City of Ashes (The Mortal Instruments #2)

Dokončila jsem City of Ashes a upřímně.. už nevím, co bylo na začátku. Musím si to přečíst česky. Pamatuju si jenom to nejdůležitější.

Claryina (vlastně i Jaceova) matka je stále v kómatu.Valentýn stále uniká, Clary se sbližuje se Simonem a Jace je... žárlivý?
Ne, to asi ne. Neměl by.
Začátek: Jace byl drzej a odmlouval Inkvizitorce, která ho pak poslala do Tichého města (Silent's City?) do vězení. Clary společně s Isabel a Alekem se ho vydají zachránit, osvobodí ho a dostanou ho zpátky do Institutu. Ještě předtím, Jace ve vězení navštíví jeho otec Valentýn a s pomocí Agramona (démona strachu) se zbaví Bratrů ticha.
Poté (už nevím proč) se vydají kamsi do podzemí k Seelie Court. Královna sdělí Clary, že je obdařená od svého otce, stejně jako Jace.
Valentýn mezitím sbírá Nástroje smrti, aby si mohl vytvořit armádu démonu a válčit proti Lovcům duchů. Nakonec mu to ale Claryin dar znemožní. Objeví totiž, že je schopná sama si vytvořit runy, a ne jenom používat ty v... tý knížce, kde jsou napsaný. Jace je zase schopný udělat, co si namane.
Ze Simona se stane upír a začíná si rozumět s Miaou, vlkodlakem.
Inkvizitorka, kterou Jace upřímně nesnáší, položí vlastní život, aby ochránila Jace před útokem démonů na Valentýnově lodi. Předtím mu ovšem chtěla něco říct, jenže to nestihla. Aneb hurá do třetího dílu. (Prosím, prosííím, že nebudou sourozenci?!)
Clary unese démon, dopraví ji na Valentýnovu loď, potká se s Miaou a s pomocí Claryiny vymyšlené runy se Mia stihne dostat ven; Clary však chytí Valentýn. Jako na koni se zjeví Jace s Lukem a Simonem, o kterém se Clary domnívala, že je mrtvej. Ale jako úplně, ne, že je z něj upír.
Díky další runě se Valentýnova loď zbortí a shoří. Shořet měl i Simon; když totiž prchali pryč, začalo svítat, jenže on se neproměnil v prach. Jestli to nebude tou krví, kterou mu dal Jace na vzkříšení.
No a pak je všechno zase při starým. Jace řekne Clary, že teď už se bude chovat jako bratr (ale neeee) a Simon chce být s Clary jenom kamarád.
Když chce Clary navštívit svoji matku v nemocnici, potká tam ženu, která tvrdí, že ví, jak ji probudit.
City of Glass čeká!

Poznámka: tohle rozhodně neberte jako shrnutí knihy! Já už si prostě nepamatuju, co jak šlo za sebou.

