nijak závratně vysoký.

Akademie Evernight - ukázka

Rozběhla jsem se východním směrem a snažila jsem se rychle dostat od Evernightu co nejdál. Má noční můra mě nepřestávala pronásledovat. To místo mě děsilo k smrti. Když od něj uteču, můj strach zmizí. Zastavila jsem se, prudce oddechovala a otočila se, abych zjistila, jak jsem daleko...
A najednou jsem ho uviděla. Asi padesát metrů ode mě stál zpola zahalen mlhou muž v dlouhém, tmavém kabátě. V okamžiku, když jsem ho spatřila, se rozběhl směrem ke mně.
Až v tu chvíli jsem poznala, co je opravdový strach. Byla jsem v šoku, jako kdyby mě někdo polil ledovou vodou, a zjistila jsem, jak rychle dokážu doopravdy utíkat. Nekřičela jsem. Nemělo to smysl, protože jsem utekla do lesa, aby mě nikdo nenašel, což byla ta nejhloupější věc, kterou jsem kdy udělala, a vypadalo to, že i poslední. Ani jsem si sebou nevzala mobilní telefon, protože tu stejně nebyl signál. Nebyl tu nikdo, kdo by mě mohl zachránit. Musela jsem běžet jako o život.
Slyšela jsem jeho kroky, pod kterými praskaly větve a šustily listy. Přibližoval se ke mně. Bože, jak byl rychlý! Jak může někdo běžet tak rychle?
Učili tě, jak se bránit, pomyslela jsem si. Měla bys vědět, jak se v takovéhle situaci zachovat! Jenže v tu chvíli jsem si na to nedokázala vzpomenout. Nedokázala jsem přemýšlet. Větve se mi zatrhávaly o rukávy bundy a o vlasy, které se mi uvolnily z uzlu. Zakopla jsem o kámen a kousla se přitom do jazyka, ale běžela jsem dál. Stále se přibližoval. Musela jsem běžet ještě rychleji. Jenže jsem nemohla.
„Chrr,“ zachrčela jsem, když mě srazil k zemi. Padla jsem zády na tvrdou půdu, on spadl na mě a jeho nohy se zamotaly do mých. Dal mi ruku na pusu a mně se podařilo vytáhnout zpod jeho těla paži. V mé staré škole nám při hodinách sebeobrany radili útočit na oči, prostě je útočníkovi vyškrábat z důlků. Vždycky jsem si myslela, že když budu muset zachránit sebe nebo někoho jiného, tak to udělám, ale teď jsem si nebyla jistá, že to zvládnu. Ohnula jsem prsty a sbírala odvahu.
V tom okamžiku ten muž zašeptal: „Viděla jsi, kdo tě honil?“
Pár vteřin jsem na něj jen zírala. Sundal mi ruku z pusy, abych mohla odpovědět. Cítila jsem na sobě jeho těžké tělo a všechno okolo mě se točilo. Nakonec jsem ze sebe vypravila: „Myslíš kromě tebe?“
„Mě?“ Netušil, o čem to mluvím. Podíval se kradmo za nás, jako by nás chtěl chránit. „Před někým jsi utíkala – nebo ne?“
„Utíkala jsem jen tak. Nikdo kromě tebe mě nehonil.“
„Takže ty sis myslela –“ Najednou mě uvolnil ze svého sevření. „Sakra. Omlouvám se. Nechtěl jsem. Páni, musel jsem tě vyděsit k smrti.“
„Ty jsi mi chtěl pomoct?“ Musela jsem se ho zeptat, než jsem tomu dokázala uvěřit.
Rychle přikývl. Jeho obličej byl stále blízko mého, tak blízko, že jsem neviděla nic jiného. Měla jsem pocit, že neexistuje nic jiného než my dva a válející se mlha. „Vím, že jsem tě vystrašil, a je mi to líto. Opravdu jsem si myslel –“
Jeho slova mi moc nepomáhala, měla jsem čím dál tím větší závrať. Potřebovala jsem vzduch, ticho a něco, na co jsem nedokázala přijít, protože byl stále tak blízko u mě. Ukázala jsem na něj prstem a řekla něco, co jsem snad ještě nikdy nikomu neřekla, jen teď tomu nejděsivějšímu neznámému člověku, kterého jsem kdy potkala: „Zmlkni.“
A on zmlkl.
Povzdechla jsem si a položila hlavu zpátky na zem. Přitiskla jsem si pěsti na oči tak silně, až jsem začala vidět rudě. V ústech jsem cítila krev a srdce mi bušilo tak rychle, až se mi zdálo, že se mi třesou žebra. Mohla jsem se počurat, ale to by bylo ještě víc ponižující, než jak už jsem se cítila. Místo toho jsem zhluboka dýchala tak dlouho, než jsem byla schopná se posadit.
Pak jsem zjistila, že ten muž je pořád vedle mě. Přemohla jsem se a zeptala se ho: „Proč jsi mě srazil k zemi?“
„Myslel jsem, že se musíme schovat. Skrýt se před tím, kdo tě honí, ale nakonec tě vlastně nehonil –“ zatvářil se rozpačitě – „nikdo.“
Sklonil hlavu a já jsem si ho poprvé mohla pořádně prohlédnout. Předtím jsem neměla čas, abych si na něm něčeho všimla. Když je váš první dojem takový, že jde o šíleného zabijáka, nemarníte čas drobnostmi. Teď jsem zjistila, že to není dospělý muž, jak jsem si původně myslela. Přestože byl vysoký a ramenatý, vypadal mladě, mohl být asi tak stejně starý jako já. Měl rovné zlatohnědé vlasy, které mu kvůli honičce spadaly do čela, silnou, hranatou čelist, pevné, svalnaté tělo a úžasně tmavozelené oči.
Ale nejpozoruhodnější na něm bylo to, co měl pod kabátem: staré černé boty, černé vlněné kalhoty a tmavě červený svetr se dvěma havrany a stříbrným mečem uprostřed. To byl znak Evernightu.
„Ty studuješ,“ řekla jsem, „tady na škole.“
„Ještě ne, ale mám brzy začít.“ Mluvil potichu, jako kdyby mě nechtěl znovu vyděsit. „A ty?“
Přikývla jsem a snažila jsem se připevnit si sponkami uvolněné vlasy. „Tohle je můj první rok. Moji rodiče tu dostali místo jako učitelé a tak jsem tu... zaseklá.“
To mu asi připadalo divné, protože se na mě zamračil a jeho zelené oči na mě pohlédly hloubavě a nejistě. Brzy se ale vzpamatoval a podal mi ruku. „Lucas Ross.“
„Aha.“ Byl to divný pocit představovat se někomu, o kom jsem si ještě před dvěma minutami myslela, že mě chce zabít. Svou širokou a studenou rukou pěvně stiskl tu mou. „Já jsem Bianca Olivierová.“
„Tep ti buší jako o závod,“ zamumlal Lucas. Díval se mi upřeně do obličeje a já znovu znervózněla, ale tentokráte jsem z toho měla daleko lepší pocit. „Dobře, tak když jsi neprchala před žádným útočníkem, proč jsi utíkala? Protože mně to nepřišlo jako ranní rozcvička.“
Zalhala bych mu, kdyby přišla na to jak, ale nic mě nenapadlo. „Vstala jsem brzy, protože, no, protože jsem odsud chtěla utéct.“
„Rodiče jsou na tebe zlí? Mlátí tě?“
„Ne! Nic takového.“ Cítila jsem se uraženě, ale došlo mi, že ho muselo napadnout právě tohle. Proč by jinak naprosto příčetný člověk běžel lesem před východem slunce tak, jako by mu šlo o život? Právě jsme se seznámili, takže mě možná pořád ještě považoval za duševně zdravou. Rozhodla jsem se nezmiňovat se mu o svých nočních můrách, protože by si o mě pravděpodobně začal myslet, že jsem se zbláznila. „Ale nechci tady chodit do školy. Líbilo se mi v městečku, kde jsem se narodila, a kromě toho je akademie v Evernightu tak – je tak –“
„Strašidelná.“
„Jo.“
„A kam ses chystala utéct? Máš nějakou představu, co bys dělala pak?“
Zčervenala jsem a nebylo to jen vypětím z běhu. „Ehm, ne. Vlastně jsem nechtěla doopravdy utéct. Bylo to jen takový gesto. Myslela jsem si, že když to udělám, tak mí rodiče konečně pochopí, jak moc tady nechci zůstat, a možná odjedeme.“
Lucas překvapeně zamrkal a pak se začal usmívat. Jeho úsměv mě zbavil strachu a probudil zvědavost, dokonce nadšení. „Jako já s prakem.“
„Cože?“
„Když mi bylo pět, tak jsem si myslel, že se moje máma ke mně chová ošklivě, a rozhodl jsem se, že uteču. Vzal jsem si sebou prak, protože jsem byl velký, silný chlap, chápeš. Který se o sebe dokáže postarat. Taky jsem si vzal baterku a sušenky.“
Přes všechny své rozpaky jsem se usmála. „Myslím, že sis zabalil líp než já.“
„Vykráčel jsem pyšně z domu a došel jsem až... na konec zadního dvorku. Tam jsem zůstal celý den a vrátil jsem se, až když začalo pršet, protože jsem sebou neměl deštník.“
„Takhle to dopadá, když si to člověk skvěle naplánuje,“ povzdychla jsem si.
„Já vím. Je to tragický. Vrátil jsem se dovnitř celý mokrý a bolelo mě břicho, protože jsem snědl dvacet sušenek. Moje máma, přestože mě dokáže vytočit, je rozumná, a tak dělala, jako by se nic nestalo.“ Lucas pokrčil rameny. „A takhle se zachovají i tví rodiče. Uvědomuješ si to, že jo?“
„Teď už ano.“ Hrdlo se mi stáhlo zklamáním. Vlastně jsem celou tu dobu znala pravdu. Jednoduše jsem musela něco udělat kvůli své vlastní nespokojenosti, ne kvůli tomu, aby si mě rodiče víc všímali.
Pak se mě Lucas zeptal na něco, co mě udivilo. „Chceš odsud doopravdy pryč?“
„Jako utéct? Doopravdy utéct?“
Lucas přikývl a zatvářil se vážně.
Ale tu otázku nejspíš vážně nemyslel. Určitě se mě zeptal jen proto, abych se vrátila do reality. „Ne, nechci,“ připustila jsem. „Vrátím se a připravím se do školy jako hodná holka.“
Znovu se pousmál. „Nikdo netvrdí, že musíš být hodná.“
Řekl to tak, že mě to zahřálo u srdce. „Já jen – ta akademie v Evernightu – myslím, že tam nikdy nezapadnu.“
„S tím bych si nedělal starosti. Možná by to bylo dokonce lepší.“ Zadíval se na mě vážně a pozorně, jako by věděl líp než já, kam bych mohla zapadnout. Buď jsem se mu opravdu líbila, nebo jsem si to jen vybájila, protože jsem se mu líbit chtěla. Ale byla jsem ještě příliš nezkušená, abych na to přišla.
Rychle jsem vstala. Když se zvedl i Lucas, zeptala jsem se: „Tak co jsi tam teda dělal? Když jsi mě uviděl?“
„Jak už jsem řekl, myslel jsem si, že máš potíže. Tady kolem se potulují různí tvrdí hoši. Ne každý se dokáže ovládat.“ Sundal si ze svetru pár borovicových jehlic. „Neměl jsem hned myslet na to nejhorší. Reagoval jsem instinktivně. Promiň.“
„To je v pořádku, vážně. Teď už vím, že jsi mi chtěl pomoct. Ale mě zajímalo, co jsi dělal v lese, než jsi mě uviděl. Zahájení školního roku začne až za několik hodin. Je ještě dost brzy. Studenti mají přijet až okolo desáté dopoledne.“
„Já jsem nikdy moc nehrál podle pravidel.“
To znělo zajímavě. „Takže ty jsi ranní ptáče?“
„To sotva. Ještě jsem nešel spát.“ Měl okouzlující úsměv a využíval toho. Ale mně to nevadilo. „Moje máma mě sem nemohla přivézt, protože odjela na služební cestu. Tak jsem jel vlakem a zbytek cesty jsem chtěl dojít pěšky, abych trochu prozkoumal zdejší krajinu. A přitom zachránil holku v nesnázích.“
Když jsem si vzpomněla, jak rychle za mnou Lucas běžel, a uvědomila jsem si, že mi chtěl zachránit život, něco se změnilo. Ta vzpomínka ve mně už nevyvolávala strach, ale úsměv. „Proč jsi přijel do Evernightu? Já jsem tu ztvrdla kvůli rodičům, ale ty jsi mohl jít jinam. Na jinou školu. No, prostě někam jinam.“
Vypadalo to, že Lucas opravdu neví, jak na to odpovědět. Šli jsme lesem a on držel větve tak, aby mě neškrábaly do obličeje. Tohle pro mě ještě nikdo neudělal. „To je dlouhý příběh.“
„Já s návratem nespěchám. Kromě toho zbývá do zahájení ještě pár hodin.“

Zdroj: K revue 5/2010

Wolfgang Hohlbein - Zkáza

Nevím, jestli se jedná o poslední díl či ne. Nikde jsem to nenašla.

Když Andrej s Abu Dunem narazí na dívku u potoka při hledání puuri dan (která by Andrejovi mohla dát odpovědi na otázky), nemyslí si, že by pro ně mohla být nějakou hrozbou. Ovšem ona a její tři bratři jim natrhnou zadky. A Andrej tuší, že s těmi dětmi něco není v pořádku.
Oba se pak probudí v cikánském táboře, kde Abu Dunovi zachrání život. Postupně se pak seznamují s životem v něm, Andrej vyráží na trh s Elenou, která ho chce naučit obchodovat.
Jednou se ovšem dostanou do křížku s mlynářem Handmannem, který jim odmítá dát obilí. Že prý je Elena čarodějnice. Celou situaci zachrání otec Flock, který se Andrejovi za místní obyvatele omluví.
Když se pro obilí vydají znovu, Handmann prohlásí, že by ho raději dal sežrat krysám, než ho vydat jim. No a co se nestane, další den Handmann uteče z mlýna, protože se tam objevily krysy a obilí sežraly. Podezření tedy padá na Elenu. Na místo, kde cikáni zůstávájí dorazí i inkvizitor. Nařídí, aby nikdo neopouštěl tábor, dokud se situace nevyřeší.
Sám se pak Andrej s Abu Dunem do mlýna vydají, aby se přesvědčili, venku se ovšem objeví ďábelské děti a mlýn doslova zaplaví krysy. Andrej vyvázne, Abu Dun se musí léčit déle.
Mezitím je otec Flock napadnut těmi záhadnými dětmi, avšak ani Abu Dun je nedokáže zabít. Odvedou proto Flocka do tábora, kde ho ošetří. Pak se vydá zase zpátky tam, odkud přišel.
Elena to dá mezitím dohromady s Andrejem. Když mu po nějaké době řekne, že s ním čeká dítě, je Andrej docela v šoku. Navíc se musí rozhodnout, co dál - může zůstat s Elenou a cestovat, ale tím pádem přijít o Abu Duna, který chce odejít, nebo jít s ním dál a přijít o Elenu.
Puuri dan - Anka - mu navíc neposkytla odpovědi na jeho otázky. Spíš má Andrej o mnoho víc otázek.
Andrej se nakonec rozhodne, že zůstane. Abu Dun odchází. Náhodou však Andrej uvidí, že Abu Dunovo zranění, které měl na ruce, zmizelo. A pojme podezření, že něco nehraje. Navíc se Andrej necítí moc dobře, skoro jako by byl nemocný. Ovšem on nikdy neonemocněl. Myslel si, že nemůže, než potkal Alessu, která zemřela.
Po noci strávené s Elenou se Andrej probere v místnosti s Laurusem, manželem Eleny a náčelníkem cikánů, který se z něho snaží vymlátit duši. Dozvídá se, že všichni ostatní kromě Lauruse jsou taky svým způsobem nesmrtelní. Navíc přijde Anka, která se ho chce zbavit, protože zjistí, že Andrej je nebezpečný. Než ale mrknou, jsou všichni po smrti.
Vydá se hledat Abu Duna. Najde ho nad tuctem zmasakrovaných lidí, mezi nimi i inkvizitor a otec Flock, který přežil. Abu Dun Andreje prosí, aby ho zabil, že si nemůže pomoct, že jako nesmrtelný nechce žít, a tak ho před zraky inkvizitora ho probodne. Jemu nařídí, aby otce Flocka odvedl do bezpečí. Mezitím se na scéně objeví Elena s dětmi (které jsou její vlastní). Všichni jsou nakonec po smrti.
Abu Dun se nakonec probere (Anka nebo kdo z něj udělala nesmrtelného) a spolu s Andrejem vyráží na cestu.. někam.