Zavržený - ukázka, 2. část

Odhodlaná mít to za sebou co nejrychleji, jsem popadla mapu, klíčky od auta a vycouvala svým Fiatem Spider na příjezdovou cestu.
V roce 1979 to asi bylo bezva auto, jenže mě čokoládově hnědá barva, rzí prožraný zadní nárazník a bílá sedadla potažená popraskanou koženkou moc nevzrušovala.
Boova herna se ukázala být dál, než se mi líbilo, jízda podél pobřeží zabrala třicet minut. S mapou opřenou o volant jsem zaparkovala Fiat na obřím parkovišti před velkou škvárobetonovou budovou osvětlenou blikajícím nápisem Boova herna, Mad Black Paintball a Ozzův kulečník. Na zdech se svíjely graffiti a asfalt skrápěly nedopalky cigaret. Návštěvníky herny jsem si představovala jako budoucí členy prestižní Ivy League a jiné vzorné občany města. Snažila jsem se zůstat hrdá a netečná, ale stejně se mi dělalo špatně od žaludku. Dvakrát jsem zkontrolovala, zda je auto pořádně zamčené, a zamířila dovnitř.
Postavila jsem se do fronty a čekala, až mě vpustí za natažený provaz. Když skupinka přede mnou platila, vmáčkla jsem se dopředu a hodlala proklouznout do labyrintu ječících sirén a blikajících světel.
„Slečna si myslí, že může zadarmo?“ zahulákal kouřem zhrublý hlas.
Trhla jsem sebou a zamrkala na hustě potetovaného vyhazovače.
„Nepřišla jsem hrát. Jenom někoho hledám.“
Zavrčel. „Pokud chceš dovnitř, zaplatíš.“ Položil dlaň na pult, kde vystavená cenovka hlásila, že dlužím patnáct dolarů. V hotovosti.
Hotovost jsem neměla. I kdybych měla, neutratím ji za několikaminutový náhled do Patchova ničemného života. Krev se mi vařila, dostala jsem vztek nejen na zatracený zasedací pořádek, ale i na to, že mě dovedl až sem. Akorát musím najít Patche, promluvit si můžeme i venku. Neabsolvovala jsem celou cestu sem jen proto, abych teď odtáhla s prázdnýma rukama.
„Pokud se nevrátím do dvou minut, tak vám těch patnáct dolarů zaplatím,“ slíbila jsem. Dřív, než jsem mohla vymyslet lepší plán nebo se aspoň trochu uklidnit, udělala jsem něco na své poměry absolutně šíleného. Prosmýkla jsem se pod lanem, ale to nestačilo. Proletěla jsem hernou, oči na šťopkách, a pátrala po Patchovi. Nevěřím, že jsem to doopravdy udělala, ale byla jsem jako sněhová koule a nabírala na rychlosti a hybné síle. Najít Patche a vypadnout.
Vyhazovač dusal za mnou a řval: „Hej!“
V přízemí Patch nebyl a já se pustila ze schodů dolů, podle směrovek k Ozzovu kulečníku. Pod schodištěm pár tlumených žárovek osvětlovalo pokerové stolky a v nálevně stála řada kulečníkových stolů. Patch se skláněl nad tím, který byl ode mě nejdál, a pekelně se soustředil na střelu.
„Patchi!“ zaječela jsem. Zrovna v tu chvíli Patch ťukl tágem do koule a ostatní se rozletěly po hrací ploše. Trhnul hlavou. Zíral na mě a v očích se mu mísilo překvapení se zvědavostí.
Vyhazovač seběhl dolů a hrubě mi stiskl rameno. „Nahoru. Hned.“
Patchova ústa vykouzlila další ze svých sotva znatelných úsměvů. Těžko říct, jestli byl tenhle míněn uštěpačně nebo přátelsky.
„Je tu se mnou.“
Hromotluka to znejistělo, sevření lehce povolilo. Než se stačil rozmyslet, setřásla jsem ho a prokličkovala mezi stoly k Patchovi. Nejdřív dlouhými kroky, ale čím víc jsem se k němu blížila, tím víc mě odvaha opouštěla.