EDIT: Ještě mě tak napadlo.. Co se stalo s Mariou? Co s Fredericem? Ani ve třetím, ani ve čtvrtém díle jejich jména nepadnou.

City of Glass (The Mortal Instruments #3)

Wow!
Poslední díly knižních sérií bývají nejlepší. Ale tohle bylo fantastický! Prostě si musím koupit originály. Ne anglický, i když kvůli tý obálce by to stálo za hřích.

Clary se chystá na Idris, kde má najít jediného člověka, který je schopen probudit její matku. Jenže Jace nechce, aby Clary šla, takže to narafičí tak, že Simon jako že přijde a oznámí Lightwoodovým, že Clary nechce jet. Když se ovšem portálem na Idris chtějí dostat, zaútočí na ně démoni a Jace je nakonec nucen vzít Simona sebou.
Když se to dozví Clary (která si myslí, že je Simon v NY), otevře si vlastní portál a na Idris sebou vtáhne i Luka, který se ji snažil zastavit. Skončí v jezeře Lyn, jehož voda je pro Lovce stínů nebezpečná. Clary si lokla a tak ji Luke musí dostat k někomu, kdo jí může pomoct. A tak zamíří k Lukově sestře Amatis.
Mezitím se Simon seznamuje se Sebastianem a s Aline. Po nějaké době se rozhodne, že se Simon vrátí portálem do New Yorku. Alec ho doprovází, pak se Simona ujme konzul Malachi, ale ten ho místo odvede k Inkvizitorovi, který chce vědět, jak to, že mu nevadí slunce. A protože mu to Simon neprozradí, hodí ho do vězení, ve kterém se přes zeď seznámí se Samuelem.
Clary uteče z domu Amatis a vydá se hledat Jace. Když ho najde, hooodně se s ním pohádá. On ji osočí z toho, že je bezmocná, že není Lovec stínů a že se ostatní kvůli ní nechtějí nechat zabít. Ona na oplátku řekne, že se chová přesně jako svůj otec Valentýn. Když se snaží Clary najít cestu domů, dohoní ji Sebastian a cestu jí ukáže. Když se pak vrátí, Amatis už na ni čeká.
Jace se pak pokouší dostat Simona z vězení, ale ten odmítá s tím, že by se vědělo, kdo za tím stojí. Tak se Jace zase vrátí.
Sebastian se další den objeví s tím, že ví, kde najít Ragnora Fella, tu osobu, která může pomoct Claryině matce. Když ovšem dorazí na místo, najdou Magnuse. Ten Clary řekne, že Ragnor je mrtvý. Objeví skrytou zprávu. Clary musí najít Bílou knihu, ve které je to kouzlo, které drží její matku v kómatu. Na cestě zpátky Sebastian Clary políbí a pak jí řekne, že je Simon uvězněn ve městě.
Doma na ni čeká Jace. Je na něj naštvaná, hazí po něm talíře (jej, to mě pobavilo :D) a pak se spolu vydají na místo, kde Jace vyrůstal. Najdou Bílou knihu ukrytou v kuchařce. Čirou náhodou vlezou do sklepa, kde najdou uvězněného anděla. Ten jim ukáže, jak Valentýn, co provedl se svým prvním dítětem (tedy Jacem). Jocelyn pila krev démonů a Valentýn tím chtěl dosáhnout dítěte válečníka. Jocelyn pak od Valentýna utekla, aby se to samé nestalo s Clary a taky Clary ukáže jednu runu. Anděl se pak zabije a statek se tím pádem začne hroutit. Jace a Clary ale stihnou utéct. Venku pak řeší, že Jace je zčásti démon a Clary anděl a že to je ten důvod, proč ho to k ní tak táhne. Když pak pěšky šli zpátky do Alicante, město hořelo.
Aleca a ostatní napadnou démoni a odnesou Aline. Isabel se proto vydá za ní. Ta pak uteče pryč. Alec pak nechá Isabel s Maxem a Sebastianem v domě a sám se vydá ven na pomoc. Isabel na okamžik odejde, a když se vrátí, Maxe ani Sebastiana nemůže najít. Sebastian ji pak nakonec zmlátí. (Parchant!)
Clary se s Jacem dostane do vězení, kde je Simon. Dostanou ho ven a Simon trvá na tom, že půjde i Samuel. V něm ale Jace pozná Hodge. Ten jim řekne, že třetí Nástroj smrti je zrcadlo, které představuje jezero Lyn. Pak se přiřítí Sebastian a zabije ho. Zpátky v Alicante najdou Lightwoodovi v domě, Maxe Sebastian zabil.
Pak se přijde na to, že Sebastian vůbec nebyl ten, za koho se vydával. Na zasedání, kterému šéfuje Inkvizitor Alderrtee, se objeví Valentýn jako projekce. Dá jim den na to, aby se rozhodli, zda se vzdají Valentýnovi a budou mu přísahat poslušnost, nebo jestli budou proti němu. V případě druhé možnosti Valentýn vypustí armádu démonů. Zabije Aldertreeho a zmizí.
Jace se pak vydá stopovat Sebastiana. Jocelyn se objeví a Clary je na ni nejdřív naštvaná, ale pak si s ní promluví. Dozví se, že Jace ve skutečnosti není její bratr (no hurá!), ale Sebastian.
Clary navrhne, že označí runou (tou od anděla) každého Lovce stínů a Podsvěťany. Tím by se totiž jejich síly vyrovnaly. Nakonec souhlasí. Lovci stínů tak budou bojovat s vlkodlaky a i s upíry, ale pod podmínkou, že jim vydají Simona. Ten pak jde dobrovolně.
Jace se mezitím střetne se Sebastianem. Skoro Jace zabil, ale Isabel zakročila a Jace ho nakonec dorazil. A taky se dozví, že Clary není jeho sestra.
Ta se mezitím snaží dostat k jezeru Lyn, aby zastavila Valentýna. Chce totiž vyvolat anděla, který mu prokáže jednu laskavost. A Valentýn se chce zbavit všech Lovců stínů, kteří jsou proti němu. Když se Valentýn snaží Clary zabít, objeví se Jace. Ten bodne Valentýna, ale Valentýn probodne i Jace, který zemře. Valentýn pak vyvolá anděla, ale ten ho zabije, protože to všechno chtěl udělat pro vlastní slávu. Prokáže tak jednu laskavost Clary, a ta si přeje Jace.
Jace je vlastně vnukem bývalé Inkvizitorky Imogen, která mu zachránila život. Alec to dá dohromady s Magnusem, Jocelyn s Lukem a Clary nakonec s Jacem.
No a pak už všichni oslavují a koukají na ohňostroj.

Credit to Kava-Nii-Chan and mortal-vampire-host.

Blue Moon (The Immortals #2)

Poté, co se Ever rozhodla být s Damenem a tím pádem nesmrtelná, začne srkat stejný červený nápoj jako on, přičemž přestane jíst normální jídlo. Sabine si toho všimne a hned si myslí, že je Ever anorektička. Nakonec ji Ever teda přesvědčí, že není to, co si myslí a že je všechno v pohodě.
Po čtyřech stoletích se Damen a Ever chtějí posunout o krok dál. Damen totiž zůstává pořád stejný, ale Ever se pokaždé reinkarnuje a Damen ji tak musí pořád hledat. Až do teď. A tak si naplánují společný víkend v luxusním hotelu.
Mezitím se na škole objeví nový spolužák Roman. Everina kamarádka Haven po něm jede, ale zdá se, že on má oči jenom pro Ever. Od té doby, co se Roman objevil, to vypadá, jako by byl Damen nemocný.
Když dojde k avizovanému výletu do hotelu, Damen odjede pryč. Pár dní se neukáže a když k tomu nakonec dojde, chová se dost jinak. Ne jako kdyby s Ever chodil. Navíc Ever vidí jeho auru, dokáže číst jeho myšlenky a už z něj nevyzařuje takové teplo jako dřív.
Vůbec všechno se změní. Ti nejlepší na škole sedí u oběda u jednoho stolu zároveň s těmi nejhoršími. Všichni si na Ever ukazují jako na blázna a zároveň ji mají za stíhačku, protože Damen se najednou začal tahat s jinou holkou a ona se s ním snažila si promluvit. Dokonce i do domu se mu vloupala.
Roman je na druhou stranu v klidu a odmítá Ever říct, co se děje. Začíná si myslet, že v tom má prsty Roman. Když se jí to později potrvdí, dozví se navíc, že Roman je taky nesmrtelný.
S Avou, která jí chce pomoct, se vydává do Summerlandu, kde potká dvojčata Romy a Riney. Tak trochu jí dělají průvodkyně a zavedou ji do jednoho chrámu, kde Ever uvidí Damenovu minulost, jak mu zavraždili rodiče při výrobě červeného nápoje. Zároveň Ever zjistí, jak zachránit Damena. Může se vrátit v čase a tím zachránit svoje rodiče a sestru, ale taky přijít o Damena.
Rozhodne se pro svoje příbuzné a společně s Avou v Summerlandu obstarají vše, co je potřeba. Ever taky musí připravit protilátku pro Damena, aby ho zachránila. On, protože nepije svůj džus pro nesmrtelné (:D), umírá. Ovšem ta protilátka, aby byla účinná, musí se nechat chvíli ležet a pak do ní přidat tu poslední věc- jakousi bylinku.
Ve škole nakonec Ever probere svoje spolužáky a Romanovou kouzlo na ně už nepůsobí. Dotáhne Damena k Avě domů a pomalu se začne loučit.
Aby se Ever pojistila, na papírek si napíše pár věcí: nevěřit Drině, nechtít tu mikinu (kvůli které nakonec bourali) a Damena.
Zpátky ve svém původním životě se Ever něco nezdá. Má přítele, ale tak nějak o něj nemá zájem. Jednoho dne, když všichni spolu vyráží na rodinný výlet k jezeru, jí Riley prozradí, že třeba ona má přežít. Pak do nich z boku narazí kamion a Ever se probudí zase ve svém pokoji.
Žene k Avě, aby zachránila Damena a tam narazí na Romana. Ten se ho chtěl zbavit, protože prý zabil Drinu, jenže Ever mu prozradí, že to ona to udělala. A pak se Roman rozhodne pro záchranu Damena.
Potkají Riney, která je v kruhu s Damenem. Zakazuje Ever ten kruh porušit, jestli chce Damena zachránit, protože kdyby vstoupila ona, mohl by i Roman. Ten přesvědčí Ever, aby do protijedu, co zachrání Damena, nakapala pár kapek svojí krve. Poté Ever kruh poruší, Damen se uzdravuje a Roman prozrazuje Ever, jak lehce se nechala napálit. Damen totiž bude v pořádku, ale jakmile se s Ever třeba jenom políbí, tak zemře.

Claudia Gray - Akademie Evernight (Evernight #1)

Šestnáctiletá Bianca chce utéct z domova. Rodiče ji odvezli z městečka, kde dosud žila, a zapsali ji na akademii Evernight, strašidelnou internátní školu, kam chodí studenti, kteří jsou až příliš dokonalí: krásní, bohatí a bezohlední. Bianca ví, že mezi ně nezapadne. Potom pozná Lucase. Je jiný než ostatní, neuznává snobská školní pravidla a dokáže se svým bezohledným spolužákům postavit. Přestože Lucas Biancu varuje sám před sebou, vzniká mezi nimi pouto, kterému ani jeden z nich nedokáže vzdorovat. Bianca by dala v sázku vše, jen aby mohla být s Lucasem, ale temná tajemství jsou nevyhnutelně předurčena k tomu, aby je od sebe odtrhla... a otřásla vším, v co Bianca až dosud věřila.

Aneb další knížka ala Twilight. Ne, že by to neznělo zajímavě, ale já toho mám teď hodně.
Jinak mám k dispozici zase ukázku, bude později. Také jsem objevila, že tahle série má prozatím 3 díly, 4. vyjde v březnu příštího roku.
Anglické originály najdete tady.

Richelle Mead - Spirit Bound (Vampire Academy #5)

Dnes vychází (ne u nás, jak jinak) předposlední pátý díl ze série Vampýrská akademie s názvem Spirit Bound.

Dimitrij dal Rose poslední šanci. Ale ona si vybere špatně...
Po dlouhé a strastiplné cestě do Dimitrijova rodiště na Sibiři se Rose Hathawayová konečně vrací na Akademii sv. Vladimíra - a ke svojí nejlepší kamarádce Lisse. Maturita se blíží a děvčata se nemohou dočkat, až začne jejich skutečný život za branou Akademie. Ale Rosino srdce stále bolí kvůli Dimitrijovi a on je tam venku, někde.
Nedokázala ho zabít, když měla šanci. A nyní se její nejhorší obavy blíží k naplnění. Dimitrij ochutnal její krev a ona ve svém srdci ví, že ji loví. A jestli se k němu Rose nepřidá, nezastaví se dokud ji neumlčí... navždy.

EDIT: E-book už se objevila na netu :)
EDIT 2: Už i audio je venku.

Cassandra Clare - City of Glass (The Mortal Instruments #3)

Neodolala jsem a pustila se do posledního dílu. Teda vlastně ne posledního, ještě vyjde City of Fallen Angels, ale to už bude jen z pohledu Simona.
Když jsem zkoumala obálku, myslela jsem si, že je to Alec. Teď jsem toho názoru, že je to asi Sebastian.
Na to, že jsem začala teprve včera, jsem už docela dost pokročila. Za sebou mám zhruba třetinu.
A musím říct, že Jace je hajzl! Dosud.
Anotace:
Aby zachránila svou matku, musí Clary cestovat do domova předků Lovců stínů - do Města ze skla. Ani jí nevadí, že vcházet do města bez povolení je proti zákonu a porušení zákona může znamenat smrt. Věci zhorší i to, když se dozví, že ji tam Jace nechce a že Simon se ocitne ve vězení Lovců stínů, kterým je upír, kterému nevadí slunce, hodně podezřelý.
Jak Clary odkrývá víc z rodinné historie, najde spojence v tajemném Lovci stínů Sebastianovi.
Jedinou šancí, jak porazit Valentýna v plné síle, který chce zničit Lovce stínů, je spojit se s odvěkými nepřáteli. Ale můžou Podsvěťané a Lovci stínů odložit svou nenávist ke spolupráci? Zatímco si Jace uvědomuje, kolik je ochoten obětovat kvůli Clary, může Clary využít svoji sílu k záchraně Skleněného města - cokoli to bude stát?