Náhle jsem si uvědomila, že je jiný než ve škole. Nedokážu to úplně postihnout, ale jako by kolem něj jiskřila elektřina.
Byl nenávistnější?
Byl sebevědomější.
A svobodnější. Ty černé oči se mi dostávaly pod kůži, jako magnety lnuly ke každému mému pohybu. Potají jsem polkla a snažila se ignorovat vlastní žaludek, který se rozhodl, že si trochu zastepuje. Nevím proč, ale na Patchovi je něco špatně. Něco v nepořádku.
„Promiň, že jsem zavěsil,“ řekl a přiblížil se těsně ke mně. „Tady dole není dobrý signál.“
Jo, jasně.
Kývnutím poslal ostatní pryč. Na chviličku zavládlo napjaté ticho, než se první z jeho spoluhráčů konečně pohnul, odkráčel a nezapomněl do mě vrazit. Ukročila jsem, abych neztratila rovnováhu a vzhlédla akorát vča, abych zachytila, jak mě zbylí dva muži při odchodu propichují ledovými pohledy.
Paráda. Jako bych za to mohla, že mě k Patchovi přesadili.
„Osmička?“ kývla jsem na kulečník a nehledě na prostředí jsem se snažila znít co nejsebejistěji. V tomhle měl pravdu, herna vážně není místo pro mě. To ale neznamená, že se tu zhroutím.
„Kolik je v sázce?“
Úsměv se rozšířil. Tutově ze mě má srandu.
„Nehrajeme o peníze.“
Odložila jsem kabelku na kraj stolu. „Škoda. Všechno, co mám, bych vsadila proti tobě.“ Našla jsem stránku s úlohou a dvěma popsanými řádky. „Položím ti pár rychlých otázek a mizím odsud.“
„Kretén?“ četl si Patch nahlas a opíral se o tágo. „Rakovina plic? To je věštba?“
Zamávala jsem papírem a rozvířila vzduch. „Předpokládám, že jsi zdejšímu ovzduší také pomohl. Tak co, kolik doutníků za noc? Jeden? Dva?“
„Nekouřím,“ prohlásil upřímně, ale já mu nevěřila.
„Uhum.“ Položila jsem si list mezi osmičkou a tmavě fialovou koulí. Napsala jsem „stoprocentně doutníky“ a přitom loktem šťouchla do fialové koule.
„Kazíš hru,“ upozornil a pořád se smál.
Zachytila jsem jeho pohle a musela se také letmo pousmát.
„Doufám, že ne ve tvůj prospěch. Největší sen?“ Na tuhle otázku jsem byla zvlášť hrdá, věděla jsem, že ho zaskočí. Vyžadovala totiž přemýšlení.
„Políbit tě.“
„To nebylo vtipné,“ odsekla jsem, vděčná, že jsem se nezaktotala.
„Ne, ale začervenala ses.“
Radši jsem se posadila na stůl a snažila se vypadat maximálně lhostejně. Zkřížila jsem nohy, abych mohla psát na koleni.
„Pracuješ?“
„Myju stoly v Bordeline. Nejlepší mexická restaurace ve městě.“
„Náboženství?“
Tahle ho sice nepřekvapila, ale ani nepotěšila. „Myslel jsem, že ses chtěla zeptat jen na pár otázek. Tahle je už čtvrtá.“
„Náboženství?“ opakovala jsem jemněji.
Patch si zamyšleně přejížděl dlaní po čelisti.
„Ne tak docela náboženství... sekta.“
„Jsi členem sekty?“ Pozdě jsem si uvědomila, že nebylo vhodné tak překvapeně vyjeknout.
„Momentálně potřebuju sehnat zdravou pannu coby oběť. Plánoval jsem, že si nejdřív získám její důvěru, ale pokud už jsi připravená a chceš hned...“
Úsměv mi dočista zamrznul. „Chceš na mě udělat dojem?“
„Zatím jsem to nezkusil.“
Sklouzla jsem ze stolu a postavila se čelem k němu. Byl o hlavu vyšší.
„Vee mi řekla, že jsi starší. Kolikrát jsi proletěl z biologie? Jednou? Dvakrát?“
„Vee není můj tiskový mluvčí.“
„Popíráš, že jsi propadl?“
„Jen ti říkám, že jsem loni nechodil do školy.“ Jeho oči se mi vysmívaly. To mě zatvrdilo.
„Takže jsi ulejvák?“