Alyson Noël - Evermore (The Immortals #1)

Ever při autonehodě přijde o své rodiče, sestru a psa. Viní z toho sama sebe a nechce si odpustit. Od té doby dokáže číst lidem myšlenky, vidí auru lidí a obsah knížky se dozví jen tím, že se jí dotkne. Pokládá to za prokletí, a proto nosí mikinu s kapucou a v uších má neustále sluchátka, aby se vyhnula kontaktu s lidmi.
Ve svém pokoji se často zjevuje Riley - její sestra, která si s ní povídá. Se svou tetou Sabine má Ever zvláštní vztah, tak nějak neví, o čem s ní mluvit.
Když se ve škole objeví Damen a Ever se náhodou dotkne, všechno se změní. V tu chvíli totiž Ever neslyší ničí myšlenky.
Jednou Ever u sebe doma na Halloween večírek a převlékne se jako Marie Antoinetta. Pozve taky svoje jediné dva kamarády Haven a Milese. Ne Damena. Sabine pozve Avu, která vidí Riley. Ví, co Ever trápí a snaží se jí pomoct, jenže ta to odmítá. Ovšem, Damen se objeví (jako milenec Marie Antoinetty), chvíli tam pobude a pak zase zmizí.
Ve škole se Damen snaží usmířit s Ever. Dělá cukru-cukru a zabere to. Ten ji pozve na rande místo školy a spolu poté vyrážejí do Disneylandu. Na cestě zpátky jede Damen za Ever, ale po chvíli zase zmizí. No a Ever je zase naštvaná.
Haven se zkamarádila s Drinou a Evangelinou. Jednou do spolu vyrazí do nějakého klubu, pak se ale Drina s Haven vypaří a Evangelinu tam nechají. Snaží se jí dovolat, avšak po týdnu se dozví, že je mrtvá.
Vliv Driny na Haven roste: nosí stejné oblečení, barvu vlasů má stejnou a na zápěstí si Haven nechala vytetovat hada, který se honí za vlastním ocasem. Když se na něj Ever podívala, měla pocit, že se hýbe. Když však mrkne, nic se neděje. Po nějakém čase se do jejího tetování dostane infekce. Ale Haven si nechce nechat pomoct.
Poté se Haven pohřešuje. (Ani kdybyste mi vyhrožovali vraždou, nevzpomněla bych si proč.)
Ever dojede domů, Damen na ni čeká, uvaří jí večeři a pak Ever varuje, aby ho nesledovala domů. S Rileyinou pomocí se Ever dozví drby o celebritách, ale taky to, kde Damen bydlí.
Dojede tam, najde velký prázdný dům a jeden pokoj, který je zavřený. Když vejde dovnitř, uvidí Damena skloněného nad Haven, a okamžitě si pomyslí, že ji chce zabít. Snaží se zavolat pomoc, jenže Damen jí něco provede s pamětí.
Probere se doma, dorazí do školy, Damen na ní už čeká, jenže Ever ví, že něco není tak jak má. Nepamatuje si posledních pár dní. Haven se najednou objeví a když říká Ever, o čem se jí zdálo a zmíní při tom slovo krev, Ever to všechno dojde zpátky. Odežene Damena s tím, že ho nesnáší, že to on může za smrt jejích blízkých.
Když si společně s Milesem a Haven lokne alkoholu, zjistí, že to má účinky na její schopnosti - otupuje to smysly, takže k ní nepronikají myšlenky ostatních. Začne se proto opíjet pravidelně, až to jednoho dne praskne a na týden jí vyloučí ze školy.
Drina pozve Haven na párty a ona nadšeně říká, že nic nemůže prozradit, že to slíbila.
Když se v den párty Ever probere s kocovinkou, uvidí vedle sebe pírko, který jí dal Damen na Halloweenským večírku. On tam byl. Ve snu viděla nějaký kaňon. Ihned se tam vydá s tím, že tam uvidí Haven a Milese, aby si s nima promluvila.
Jenže potká Drinu. A ta jí vyhrožuje, říká, jak moc miluje Damena a že je její a že se Ever stále mezi ně plete už několik desetiletí. Drina se jí snaží zabít, jenže Ever myslí na svou rodinu, na to jak byli šťastní a najednou zmizí.
A objeví se v Summerlandu (kde si myšlenkou ztělesní Orlanda Blooma :D), kde potká Damena. Ten jí vysvětlí, že je nesmrtelný a že se Ever má rozhodnout, jestli chce být taky.
Zpátky doma si zajde za Avou pro pomoc. Naučí Ever, jak si zaštítit mysl, aby jí Damen (nebo i Drina) nemohli číst tak snadno myšlenky. Ava jí taky prozradí, že by možná měla Riley pustit dál, aby byla s rodiči. Jenže ona je jediné, co Ever zbylo. Nakonec teda Riley řekne sbohem a ta jí slíbí, že jí bude dávat signály, aby věděla, že je s ní. Poté, když si Ever teda rozmyslí (a taky přestane chlastat), že Damena miluje a že s ním chce být, se potká v kuchyni s Drinou, která ji chce (zase?!) zabít. Dají si pár facek, rozmlátí kuchyni, Drina prozradí, že to ona může za nehodu její rodiny a vtom (tradá) se objeví Damen. Tím, že Ever sobě odpustila vinu za smrt jejích blízkých, zabila Drinu a na čele jí zmizela památka na osudnou nehodu - jizva na čele.

Zavržený (Hush, Hush #1)

Je to asi minuta, co jsem skončila.
Bylo to dobré. Dost dobré. Chytlavé. Vtipné.
Začíná to tak, že kdysi dávno jeden chlapec donutil Chaunceyho složit přísahu věrnosti. Každý rok, když začne hebrejský měsíc Cheshvan, je jeho tělo po dobu dvou týdnů ovládáno někým jiným. A on s tím nemůže nic udělat. Kdo? No Patch přeci, ten, který ho donutil přísahat. Chauncey je totiž Nephilim, potomek anděla a člověka. Nesmrtelný.
Nora je vzorná studentka, a když se jí dostane na biologii jako partnera Patche, protestuje. Jenže učitel s tím nic neudělá. Scéna v baru (viz ukázka) to jenom přiostřuje. Ve škole chodí k psycholožce, protože jejího tátu zabili, když kupoval dárek pro její matku. Najednou se tam objeví nová psycholožka slečna Greenová a rýpe se v Nořině minulosti.
Nora má neustále pocit, že ji někdo sleduje. Jednou jede domů od své kamarádky Vee a porazí osobu v lyžařské masce. Vyděšená jede zpátky k Vee, a ta, když se podívá na svoje auto, nic nevidí. A Nora si myslí, že se zbláznila.
Postupem času Nora s Vee potkávají Patche prakticky na každém rohu a Nora už si myslí, že ji sleduje. (Vtip: on si myslí, že ona sleduje jeho :D) Vee se proto rozhodne pro akci: s Norou se lstivě dostanou k záznamům ve škole, kde Nora prohledá Patchovu složku. Nic tam nenajde.
Nicméně Nora si uvědomuje, že to s jejími city k Patchovi nebude jen tak. (Hm, jak to bylo v anotaci? 'Patchovy oči připomínaly černé hvězdy.' No bodejť by jo :D). Ve škole se Nora seznámí s Elliotem a Julesem, kteří přestoupili z jiné školy. Pozvou ji a Vee ven a společně jedou do zábavního parku. No a tam uvidí Nora Patche. Ten ji láká, aby šel s ní, že jí řekne, co se děje. Tak Nora jde - s výmluvou, že si jde koupit cukrovou vatu - a povozí se s Patchem na horské dráze. Přitom má pocit, že vypadla z vozíku ven. Jenže pak se zase probere a je na nástupišti. Její kamarádi už odjeli, takže ji Patch sveze na motorce domů.
Ve svém pokoji, když přijde jednou domů, Nora uvidí toho v lyžařské masce. Všechno je rozházené a Nora utíká zavolat policii. Když policisté přijedou, najdou pokoj v neporušeném stavu.
Když se Nora vydá na nákupy s Vee a venku uvidí tu osobu v lyžařské masce, vymění si s Vee bundu a ta vyjde z obchodu první. Po chvíli ji najde Nora zmlácenou. Vee si myslí, že jí to udělal Patch, ale Nora tomu nevěří.
Jednou v knihovně si Nora proklepává Elliota. Zjistí, že na škole, odkud přišel, došlo k údajné sebevraždě jeho přítelkyně. Elliot byl vyšetřován. Když si to Nora čte, Elliot se jí objeví za zády. Prchne, co jí nohy stačí. Jenže jí to nedá spát, Vee jí to nevěří a tak se Nora vydá do Portlandu poptat se na něj. Vee se mezitím vydá s Elliotem a Julesem na nějakou párty a to i přesto, že jí to Nora zakázala. Elliot jí totiž vyhrožoval fyzickým násilím.
V Portlandu Nora zjistí, jak to s Elliotem bylo. Pokecá si se servírkou, která dělala s tou mrtvou slečnou. Pak vyrazí za Vee, která jí volá. Chce se dostat do toho baru, kde je. Po cestě potká paní bez domova, která jí prozradí směr za její kabát, čepici a rukavice. Když se pak otočí, uslyší výstřely, otočí se, uvidí paní na zemi a je jí jasné, že zakuklenec (lyžařská maska :D) jde po ní. Zavolá záchranku, ale když se pak znovu otočí, tělo je pryč. Z budky zavolá Patchovi, přijede, jedou za Vee, jenže po cestě se autu porouchá motor, a tak Nora skončí s Patchem v motelu.
Když se pak Nora dotkne Patchovi jizvy na zádech ve tvaru V, zjistí, kdo je a co má v úmyslu. Dabria (alias slečna Greenová) poví Patchovi, že ví, jak získat zpátky křídla, že prý stačí jen dělat strážného anděla Noře. Jenže on je nechce zpátky, chce být člověk. Ale Dabria chce jeho zpátky.
To on ji chtěl zabít, aby se stal znovu člověkem. Je totiž padlým andělem a musí obětovat ženského potomka ze stejného rodu, z kterého je Chauncey. Jenže to Patch nedokáže.
No a co když Noru nechce zabít žádnej chlápek, ale Dabria? Když se dostane domů, čeká na ni. Chce jí zabít a vysvětluje jí, že chce Patche pro sebe. Mezitím zuřivě podpaluje dům. Všimněte si: Nořina matka není doma, je pracovně na nějaké svatbě. Nora se schová, Patch ji najde, nařídí jí, aby odjela do zábavního parku, jenže místo toho zavolá Vee, jestli je v pohodě.
Ta se Elliotem a Julesem vloupá do školy, kde hrajou na schovku. Vydá se za nima, Patch ji dožene a tam dojde k největšímu překvapení v knížce. Za všechno totiž může Jules. On donutil Elliota zabít svou přítelkyni a skočil Noře pod auto. On totiž není Jules, ale Chauncey. Někam zavřel Vee, snaží se zabít Noru, která ho bodne skalpelem do stehna a snaží se utéct. Jenže on zamknul všechny východy. A Patch je kdovíkde.
Nořinou slabinou je to, že se bojí výšek. A Jules to ví, protože dokáže do hlavy dostat cokoli chce. Obrázky, myšlenky, prakticky všechno. Nora ovšem musí vylézt po žebříku. Patch jí skrz myšlenky říká, co dělat. Když pak Nora Julesovi/Chaunceovi prozradí, že jsou pokrevně příbuzní a že tím, že se obětuje, se stane Patch člověkem, pokusí se ji zastavit. Jenže ona skočí z krovu.
Probere se doma, kam ji dotáhnul Patch. Ten nepřijal její oběť a stal se tak jejím strážným andělem. A Jules je po smrti.

Vynechala jsem pár detailů, ale snad to nevadí.

Jak si z nás Maggie dělá srandu

Maggie Stiefvater, autorka Shiver, postla na svém blogu jeden velice vtipnej obrázek:Sam je hlavní představitel, Rachel je kamarádka Grace, Isabel je sestra Jacka a Cole bude asi novej ve smečce. Poslední věta ale nejlepší :D
Protože jsem byla zvědavá, jestli si Maggie vážně vytvořila profily na facebooku, zkusila jsem je najít a voila:

Info

Protože momentálně nemám co napsat, uvedu aspoň, čemu se věnuju.
Knížku Zavržený (v originále Hush, hush) můžu jen doporučit! Včera (vlastně dneska) jsem od ní odtrhla oči až o půl třetí ráno.
Evermore se taky prokousávám, ale zatím tam není moc znát, o co vlastně jde.
Taky jsem se prohrabala vším, co jsem četla (teda ne vším, mnoho jsem toho už zapomněla) a aktualizovala si profil na goodreads.com. Knížky k přečtení se mi tam hezky kupí :D

Čtvrtý díl Eragona?

Poslední příspěvek dneska, slibuju.

Vypadá to, že Christoper Paolini maká na posledním díle ze svojí tetralogie Eragon. Jako důkaz zde najdete ukázku ze čtvrté knihy. Ještě dodám, že se neví žádný přibližný termín vydání ani název.

Left Hand of God

Thomas Cale přišel do svatyně vykupitelů jako malý kluk.
Všichni, co tam přijdou, jsou vychováváni jako vojáci. Do hlav je jim vtloukáváno, že se jako hříšníci už narodili. Což je pochopitelně blbost.
Ale abych se dostala dál, Cale je bit, týrán a nikomu nevěří, jen sám sobě. Ochranou ruku nad ním drží vykupitel vojevůdce Bosco.
Ten si ho taky volá pokaždé, když přemýšlí o nějaké taktice. Díky úrazu hlavy, který Cale utrpěl (zase: už nevím jak), ví, co jeho protivník udělá ještě než to udělá. Zároveň protivník nepozná, co se Cale chystá udělat.
Cale má dva přátele: Váhavého Henryho a Kleista. Jednou se rozhodnou utéct, při útěku se Cale zbaví jednoho vykupitele, který pitval (fuj!) nějaké dvě slečny, a jednu z nich zachrání. Ona - Riba - a jeho přátelé čekají na Cala, který se vydal ven prozkoumat terén. Když ho pronásledují vykupitelé se psy, zahrabe se do bláta a přijde na geniální plán. Vezme nějaké sebou, dorazí zpátky do svatyně a všichni nakonec prchnou.
Ale - dostanou se do zajetí Materazziů, Cale jim prozradí část plánů, které vykupitelé chystají (díky němu; sám ten plán vymyslel) a tak se pokusí je zarazit. Dá se dohromady s Arbell Labutí šíjí a potká IdrisPukkeho, který ho chvíli doprovází.
Materazziové měli mnohonásobnou převahu, ale přesto prohráli. Vykupitelé byli totiž vyčůraní a většina Materazziů si vlastně zavinila svoji smrt sama. Do bitvy se Cale vydal hledat Arbellina bratra Simona, místo toho našel a zachránil jednoho z Materazziů. Odvede na nedalekou farmu a sám se vydá zpátky do Memphisu za Arbell. (Ach ta láska :D) Po cestě ho však zajmou vojáci, vrátí se zpátky do Memphisu, tam se setká se svými třemi přátely a výměnou za jejich svobodu je to, že Cale zůstane s vykupitelem Boscou. Cale souhlasí, a když se spolu s vykupitelem vydá někam pryč, Henry, Kleist a IdrisPukke je sledují.