Zdroj: K revue 4/2010

Zavržený - ukázka, 1. část

Ono to je docela fakt dlouhý, takže to bude na víc částí.

S mámou bydlíme na kraji Coldwateru, ve staré usedlosti z osmáctého století. Je to jediný dům na Hawthorne Lane a nejbližší sousedi jsou od nás na míli daleko. Občas přemýšlím, proč původní stavitel ze všech volných parcel okolo postavil dům zrovna na té, kde se jakýmsi záhadným způsobem slézá mlha snad z celého pobřeží Maine.
Dům bývá zahalen do zádumčivého závoje mlhy, jako by se kolem něj toulaly zbloudilé duše.
Odpoledne jsem strávila na barové stoličce v kuchyni ve společnosti úkolu z algebry a naší hospodyně Dorothey. Máma pracuje pro aukční síň Hugo Renaldi, pořádá dražby nemovitostí a starožitností po celém východním pobřeží. Tento týden odjela do Charlestonu v Jižní Karolíně. Musela hodně cestovat, takže platí Dorothey za vaření a úklid, ale klidně se vsadím, že má Dorothea za úkol dohlížet i na mě.
„Jak bylo ve škole?“ ptala se s lehkým německým přízvukem. Stála u dřezu a drátěnkou škrábala z kastrolu připálené lasagně.
„Rozsadili nás na biologii.“
„A to je dobře nebo špatně?“
„Předtím jsem seděla s Vee.“
„Hm.“ Zápěstí sebou trhlo, jak se do hrnce pustila ještě zuřivěji. „Takže špatně.“
Souhlasně jsem vzdychla.
„Pověz mi o nové sousedce. Jaká je?“
„Vysoký, snědý a otravný.“ A neskutečně uzavřený. Patchovy oči připomínaly černé hvězdy. Bral všechno a nedával nic. Ne že bych o něm chtěla vědět víc. Nelíbí se mi zvnějšku a pochybovala jsem, že by se mi zamlouvalo, co se skrývá uvnitř.
Tedy, to není úplně přesné. Zvnějšku se mi líbil hodně.
Dlouhé, silné paže, široká, uvolněná ramena a úsměv zpola hravý, zpola svůdný. Vlastní myšlenky mě zneklidnily, bude lépe, když se je pokusím ignorovat.
V devět hodin Dorothea skončila s prací a při odchodu zamkla dům. Šla jsem se s ní rozloučit a cestou zpátky jsem rozsvítila lampy na verandě. Rozehnaly mlhu a Dorothea na mě zatroubila klaksonem. Zůstala jsem sama.
Probírala jsem se pocity, které si se mnou pohrávaly. Nebyla jsem hladová, unavená ani osamělá. Ale úloha do biologie mě přece jen znervózňovala. Řekla jsem Patchovi, že mu nezavolám a před šesti hodinami jsem to myslela vážně. Teď se mi to rozleželo v hlavě a opravdu nechci propadnout. Biologie není můj nejhorší předmět. Známky se potácely na hranici mezi A a B a já měla dojem, že je to nepřekonatelná porážka ležící v cestě budoucímu vzdělání.
Šla jsem do kuchyně k telefonu a zkontrolovala, co zbylo ze sedmi číslic v mé dlani. Tajně jsem doufala, že to Patch nezvedne. Pokud by byl nedostupný nebo nechtěl spolupracovat, mohla bych to proti němu použít jako důkaz a přesvědčit trenéra, aby nás rozesadil. Dobrý plán. Tetelila jsem se nadějí, když jsem vytáčela číslo.
Patch odpověděl na třetí zazvonění. „Co je?“
Nasadila jsem neutrální tón. „Volám kvůli tomu úkolu. Můžeme se někde setkat? Vím, že jsi říkal, že máš práci, ale...“
„Noro.“ Patch vyslovil mé jméno jako pointu vtipu. „Myslel jsem, že nezavoláš. Ani za nic.“
Proklínám se, že jsem svá slova nedodržela. Proklínám Patche, protože se v tom pitvá. Proklínám trenéra a jeho šílené úkoly. Otevřela jsem pusu a doufala, že vypotím aspoň něco chytrého. „A? Můžeme se teda setkat?“
„Bojím se, že nemůžu.“
„Nemůžeš nebo nechceš?“
„Zrovna hraju kulečník.“ Hlasem mu prosáklo veselí. „Je to důležitá hra.“
Podle rámusu v pozadí jsem věřila, že o kulečníku nelže. Jestli je však hra důležitější než můj domácí úkol, to je otázka názoru.
„Kde jsi?“ zeptala jsem se.
„V Boově herně. Na taková místa určitě nechodíš.“
„Můžeme se bavit aspoň po telefonu? Mám tady připravený seznam otázek...“
Zavěsil.
Nevěřícně jsem hleděla na telefon. Pak jsem vyškubla z bloku čistý arch papíru a na první řádek načmárala Kretén. Pokračovala jsem na druhém řádku. Kouří doutníky. Chcípne na rakovinu plic. Doufám, že brzo. Ale tělo má perfektní.
Poslední poznatek jsem vzápětí zuřivě zaškrtala, až byl nečitelný.
Hodiny na mikrovlnce blikaly 21:05.
Naskýtaly se dvě možnosti. Buď si rozhovor s Patchem vymyslím nebo půjdu do Boovy herny. První řešení je jistě svůdné, pokud bych dokázala zapomenout na trenérovu výhružku, že si všechny odpovědi ověří. Nevěděla jsem toho o Patchovi dost, abych si věrohodně vycucala z prstu celý rozhovor. A druhá možnost? Ta svůdná nebyla ani vzdáleně.
Oddalovala jsem rozhodnutí, dokud jsem nezavolala mámě. Je to součást naší dohody. Ona pracuje a cestuje a já se chovám jako zodpovědná dcera, které se dá věřit a nevyžaduje neustálý dozor. Mám svou svobodu ráda a nechci provést něco, kvůli čemu by máma musela vzít hůře placenou práci někde v okolí a na každém kroku mě hlídat.
Na čtvrté zazvonění se ozvala hlasová schránka.
„To jsem já. Jenom se hlásím. Dodělala jsem úkol do bioly a půjdu spát. Zavolej mi zítra během oběda, jestli chceš. Mám tě ráda.“
Zavěsila jsem a v šuplíku našla čtvrťák.
„Jdeme na to,“ oznámila jsem profilu George Washingtona. „Když padne orel, zůstanu.“ Cvrnkla jsem mincí do vzduchu, v pádu ji lapila, připlácla na hřbet ruky a nervózně se podívala na výsledek. Srdce mi divoce tlouklo a já si nebyla tak úplně jistá, proč.
„Je rozhodnuto,“ pomyslela jsem si.