Marně se teď snažím vygooglovat nějaké podrobnosti o dalších dvou dílech, nebo přinejmenším aspoň o tom následujícím. Našla jsem pouze oficiální stránky.

House of Night - Marked

Zase upíři.
Ale pozor, změna: nezáří, nejsou jedovatí a ani nenosí žádný prsten, co je ochrání před sluncem.
Prostě si přijde Stopař, oznámí dotyčné osobě, že je vybrána a tím to hasne. Osoba pak změnu buď přijme, nebo zemře.
Přesně to potká Zoey. Je ve škole, zjeví se Stopař a ona neví, co dělat. Její rodiče jsou zděšeni, že mají pod střechou nestvůru, a tak se Zoey rozhodne, že uteče a do Školy noci se dostane sama.
Cestou se staví za babičkou, jenže tam se praští do hlavy (už netuším proč), uvidí sama sebe ležet na zemi a taky si při tom trochu pokecá s bohyní Nyx.
Měla bych poznamenat: Zoey je tak docela zvláštní - její znamení na čele by nemělo být barevné, ale je. To je ale znak dospělých upírů. No a všichni na ni hned koukali s otevřenou pusou.
Probere se ve Škole, převezme si ji tam velekněžka Neferet a při cestě do svého pokoje se náhodou stane svědkem docela ožehavé scény.
Seznámí se s Afroditou (jedna z aktéru oné scény), které si myslí, že každýmu šéfuje, spřátelí se s dalšími pár lidmi a věci zaběhnou celkem do normálu.
Proměnu nezvládnou dva lidé ze školy a Zoey je v šoku, když je pak postupně uvidí, živé. S červenýma očima. Ale oni zase zmizí, takže si z toho nic moc nedělá.
Na rituálu Dcer temnoty koluje pohár s vínem, ve kterém je i kapka krve. Ale Zoey chce víc a víc... Když je pak venku, narazí na svého (skoro) bývalého se svojí nejlepší kamarádkou. Žádá je, aby šli pryč. Zoey pak náhodou škrábne Heatha (toho bývalého, teda, skoro) a lokne si krve. Netušila, jaký z toho bude mít potíže.
Ale už zkratkou: Zoey zjistí, že má nadání pro pět smyslů (voda, oheň..), dá se dohromady s Erikem (druhý aktér oné scény), Afrodita žárlí a při dalším rituálu Dcer temnoty vyvolá duchy. Jenže to Afrodita nezvládne, Zoey zasáhne a zachrání Erika s Heathem, vlastně všechny a to vše na vlastní oči vidí Neferet, která zbaví Afrodity vedoucí funkce a dá ho Zoey.

Počítám, že v dalším díle se rozvine to se znovuoživlými mláďaty.
Knížce bych dala tak tři hvězdy z pěti. Přišlo mi, jako by autorka chtěla každýho poučovat, a to já nesnáším. Ale ani celkově mi tahle knížka moc nesedla, takže se hned do dalšího dílu rozhodně nepustím.

Zavržený - ukázka, 3. část

A poslední :)

Patch pomalu odložil tágo na hrací plochu a prstem na mě kývl, ať jdu blíž. Ani to se mnou nehnulo.
„Tajemství?“ Zase použil ten protivně sebevědomý tón. „Nikdy předtím jsem do školy nechodil. Další tajemství? Není to tam tak hrozné, jak jsem si myslel.“
Lhal. Všichni chodili do školy. Jsou na to zákony. Lhal, aby se na mě mohl povyšovat.
„Myslíš si, že lžu,“ šklebil se.
„Nikdy jsi nechodil do školy, nikdy? Pokud je to pravda... pokud nekecáš, a já si myslím, že kecáš, kvůli čemu ses rozhodl s tím začít zrovna letos?“
„Kvůli tobě.“
Projel mnou záchvěv strachu, ale přesně to Patch chtěl. Nehnula jsem ani brvou a tvářila se otráveně.
„A teď ten skutečný důvod.“
Přiblížil se ještě o krok a naše těla náhle odděloval jen nepatřičně uzounký prostor.
„Tvoje oči, Noro. Tvoje ledové, šedé oči jsou pro mě překvapivě neodolatelné.“ Naklonil hlavu, aby mě prostudoval i z jiného úhlu. „A tvoje vražedně plné rty.“
Ucukla jsem, zděšená ne jeho komentářem, ale částí vlastního já, které se to líbilo.
„To stačí. Jdu pryč.“
Ale věděla jsem, že neříkám pravdu. Musím říct ještě něco. Hlavou mi zběsile vířily myšlenky a já se snažila vybrat nějakou, která by stála za vyslovení. Proč je tak uštěpačný a proč se chová, jako bych si to zasloužila?
„Zjevně toho o mně spoustu víš,“ vydala jsem ze sebe prohlášení roku. „Víc, než bys měl. A taky evidentně přesně víš, co říct, abych se cítila nepříjemně.“
„Usnadňuješ mi to.“
Probodl mě osten hněvu. „Přiznáváš, že to děláš schválně?“
„Co jako?“
„Že mě provokuješ.“
„Zopakuj ještě to provokuješ. Líbí se mi tvoje pusa, když to říkáš.“
„Skončili jsme. Věnuj se svému kulečníku.“ Sebrala jsem ze stolku tágo a podala mu ho. Nevzal si ho.
„Nesnáším, když s tebou musím sedět,“ štěkla jsem. „Nesnáším, že s tebou musím dělat úkoly. Nesnáším ten tvůj ironický úsměv!“ Tiklo mi v čelisti, to se stává pokaždé, když lžu. Ani jsem netušila, že právě lžu. Hned bych si dala pár facek. „A tebe nesnáším taky!“ dodala jsem co nejpřesvědčivěji a bodla mu tágo do hrudníku.
„A já jsem rád, že nás dal trenér dohromady,“ prohlásil Patch. Ve slově „trenér“ jsem zaregistrovala lehkou ironii, ale na žádný skrytý význam jsem nepřišla. Aspoň si konečně vzal to tágo.
„Udělám všechno proto, aby nás rozsadil.“
Patch to shledal natolik humorné, že dokonce v úsměvu ukázal zuby. Sklonil se ke mně, a než jsem stačila ustoupit, něco mi vymotal z vlasů.
„Papírek,“ vysvětlil a pustil ho na podlahu. Jak se stahoval zpátky, všimla jsem si, že má na zápěstí nějakou značku. Zprvu mi to přišlo jako tetování, ale na druhý pohled jsem poznala rezavě hnědé, mírně zvrásněné mateřské znaménko. Tvarem připomínalo rozprsknutou kapku barvy.
„Docela nešťastné místo pro znamínko,“ podotkla jsem. Měl je na stejném místě jako já svou jizvu, což mě znervóznilo.
Patch klidně zakryl zápěstí rukávem a tvářil se až nápadně lhostejně.
„Máš je radši na soukromějších místech?“
„Nemám je ráda nikde.“ Hm, bůhvíjak tohle vyznělo, zkusím to znovu. „Nechci vědět, kde všude je máš.“ Dobře, třetí pokus. „Tvoje znamínka mě nezajímají. Tečka.“
„Další otázky?“ zeptal se. „Komentáře?“
„Ne.“
„Pak se uvidíme na biole.“
Přemýšlela jsem, jestli mu nemám vpálit, že se neuvidíme už nikdy v životě, ale nerada bych brala svá slova zpět dvakrát v jednom dni.
Později v noci mě ze spánku vytrhlo hlasité prásknutí. Strnula jsem, tvář přitisknutou k polštáři, všechny smysly v pohotovostním režimu.
Máma odjížděla za prací přinejmenším jednou v měsíci, takže jsem zvyklá, že spávám v domě sama, a už dávno si nepředstavuju skřípavé kroky, ploužící se z chodby do mé ložnice. Nikdy jsem se tu necítila nesvá. Ale poté, co tátu zastřelili, když v Portlandu kupoval mámě dárek k narozeninám, pronikla mi do života přítomnost něčeho zvláštního. Jako by něco obíhalo kolem mého světa a zdálky mě pozorovalo. Nejdřív mě ten podivný přízrak děsil, ale nikdy se nestalo nic zlého a ostří strachu se otupilo. Napadlo mě, že je to vyšší záměr, že to tak má být. Možná mi tátova duše zůstala nablízku. Ta představa mě obvykle uklidňovala, ale dnes ne. Dnes mě mrazilo, jako by se mi po těle sypaly kostky ledu.
Koutkem oka jsem zahlédla, jak se po podlaze plouží nepřirozený stín. Trhla jsem hlavou k oknu, ale venku stříbřitě zářil měsíc a nic, než jeho paprsky, mi do pokoje stíny vrhat nemohlo. Nic tam nebylo. Přitiskla jsem se k polštáři a namlouvala si, že možná přes měsíc přeběhl mrak. Nebo nějaké smetí unášené větrem. Přesto jsem ležela pár minut napjatá jako struna a čekala, až se trochu uklidním.
Po chvíli jsem sebrala odvahu vylézt z postele a podívat se z okna, ale trávník pod oknem zůstával tichý a prázdný. Jediné zvuky vydávaly stromy, vrzající vzadu za domem, a moje srdce, které se snažilo probít z hrudi.

Zdroj: K revue, 4/2010

What I'm gonna read - May

Rozhodla jsem se, že si budu psát seznam, co bych si ráda přečetla. Moje skleróza je strašná a kdykoli vlezu na jakýkoli web nebo se začtu do Pevnosti, najdu nové knížky, které bych si chtěla přečíst. Uvidíme ale, jak dlouho mi to vydrží.
A když je dneska toho prvního..
Rozhodně:
Richelle Mead - Blood Promise, když to vyjde, možná si dám i Spirit Bound,
P.C. Cast - Označená, Zrazená,
Orwell - Farma zvířat (jen kvůli škole),
Alyson Noel - Evermore,
a nejspíš si dám i Hush, hush od Beccy Fitzpatrick.
Samozřejmě, nejspíš dočtu i Levou ruku boží a poslední díl Kroniky nesmrtelných.

PS: Začátek měsíce neznamená začínání nových knížek, ale i dočítání těch z předešlých měsíců :)

Shiver / Mrazení (The Wolves of Mercy Falls #1)

Když bylo Grace jedenáct, napadla ji smečka vlků a pokousala ji. Jeden z nich - Sam - ji ale odtáhnul dřív, než ji mohli zabít.
Od té doby se Grace těšila na zimu, kdy uvidí svého žlutookého vlka.
O šest let později se ve městě Mercy Falls stala fatální nehoda - vlci údajně zabili Jacka - jednoho kluka ze školy. Celé město se proto vlků straní, jenom Grace se je snaží chránit. Při honu na vlky se Grace snaží zastavit lovce s puškami. Když se dostane domů, najde u domu postřeleného chlapce. Jediný pohled do očí a už věděla, o koho se jedná.
Dostane Sama do nemocnice, ze které pak společně pláchnou. Grace Sama dočasně ubytuje ve svém pokoji. On jí říká, jaké to je ve vlčí kůži a ona mu prozradí svou teorii o tom, proč se ani jednou nezměnila ve vlka od té doby, co ji pokousali. Její otec ji totiž jednoho horkého dne nechal omylem zavřenou v autě. Doktoři tvrdili, že to neměla přežít a to ji nejspíš vyléčilo.
Jak to tak bývá, hlavní představitelé se do sebe zamilují. Sam Grace pomocí fotek, které pořídila, seznamuje se smečkou - s Beckem, Paulem, Shelby - která má ráda Sama a dokonce napadne Grace u nich doma -, a Jacka, kterého se snaží najít, aby se přidal ke smečce.
S přibližující se zimou je pro Sama stále těžší zůstat člověkem. Isabel, Jackova sestra, řekne Grace, že s ním mluvila. Nakonec Sam Isabel všechno řekne, že Jack není mrtvý. Graceina kamarádka Olivia se jí svěří, že ji Jack kousnul, ovšem jako člověk. (Ten kluk má teda charakter!)
No a protože si Jack myslí, že existuje lék, napadne Sama, uvězní ho kdesi v kůlně a poté zajede za Grace, aby z ní dostal, jak se vyléčit. Jenže ona to neví.
Sama s Isabelinou pomocí Grace s Beckem najdou ještě předtím, aby promrzl dost na to, aby se změnil ve vlka. Teď trochu vedle - Sam si myslí, že je to jeho poslední rok, protože čím starší je vlk, tím menší zima mu stačí na to, aby se změnil ve vlka a už nikdy víc v člověka. Grace naloží Sama do auta, na cestě narazí do jelena či čehosi, Sam se před jejíma očima změní ve vlka a Grace truchlí.
Ale přemýšlí nad tím - a i Isabel se nabízí s pomocí -, jak ho dostat zase do lidské kůže. Isabel na klinice vezme krev člověka nakaženého meningitidou. Beck jim pomáhá a zvažuje, jestli by to mohlo pomoct.
Jack dostane nakaženou krev, stejně jako Sam (v podobě vlka), ale Olivia odmítne.
Jack nakonec zemře. Olivia se promění ve vlka a běhá si venku se smečkou. Grace si myslí, že je Sam mrtvý.
Když ale venku naplňuje krmítko pro ptáky a zjeví se před ní Sam - člověk -, docela zírá.

Tahle knížka byla úžasná! Četla jsem ji jenom týden, každej den jsem si dala kousek. Hezky jsem si k tomu pouštěla audio a na konci je přídavek - komentář od autorky - napsala Shiver, protože baví ji, když lidi rozbrečí. U mě se jí to nepovedlo, ale na konci jsem k tomu neměla daleko.
Gradující začátek, střed, kterej vás udrží a konec, ve kterém doufáte (a přitom víte, jak to dopadne) v happy end. Prostě tuhle knížku doporučuju!

Richelle Mead - Blood Promise (Vampire Academy #4)

Audiobook / E-book
Rose musí učinit nejtěžší rozhodnutí v jejím životě - zůstane a bude ochraňovat Lissu, která není jenom její nejlepší kamarádka, ale i někdo, s kým je spojená poutem, nebo se vydá hledat Dimitrije, její skutečnou lásku a zachrání ho před osudem horším než smrt?

Kam jste to vlezli?

Vítejte na blogu jedné knihomolky, která ráda hltá stránky anglických knih a která moc nemá mozek na to, aby psala klasické recenze. Ačkoli se snaží.
Anotace si sama překládá ze stránky Goodreads, na které je závislá a visí na ní prakticky denně. Čtením příspěvků riskujete odhalení zápletek a závěrů děl. Varovala vás.
Když se ozvete, možná vám dá i číslo ICQ nebo kde že to píše kecy na Facebooku.
Na články si nárokuje autorská práva a po těch, kteří to nerespektují, jde jako pes!
Činnost blogu (po)zastavena v únoru 2011.

Search