Zdroj: K revue 4/2010

Becca Fitzparticková - Zavržený (Hush, Hush #1)

Do knihovny poslední dobou chodím zásadně kolem knihkupectví.
Dneska mě tam zaujal jakýsi knižní měsíčník a na titulní stránce název Zavržený.
Uvnitř se nachází anotace...

Studentka Nora Greyová je svědomitá, chytrá a rozhodně nemá ráda riziko. Jenže se zamiluje do Patche a to je její první chyba. Seznámili se na hodině biologie a Nora chce jediné - držet se od něj co nejdál. Jenže jak se zdá, Patch je vždy o dva kroky napřed. Dívka na sobě cítí jeho pohled, i když Patch není nablízku. Cítí jeho přítomnost, i když je v pokoji sama. A když své okouzlení nedokáže déle tajit, vyjde najevo, kdo Patch ve skutečnosti je a proč ji vyhledal. Patchova minulost je totiž všechno, jen ne nevinná. A nejlepší, co kdy udělal, bylo, že se zamiloval do Nory.

... a taky dlouhá ukázka, kterou postnu asi zítra. Teď jdu zase hltat Shiver.

EDIT: Originál jsem našla a hodila ho na ulož.to.

Percy Jackson: Zloděj blesku

Knížka se vážně liší od filmu.
Percy ve filmu je pohlednej fešák, v knížce mu je 12. Ve filmu jde do podsvětí výhradně proto, aby zachránil svoji mámu, ale v knížce jde do podsvětí, aby od Háda získal ukradený blesk.
Ale od začátku.
Percy zjistí, že jeho učitelka matematiky vlastně není učitelka matematiky, ale Lítice, kterou poslal.. teď nevim, jestli Hádes nebo Áres. Před branou tábora polokrevných zabije Mínotaura. A jeho máti se skutečně dostane do podsvětí.
V boji o vlajku Percy nebojuje proti Anabeth, ale s ní. Díky tomu souboji vlastně objeví, kdo je jeho otec, a tak získá svůj srub sám pro sebe, protože bohové velké trojky se dohodli, že si nebudou dělat dětičky, ovšem Poseidon si asi nemohl pomoct.
Percy se spolu s Groverem a Anabeth vydává na výpravu, jejíž cílem je získat zpátky pro Dia blesk.
Potkají Medůzu, useknou jí hlavu, já vlastně ani už nevím, kolik těch bohů na cestě potkají, ale Áres (na motorce v kožený bundě - drsnéé :D) se k nim chová jako k přátelům jen proto, aby nezjistili, že to on pomocí Luka ukradl blesk z exkurze na Olympu.
Ale Percy jako pravej polokrevnej na všechno nakonec přijde, Áresovi nakope zadek, mámu sice na chvíli nechá v podsvětí, ale Zeus se na konci o vše postará, a navíc Percy uvidí svého otce. Blesk a nějaká Hádova přilbice se vrátí majitelům a Luke se vypaří kdoví kam. Kam? To bych si musela otevřít druhej díl... zase anglicky, ach jo.

Pravá krev: Mrtví do soumraku

Kdo viděl první řadu True Blood, ví, o čem budu psát.

Sookie - která umí číst myšlenky - pracuje v baru, do kterého jednoho dne přijde upír Bill. Celá vyjukaná ho tam obskakuje a pak zjistí, že se jeden páreček chystá provést mu něco nehezkého. Vysát z něj krev a tu pak prodávat.
Zachrání ho, sblíží se, a aby ji to nemrzelo, na oplátku pak Bill zachrání ji, když se z ní ten dotyčný páreček pokusí vykopat duši.
Pak to je takový... upíří porno, jak bych to nazvala. Myslela jsem, že HBO to dost zveličuje, ale oni to fakt natočili podle knížky.
Protože ne všichni mají Billa a upíry všeobecně v lásce, skupinka místních podpálí dům, kde sídlili. Sookie je na prášky z toho, jestli to Bill přežil. Jde domů přes hřbitov a Bill tam vytáhne ruku ze země a chytne ji za nohu. Z toho by mě kleplo!
Ještě jsem nenapsala o zápletce... Ve městě dochází k vraždám mladých žen, které měly pletky s upíry. Sookie se proto s Billem vydává do jednoho baru, kde potká Erica (co na něm v seriálu všichni vidí?). Ne, že by jim nějak pomohl. A Sookie taky ten vrah zabije babičku. Je obviněn její bratr (Sookiin) Jason. A pak přijde finále, ve kterém se dovíme, že zabíjel Rene, přítel Arlene (další servírky z baru) kvůli tomu, že jeho sestra taky měla pletky s upíry. Sookie vyvázne líp v knížce než v seriálu. Jo, a zjistíme, že majitel baru Sam je měňavec, kterej se mění v kolii.

deviantArt

Schopnosti některých lidí jsou neuvěřitelný! Aneb co se mi dost líbí:


Bella a Edward (Twilight) *cute*

Jace a Clary (City of Bones)
Btw. momentálně se prokousávám celkem složitou angličtinou v City of Ashes a čekám, jak to mezi nima dopadne... Doufám, že nebudou pořád SOUROZENCI!!

Heh :D

Na tohle se netěším... Předpokládám, že teď už to bude jen horší a horší.

Aneb co bych chtěla mít doma. House of Night, Twilight saga, The Mortal Instruments, S. King, True Blood, The Immortals a další.
Ke zdroji kliknutím na obrázek :)

Hostitel

Na Zemi zaútočí vetřelci - a lidé jim slouží pouze jako hostitelé. Avšak přežívá ještě hrstka divokých lidí, kteří se ukrývají, aby je Hledači nenašli.
Do těla Melanie, která raději dobrovolně skočí do výtahové šachty než aby ji chytili, je implantována Poutnice.
Postupně se s Melanií sžívá, snaží se objevit její tajemství = polohu dalších lidí. Jenže se spřátelí a vydají se na cestu za Jamiem a Jaredem, kteří se ukrývají kdesi v poušti. Poutnice se snaží rozluštit symboly, která jí Melanie promítá a s jejich pomocí se dostanou do pouště, kde obě téměř zemřou. Najde je ovšem strýček Jeb. Ještě předtím, než se vydají na cestu, se zbaví Hledačky tak, že jí Poutnice neřekne, co chystá. Chce přeci ochránit Melaniiny - ale už i Poutničiny - milované.
Odvede ji/je (Melanii i Poutnici) do systému jeskyní, kde přežívá poměrně větší skupinka lidí. Při prvním setkání s Jaredem jí jednu flákne. Je izolovaná, všichni se dohadují, jestli by ji rovnou neměli zabít, ale nakonec Jeb stojí za ní a chrání ji.
Kyle se ji jednou pokusí zabít, ale nakonec Poutnice/Wanda ho zachrání. Koná se soud a rozhoduje se, co se s ním bude dít. Zůstává, nevyhoštěn, protože by venku mohl být zajat a prozradit tak polohu.
Wanda se začleňuje do společnosti: vypráví o tom, jak byla na šesti (myslím) planetách, pomáhá obdělávat pole, vyráží na výpravy ven, hraje fotbal s ostatními. Jared jí postupně začíná věřit (poté, co na společné výpravě seženou lék pro nemocného Jamieho), že Melanie je pořád tam uvnitř. Je to zamotaný - Jared miluje Melanii, Ian (Kylův bratr) se zase zamiluje do Wandy.
Ta se nakonec rozhodne, že opustí tělo, aby Melanie mohla být s Jaredem. Ian o ničem neví, Jamie jakbysmet.
Wanda Doktorovi prozradí a ukáže, jak vyjmout duši. Ty pak dávají do kryotanku, v nichž se přemisťují na jiné planety.
Končí to tak, že se Wanda probere v novém těle, protože Ian ani Jared nechtěli dovolit, aby si jen tak odešla. Melanie je zase sama sebou a na další výpravě potkávají další skupinu divokých lidí.

Alyson Noel - The Immortals

Evermore
Sedmnáctiletá Ever přežila automobilovou nehodu, při které zemřeli její rodiče, mladší sestra a pes. Nyní žije se svou tetou v jižní Kalifornii, sužována vinou, že přežila a navíc s novou schopností slyšet myšlenky všech okolo ní. Snaží se vyladit tohle rozptylování až do té doby, než přijde Damen, roztomilej novej kluk na škole, který ji přesvědčí, aby vylezla z ulity.

Blue Moon
V prvním díle objevila Ever svoje psychické síly a potkává Damena. V tomto díle se stává jistější ohledně svých schopností, ale jakmile se začne cítit v pohodě, síly osudu na ní nechají nemožné rozhodnutí: Damen vážně onemocní a potřebuje její pomoc, ale když ho zachrání, obětuje možnost opravit minulost a zachránit rodinu, která zemřela při automobilové nehodě.

Shadowland

Ha, překlad asi nebude, protože nevím, co znamená ta druhá věta. Něco o kletbě?
Na cestě do Shadowland (Země stínů?), Ever dává šanci magii, aby napravila některé věci, ale objeví, že jí někdo vyhrožuje oddělením Damena od ní navždy. Ten někdo je okouzlující Jude. Lapena mezi Damenem a Judem musí Ever najít svůj osud. S kým má být?
Vyjít mají ještě díly: Dark Flame (22.6. 2010), Night Star (28.2. 2011)

PS: Sama Alyson má na bloggeru svůj blog :)

Kronika nesmrtelných: Smrtelná rána

Andrej putuje s Abu Dunem z Transylvánie do Německa, kam je navede cikánka Alessa, kterou Andrej zachránil před upálením na hranici. Ona je totiž jako on - vampýr - a v Německu by se prý měl dozvědět víc o tom, co vlastně je. Alessa zemře na neznámou nemoc a Andrej přemýšlí, jak je to vůbec možné.
Dorazí do vesničky jménem Trentklamm, kde je zpočátku moc vlídně nepřivítají. Nakonec je ale Birgen ubytuje a vysvětlí jim důvody, proč se tak chovají - protože před časem vtrhli do vesnice příslušníci ďáblova kultu a unesli děti a ženy.
Birgen je ale poprosí, jestli by nevysbodili jeho dceru, která je zavřená ve vězení. Oni souhlasí, vydají se na cestu, napadne je záhadná kreatura, která Andreje skoro zabije, ale nakonec vyhraje. Vezme si jeho duši a pozoruje na sobě změny...
Strážní je najdou, uvězní, Andrej se seznámí s bratrem Tobiasem. Ten přesvědčí Andreje o tom, že musí nalézt důkaz o tom, že obyvatelé Trentklammu nejsou posedlí ďáblem, tzn. nalézt Birgera, který i se svou dcerou uprchl.
A tak se společně vydávají na cestu za kreaturou, která napadla Andreje.
Podle roztrhaných oveček poznají, že se v nedaleké jeskyni skrývá ta příšera. K Andrejovi se přidá Günther se psy. Jenže jsou kromě Andreje všichni pobiti.
Zase se zázračně uzdraví, osvobodí Abu Duna ze zajetí a společně se vydají za vlkodlaky.
Najdou je, jenže jsou nemocní, navíc Andrej v jednom z nich pozná Birgera. Nemůžou dělat už nic víc než jen koukat, jak umírají.
Dostanou se do menší šarvátky na cestě zpátky, odvedou je do starého kostela, Andreje domněle zabijí (vojáci si to myslí), jenže on se probere a slyší, jak bratr Tobias kuje pikle ještě s jedním.. no, už nevím, jak se jmenuje. Zároveň pochopil, že i Tobias sám je vlkodlak, včetně toho druhýho. Andrej se prozradí, všichni jsou zděšení, jak to, že žije a dovnitř poté vtrhne i inkvizitor. Tobiasův otec se promění ve vlkodlaka zásluhou svého syna, ten se taky promění, Andrej Tobiase zabije a inkvizitor ho nechá s Abu Dunem jít.
Konec třetího dílu.
Shrnutí děje mi nikdy moc nešlo.

Kronika nesmrtelných: Vampýr

Druhý díl navazuje na první.
Andrej se vydá s Fredericem za lodí, na které jsou obyvatelé jejich vesnice. Když se je Andrej pokusí osvobodit, chytne ho Abu Dun. Chvíli ho tam na lodi drží, pak uzavřou příměří (pod podmínkou, že Andrej bude Abu Dunovi sloužit rok; ví totiž, co je) a Frederic se na loď taky dostane.
Bohužel, jejich loď zapálí dračí rytíř, lidé zemřou a Andrej a spol. ztroskotají.
Chtějí se pomstít, a tak se vydají na hrad, kde má být dračí rytíř. A pořád Andrej hledá Mariu, pochopitelně.
Padnou do léčky, chytí je Vlad Dracula - Nabodávač na kůl - a ten Andreje mučí, protože chce být jako on. Vladům sluha, druhej Vlad, který tvrdí, že s ním má společné jenom jméno, jim pomůže utéct, když panovník táhne na turecké vojsko, které s pomocí dvou zlatých rytířů rozpráší.
Vlad (sluha) je navede do starého mlýna, kde si odpočinou. Zradí je, dopraví je na hrad a čekají na to, co se bude dít. Maria a Frederic tam už jsou.
Jenže vyjde najevo, že Vlad sluha není sluha, ale Vlad panovník. Jen si prostě prohodili pozice. A on chce taky být jako on.
Na závěr zase bitka, Vlad je poražen, druhý zlatý rytíř zabit a vysát Andrejem, Maria zachráněna a Andrej s Abu Dunem mizí pryč.
Frederic se postaral o toho třetího rytíře, jenže duše rytíře se vyměnila s Fredericovou duší. A tak má rytíř zase jméno.
Tím to končí. Další díl začíná zajímavě - po deseti letech.

Stephenie Meyer - Hostitel

Konečně jsem se k tomu dokopala a začala ho číst.
Po třech kapitolách ovšem musím říct, že je to takový.. zmatečný. Člověku chvíli trvá, než si uvědomí, kdy si něco myslí Melanie (člověk, hostitel) a kdy zase Poutnice (duše, parazit).
Ale že prý to bude časem lepší, tak jsem zvědavá.
Anotace:
Melanie Stryderová se odmítá vzdát. Náš svět napadl neviditelný nepřítel. Lidé se pro tyto mimozemšťany mění na pouhé hostitelské tělo; jejich mozek ovládne vetřelec, ale tělo zůstává netknuté a zdánlivě beze změny pokračuje v předchozím životě. Obětí mimozemšťanů se rychle stane drtivá většina lidstva.

Když vetřelci dopadnou i Melanii, jednu z hrstky přežívajících "divokých" lidí, dívka vůbec nepochybuje, že nastal její konec. "Poutnice" - její vetřelecká "duše" - která teď ovládla Melaniino tělo, dostala předem varování před problémy existence v člověku: změt pronikavých emocí, příliš mnoho smyslů, vypjatě živé vzpomínky. S jednou potíží však Poutnice nepočítá: předchozí obyvatelka těla se odmítá vzdát vlády nad svou myslí, i když tělo jí už nepatří.

Poutnice bádá v Melaniiných myšlenkách a doufá, že objeví příčinu nezdolného lidského vzdoru. Místo toho Melanie naopak zaplní mysl Poutnice vzpomínkami a podobou milovaného muže - Jareda, který se dosud někde skrývá před vetřelci. A jelikož Poutnice se nemůže oddělit od Melaniiny tělesné touhy, sama začne prahnout po muži, jehož má odhalit. Když vnější okolnosti přinutí Poutnici a Melanii, aby uzavřely nedobrovolné spojenectví, vydají se spolu na nebezpečnou a nejistou pouť za mužem, kterého obě milují.

Shadow Kiss (Vampire Academy #3)

Nevím, jestli jsem schopná napsat stručně obsah, protože... upřímně, tenhle díl mě rozsekal. Asi jako závěr knížky Marley a já. Slzy po tváři se mi nijak často nekutálejí, nebo aspoň ne kvůli knížce.
Rose ve škole začíná šestitýdenní cvičení. Jde o to, že ke každému dhampýrovi bude přiřazen Moroj. Strážci si budou hrát na Strigoje a budou je napadat. Jenže Rose nedostane Lissu, ale Christiana. Nakonec se s tím smíří.
Při jednom útoku ale Rose zmrzne - protože viděla Masona, kterýho zabili Strigojové ve druhým dílu. Nejdřív si myslí, že je blázen, ale pak v tom začne hledat nějakej důvod. Pochopitelně, nikomu to neřekne.
Mezitím se chystá proces s Viktorem Daškovem, to je pro změnu chlápek z prvního dílu. Rose chce s Lissou svědčit proti němu, jenže jim to není dovoleno. Ale s pomocí Adriana se tam dostanou.
Viktor odsouzen, Rose a spol. odletí domů a při tom se v letadle zblázní.
Teprve poté řekne, že vidí duchy. Musí chodit k psychiatrovi (pokud jsem to dobře pochopila). Tam jí dojde, že Dimitrije prostě miluje. Vyspí se spolu a když se loučí, uvidí Masona, který je varuje před Strigoji.
Zaútočí, vezmou rukojmí (spíš sváču) a zmizí do nedalekých skal. Dohromady se dá záchranná mise, rukojmí jsou osvobozeni, padne pár obětí a Dimitrij zmizí.
S pomocí přikyvujícího Masona se Rose dozví, že se z něj stal Strigoj.
A poslední věta:

I set off, off to kill the man I loved.

City of Bones (The Mortal Instruments #1)

Ne! To nemůže být pravda! Takhle by to přeci autorka neudělala! myslela jsem si, když jsem si četla anotaci k druhému dílu. Právě jsem se přesvědčila, že to udělala.
Kniha začíná tím, že Clary a Simon jdou do klubu. Uvnitř se Clary stane svědkem vraždy, ale nemůže to nijak dokázat, protože tělo zmizí a nikde není ani stopa po krvi. Zato Jace, Alek a Isabela (Lovci stínů) jsou celkem v šoku, že je Clary vidí, když toho ostatní civilové nejsou schopní.
Postupně se Clary seznamuje se světem, který Lovci stínů vedou. S Jacem se sbližují, ale ona si prostě nevšimne, že ji Simon má rád.
Upíři, vlkodlaci a další stvoření figurují i v téhle knížce (ale pozor, tak jak to má být!) Časem se ukáže, že vlkodlaci stojí na straně Clary, protože přítel její matky je jedním z nich. Jo, zapomněla jsem podstatnej detail - Claryina matka je bývalá Lovkyně stínů, která utekla od Valentýna, který touží získat Pohár smrti k tomu, aby si vytvořil vlastní armádu zavržených.
Poté, co Luke (přítel Claryiny matky) odvypráví svůj příběh Clary o tom, jak velký kámoši byli s Valentýnem a teď jsi jdou po krku, se spolu vypraví najít Jace, kterýho Valentýn unesl. Najdou ho ve starý opuštěný nemocnici, ale Jace se nechce vrátit. Protože nalezl svého pravého otce - Valentýna. Clary tam také najde svoji matku, která leží v kómatu. Pak tam žvaní Valentýn, Clary dojde, že Jace je vlastně její bratr (trochu podpásovka, ne? Já jim to přála!) Valentýn zmizí portálem domů (na Idris, snaží se zlákat Jace), ten se ale nedá, Clary dostane svoji matku do nemocnice a tím vlastně končí první díl.

Maggie Stiefvaterová - Mrazení (Vlci z Mercy Falls #1)

Anotace: V lesích kolem amerického městečka Mercy Falls u kanadských hranic žijí vlci. Jednoho dne stáhnou z houpačky u nedalekého domu malou Grace. Pokoušou ji, ale vlk se žlutýma očima ji odtáhne do bezpečí. Od té doby dívku vlci fascinují, zvlášť její zachránce. Když o několik let později vlci napadnou Graceina spolužáka, chlapi z městečka vezmou pušky a uspořádají na ně hon. Ještě ten večer najde Grace na verandě svého domu postřeleného chlapce se žlutýma očima. Je to její vlk. Sam žije dva životy. Zimy tráví ve vlčí kůži se svou smečkou, v létě je na pár měsíců člověkem, než ho mráz promění zpátky ve vlka. Každý rok je však doba, po kterou může být člověkem, kratší. Sam ví, že přijde rok, kdy už na sebe lidskou podobu nevezme. Jenže ani on ani Grace se s tím nechtějí smířit, ne teď, když se konečně setkali. Jenže zima se blíží a Sam musí bojovat, aby neztratil sám sebe a taky Grace. Protože tentokrát už to bude navždy.
Review (anglicky) najdete zde.
Na závěr ještě britský cover:

Kam jste to vlezli?

Vítejte na blogu jedné knihomolky, která ráda hltá stránky anglických knih a která moc nemá mozek na to, aby psala klasické recenze. Ačkoli se snaží.
Anotace si sama překládá ze stránky Goodreads, na které je závislá a visí na ní prakticky denně. Čtením příspěvků riskujete odhalení zápletek a závěrů děl. Varovala vás.
Když se ozvete, možná vám dá i číslo ICQ nebo kde že to píše kecy na Facebooku.
Na články si nárokuje autorská práva a po těch, kteří to nerespektují, jde jako pes!
Činnost blogu (po)zastavena v únoru 2011.

Search